Osudy sněhové vločky I

Sníh vzniká v oblacích ve chvíli, kdy teploty klesnou pod bod mrazu. Tehdy se začnou vytvářet základní stavební prvky vloček ledové krystalky, které jsou menší než desetina milimetru. Na své dlouhé cestě k povrchu země tyto částečky procházejí vrstvami vzduchu, které se liší teplotou a vlhkostí, a cestou se neustále dále vyvíjejí. V případě silných termických proudů se pohybují jednotlivými vrstvami dokonce opakovaně, částečně tají, a pak znovu krystalizují.

Přitom se původní jednoduché šestihranné krystaly mění v komplexní složité formy s enormním množstvím variant. Vědci dokonce tvrdí, že se žádná vločka jiné přesně nepodobá, protože existuje nekonečné množství kombinací. Složitě rozvětvená filigránská ledová umělecká díla vznikají během mírných mrazů při vysoké vlhkosti vzduchu.

V extrémních mrazech zůstávají krystaly menší a jejich stavba jednodušší – to můžeme pozorovat, když v třeskutých mrazech padají sněhové krupky nebo sněhová zrna. Pokud se jednotlivé krystaly na své cestě dolů dostávají do vrstev s teplotami kolem bodu mrazu, spojují se pomocí miniaturních kapek vody ve velkolepé křehké vločky.

Díky svému velkému a členitému povrchu musejí při svém pádu na zem překonávat poměrně značný odpor vzduchu. Snášejí se proto na zem majestátně, docela pomalu, zhruba pětkrát pomaleji než kapky deště. Podobně měkký je i jejich dopad na zemský povrch. Pokud je mrazivě chladný, existuje velká naděje, že tu vločky zůstanou ležet a zachovají si po nějaký čas svoji jemnou strukturu. Když je nově nasněženo, vyplatí se vzít si lupu a ledové klenoty blíže prozkoumat.

Dobře znatelné jsou složité vločky stejně jako jednodušší formy krystalů. Jednotlivé stavební prvky jsou stejně jako led čiré a průhledné. Ačkoli na silnicích a cestách bývá nevítaný, při stavění sněhuláků a koulovačkách je sníh nenahraditelný. Je také zárukou, že i když mrzne, přežijí rostliny do jara.