Osudy sněhové vločky II

Sníh a jinovatka

Čerstvý sníh se pomalu snáší na chladný povrch země a zimní krajina získává měkké bílé obrysy. Všechny zvuky najednou ztlumí bílá sněhová pokrývka. Když budete sníh pozorovat zblízka buď pomocí lupy, nebo makroobjektivu, snadno rozeznáte jednotlivé vločky. I když mají všechny stejný geometrický základ, fascinují nás svou mnohotvárností. Čerstvě napadaný sníh je jen ze 3 % tvořený ledovými krystalky, zbylých 97 % objemu připadá na vzduchové mezery mezi nimi.

Jinovatka vzniká ze stejných krystalků jako sníh. Vytváří se přímo na studeném povrchu věcí při vyšší vzdušné vlhkosti a při teplotách –8 °C a nižších. Přednost dává jemně členitým povrchům, jako jsou větvičky nebo stébla trav. Ze všeho nejdřív vyrůstají ledové jehličky jinovatky na návětrné straně.

Speciální vlastnosti

Sníh je hmota se zcela speciálními vlastnostmi. Zejména čerstvě napadaný patří k velmi dobrým tepelným izolantům. Této jeho vlastnosti využívá řada živočišných i rostlinných druhů k přežití v zimním období. Také člověk se naučil ze sněhu stavět. Kopulovité přístřešky ze sněhových bloků pojmenované iglú si tradičně stavějí v době arktické zimy zejména kanadští Eskymáci. Díky nízké tepelné vodivosti sněhu lze tento provizorní přístřešek vytopit i pomocí poměrně malého zdroje tepla tak, že vnitřní teplota iglú dosáhne i několika stupňů nad nulou.

Kalamitní čísla

Kalamita je u nás pokaždé, když napadne první sníh, lhostejno, je-li to v říjnu, nebo v půlce ledna. Vždycky silničáře překvapí.

Největší zaznamenaná kalamita na světě se odehrála v zimě 1998–99, kdy v americkém Mount Baker napadlo 29 m sněhu. O půl metru tak padl dosavadní rekord z let 1971–72 zaznamenaný ve státě Washington v Mount Rainier.

Největší zaevidovanou vločkou se mohou pyšnit obyvatelé Fort Keogh v americké Montaně. V roce 1887 tu prý z nebe padaly kousky o průměru 38 cm!

Více o sněhových vločkách ve fotogalerii článku