Fotografka, před jejímž objektivem je nejčastěji dobré jídlo

Když se jako divák účastníte takového focení, vyslechnete si si třeba takovéto příkazy:  "Markéto," volá Alena na dekor stylistku Markétu Zindulkovou, svou letitou spolupracovnici, "dej to ještě možná trošičku dopředu, nebo víš co, zatím to dej úplně pryč. Takhle je to lepší. A co ten ubrousek? Není nakřivo? Nedáme ho vůbec pryč, pojď se podívat. Ne? Tak ne. Tak a teď rychle, krémy nám padají, nehýbat se nikdo, všechno se to klepe,,," Následuje několikeré cvanutí spouště a pak Alena úlevně konstatuje: "Dobrý, hotovo, máme to." Ještě konzultace s artdirektorkou časopisu Apetit Marcelou, a pak už volá na food stylistu: "Máro, co bude další?" Všichni v Alenině atelieru, který spolu s kuchyňkou, v níž všechny dobroty vznikají a bohatým fundusem dekorací, zabírajícími celé přízemí rodinného domu, ulehčeně vydechnou.

Jídlo v hlavní roli

Hbité a zkušené ruce dekor stylistky Markéty pak opatrně rozebírají předtím precizně naaranžovanou scénu, jejímž středobodem bylo někoik cupcaků, efektně nazdobených ovocným, vanilkovým a čokoládovým krémem tak, aby každý, kdo je spatří, zatoužil upéct si je taky. " A o to právě jde," vysvětluje Alena, "jídlo musí v první řadě vypadat perfektně – základem je proto dobrý food a dekor stylista. Když totiž dostanu před objektiv ošklivé jídlo na nezajímavém dekoru, tak s tím nic nenadělám. Dalším důležitým měřítkem dobré fotografie jídla je ale taky světlo." Alenino nejoblíbenější je to přirozené, denní. "Dlouho jsem svítívávala, hlavně ze začátku kariéry, když jsem převážně fotila reklamy. Ty se svítit musí – třeba i proto, že o všem se strašně dlouho rozhoduje a přirozené světlo tak dlouho nevydrží," směje se Alena. Už ale dlouho fotí jídlo, a samozřejmě průběžně sleduje práci předních fotografů anglických, australských a severských. To jsou totiž z hlediska jídelní fotografie země, které v tomto typu fotografií udávají trend. A trend je mantra každého dobrého fotografa.

V proměnách času

Alena tuhle práci dělá už víc jak dvacet let a za tu dobu se mnohé změnilo, nejen po technické stránce. Focení jídla podléhá podle ní stejným trendům jako móda. "V devadesátých letech se třeba fotilo jídlo zešikma, všechno se svítilo a muselo být dokonale prostřené, pak se naopak rozostřovalo a poté zas fotilo shora. Teď je zase éra food blogerů, fotí skoro každý a klidně i mobilem. Samozřejmě se mění také styly i dekor. Jídla se dřív hodně kašírovala a nastavovala nepřirozeně. Bohužel někteří si myslí dodnes, že vše, co fotíme, je umělé a jen to hezky vypadá, ale to dávno už není pravda. Kuchařku, kterou právě teď Alena fotí, celou pro focení uvařil, upekl a namíchal jeden z našich nejlepších food stylistů Marek Všetečka. Růžový krém z mascarpone a mallinové šťávy našlehal tak, že se všem sbíhaly sliny. Po krátké poradě nad právě vyfoceným snímkem Marek přináší dalšího adepta, tentokrát míchaný koktejl. Ještě pár posledních kosmetických úprav, pinzetou posunout třešničku, srovnat pozadí a: "Nikdo se nehýbejte, fotíme..."

Všechny časopisy, ve kterých byly uveřejněny Aleniny fotografie by se sem ani nevešly, jen kuchařek je víc než osmdesát...