Co si přát víc než když je pro vás zaměstnání zároveň i zábavou

Jako kluka jej vždycky bavila práce rukama. Nebylo proto divu, že otec, který postupně vyměnil zaměstnání dispečera za malovýrobu pracovních brašen a rukavic, přihlásil svého zručného syna po základní škole na učební obor brašnář–sedllář s myšlenkou, že by mu mohl být v budoucnu ku pomoci. A i když Aleš měl v té době úplně jiné tužby – lákalo ho dostat se někam výš, využít některé ze spousty možností, které se po revoluci nabízely, v učení zůstal a poté ještě vystudoval grafickou školu. Tady se mimo jiné naučil vytvářet různé série a pracovat v cyklech na jednom dlouhodobém a konkrétním rpojektu. Nabyté zkušenosti jej přivedly až k vytvoření vlastní značky Playbag.

Hra jako princip

"Jako úplně první vznikla taška přes rameno, jejíž součástí byla hrací plocha pro Člověče nezlob se, a to vlastně dalo firmě jméno – Playbag neboli hravá taška," vzpomíná Aleš a dodává, že při příležitosti desátého výročí firmy se k ní na chvíli vrátili a udělali pár kousků v několika proměnách – třeba se šachy, v různých barvách, průsvitné nebo ty, které si zákazníci mohli sami dotvořit. Ale zpět k firemním začátkům. Začínali s pogumovaným materiálem, tzv tarpaulinem a koženými doplňky. Vykupovali staré plachty, třeba i z tiráků a snažili se jim dát nový život. Čistili je a šili z nich tašky. Lidem to ale smrdělo a proto od toho postupně upustili a dlouhodobě se začali věnovat koženým věcem a také bavlně. A pak i dalším materiálům. Vždycky však šlo o proces, který je posunul beze spěchu o kousek dál. "Dnes jdeme tou nejpřirozenější cestou, kdy se snažíme analyticky zjistit, jaký materiál je pro konkrétní výrobek nejlepší," dodává Aleš. Nezaměřují se tak na styl, ale především na funkci finálního výrobku a tomu přizpůsobují materiál, ze kterého jej nakonec vyrobí.

Komplexní služby

V Playbagu se také dbá na servis a rozložitelnost materiálů. Když si tu pořídíte batoh či tašku a po pár letech se vám poškodí popruhy nebo řemínky, pošlete výrobek zpátky do firmy a za malý poplatek vám jej opraví tak, aby byl znovu funkční. Poté, co doslouží ho pak ve Zlíně ekologicky zlikvidují. Tím však hra rozhodně nekončí. Pracují také s materiálem od česko-indické společnosti Malai, která se zabývá bio kompozitními materiály, tedy hmotou, která vzniká na základě zpracování odpadových materiálů. Například odpadem z kokosových ořechů, z něhož vzniká tzv. kokosová kůže, z níž v Playbagu vyrábějí například kabelky. Některé výrobky jsou výsledkem zákaznické poptávky, jako například boty. Odkazují na dlouholetou zlínskou obuvnickou tradici a také při jejich výrobě jsou použitté materiály ze zdejších zdrojů. "Využili jsme staré střihy, lehce jsme je redesignovali a spolu se zlínskými obuvníky vytvořili boty určené do města nebo na procházku do přírody. " Barefootové sandály už v repertoáru mají, dál však pracují na vývoji lehkých barefootových mokasínů, které Aleš osobně a jak dodává, i rád, testuje.

Nezůstat stát

Dalším projektem je replika tradičního turistického kletru, který tu nazývají Tulak. Jeden hodně opotřebovaný originál jim poslal pán, který chtěl, neboť tento typ se už nikde neprodává, vyrobit repliku pro svého tatínka – zapáleného turistu ke kulatým narozeninám. "Pečlivě jsme ho změřili a obkreslili, protože jsme ho nechtěli zničit, když k němu měl tatínek našeho zákazníka citový vztah," směje se Aleš a dodává: "Pak jsme z bavlněného materiálu – cordury, od českého dodavatele Svitapu, zkombinovaného s přírodní usní – hovězí kůží, ušili nový. Pán z něj měl takovou radost, že dal fotku na nějaký turistický portál a nám se začali ozývat další zájemci." A i když se firma primárně zabývá batohy či taškami spíše do města a vědí, že sportovním batohům co do množství, materiálu, dostupnosti i ceny konkurovat nemůžou a ani nehodlají, čas od času jej vyrobí, když se ozve další milovník tohoto stylu. Dnes je Aleš rád, že jej tatínek k brašnářství postrčil. Přestože se v oboru pohybuje už přes dvacet let, pořád jej baví učit se a vytvářet něco nového. A také si rád hraje, i když dnes už má ve firmě na starost hlavně vývoj a kontrolu nad výrobním procesem. S otcem částečně sdílí také provoz chráněné dílny." Jeho taktika ohledně mého zaměstnámí mu teda vyšla," směje se Aleš a dodává, že tak to prostě má být.