Réva roku 2022 v podobě vína zraje v sudech a čeká na svůj čas. Nalahvována či vypita jsou jen vína svatomartinská. Práce vinařů tím ale v zimě nekončí! Teď je čeká přelíznutí sudu.
TEXT: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Martin na bílém koni 2022 je už pryč, ale mezi vinaři odstartoval tradiční zvyk – přelíznutí sudu. „Ve sklepě u vinařa se sejdú tři čtyři jiní, ochutnávajú a hodnotijú jeho letošní vína. Dojde aj na ty, co zrajú v sudě delší čas,“ prozrazuje Zdenek Polach. Na tohoto malovinaře z Velkých Bílovic přišla hodina pravdy dnes. Od pondělního podvečera bude do kuropění pod palbou odborné kritiky. Dvou vinařů-pěstitelů i výrobců. Přelíznutí sudu trvá do počátku jara, do lahvování vín z předchozího roku.
Na stole degustační místnosti v Rodinném vinařství Polach stojí dvanáct lahví. Ukázka letošní snahy „pana domácího“. V tmavých sedmičkách je Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Solaris, Muškát žlutý, Stará vinice... Před pár hodinami je přivezl sám vinař. Plnil je z nerezových tanků, které má doma vedle lisu. Červené i bílé z těch dubových, stojících tady ve sklepě, přijde na řadu později. „Sme tu,“ hlásí hostiteli o šesté u dveří sklepa Před předníma č.p. 380 Petr Osička s manželkou Dášou a Milan Bauman s Lenkou. Velkobílovičtí „páni vinic“. Na přelíznutí vše uchystáno, Zdenek coby vinař mající úctu k tradici i půdě zve kolegy dál. Ač přátelé, počítá, že se v názorech na jeho víno mohou lišit. V tom spočívá princip té tradice. „Já mu nepřišel vína haňat, ale říct, jak mi chutnajú, co si o nich myslím, jak sa podla mňa vyvinú,“ míní Milan Bauman s tím, že tento akt je mezi vinaři považován za vstřícné gesto.
„Veltlínské zelené dokvasilo a samo ten proces zastavilo. Při sběru měly hrozny cukernatost jedenadvacet gramů,“ představuje vinař skupině u stolu jedno z bílých zvláštní chuti. Chvíli je ticho. „Pěkně pepřové,“ hodnotí a v ústech povaluje obsah sklínky Milan Bauman: „Sušší, což mu sluší.“ K Veltlínu ani Zdenku Polachovi sladká chuť nepasuje. Propaguje suchá vína, což neznamená kyselá, to lidé ne vždy vědí. Jejich označování je dnes u nás složitější. „Z vinohradu vedle mě, co?“ kývá uznale hlavou Petr Osička s douškou: „Musí ještě ležet, ale bude dobrý, Zdenku.“ Mezi ochutnávkou následuje debata o vlivu počasí. Kvalitním vínům dává Polach čas, v jeho království nejsou hned. „Dobré suché červené potřebuje rok v sudu, bílé půl roka a pak ideálně obě půl roka v lahvi,“ zní autorovo resumé. Kolegové, jejichž produkty získaly též řadu vinných medailí ze soutěží, souhlasí. „Doba rychlá, lidé netrpěliví, ale víno žádá čas, a s tým ho aj vyrábím,“ krčí rameny Zdenek.
Zkouší se dál! „Letošní šardonka půjde do sudu, není siřená, má pěknou kyselinku. Teď nebude chutnat těm, kdo plně suchým neholdují,“ nalévá Polach další ze vzorků. Vůně louky, ale vyznavač polosuchých zvládne jen deci. „Je to mladý ještě tvrdý víno, ale barrique (dubový sud) mu pomůže,“ předpovídá Bauman, specialista na přívlastková vína. „Na šardonku jsme sbírali révu v říjnu, měla 22,5 gramu cukru,“ říká u sklenky Zdenkova manželka Mirka. Ženy do debat vstupují věcně. „Esli bude jako tvá Chardonnay pozdní sběr 2020, je se na co těšit,“ přidává Dáša Osičková. Dlužno dodat, že táž odrůda révy má každý rok trochu jiný šmak, dle toho s ní pak vinař zachází. „Chardonnay sa krásně pije aj po roce v bečce, kde ho nechám na kvasnicách. Mívá i 14 % alkoholu,“ zasní se u hořícího krbu degustátor Osička. Pro Zdenka je u bílých vín stropem 13 %, poté už alkohol přebíjí ovocné chutě. „Procenta sa nehonijú,“ směje se. Následuje sladší Rulanda bílá, i když patří mezi vína suchá. U ní panuje shoda – bude výborná! Stejně jako ta šedá, byť má oranžový odstín...
Čas běží, venku je tma. „Dime do sklepa líznout loňsko,“ vstávají od prázdných vzorků Baumanovi. Z tepla sestupují všichni do sklepa v bundách, ale nadšeně. Vášnivý hovor o úskalích vinařské profese, nekalé konkurenci, marketingu, pojmu bio... zastaví Zdenek s koštýřem. Natáhl z dubového sudu Modrý Portugal. „Loňský, budu ho lahvovat na jaře, už teď je ale silnější,“ komentuje. Tento rok má Zdenek krom zmíněného portugalu všechna červená pozdní sběr. Sekce dámská a pánská mluví o tom, že malovinař – srdcař – je nutně nadšenec a dříč. A těžce shání pomocníky. „Kúpils nový lahve, o kolik ti stúpla cena?“ ptají se Zdenka páni. „Všechno vylítlo, ale vína zdražit nechcu,“ přechází se na výbušné ekonomické téma. Sudy odtajnily unikáty a došlo i na archiv. Resumé? „Máš letošní vína už na tý úrovni, že kdybys je dal teď do lahví, možú do světa,“ vyřkne Petr Osička. „Kdež,“ míní skromně Zdenek. Následuje loučení, trvá hodinu plnou odborných řečí a chutnání dalšího vína. Domů se jde pěšky, ráno čeká práce. V úterý je na řadě další vinař. A Zdenek? Prošel!
Venkov a Styl
