Jaké existují typy běhání? Některé jste možná neznali

Druhy běhu podle terénu

Kategorie běhu lze rozlišovat podle povrchu nebo terénu, na kterém běháme. Každý druh běhu pak má své vlastní výzvy a přináší běžci něco trochu jiného.

Silniční běh: Běh na silnici probíhá na asfaltu nebo betonovém povrchu, který je obvykle rovný a tvrdý. Tento druh běhu je vhodný pro závody a trénink běhu na delší vzdálenosti.

Trail: „Trasy trailového běhu vedou mimo zpevněné cesty, často v přírodě nebo v horách. Traily zahrnují různorodé povrchy, jako jsou cesty, pole, louky, lesní cesty s kořeny stromů i kamenité stezky. Běh zde vyžaduje větší pozornost a stabilitu, ale nabízí nádherný zážitek z běhu v přírodě,“ říká Aryna Levchenko z českého zastoupení Xero Shoes.

Běh na pláži: Běh na pláži na písečném pobřeží, které představuje nestabilní povrch, intenzivně namáhá nohy a svaly se zapojují jiným způsobem než na tvrdém povrchu. Běh na pláži může být náročnější, ale nabízí pěkný zážitek a méně namáhá klouby.

Běh v terénu s kopci: Běh v kopcovitém terénu zahrnuje překonávání stoupání a sestupů. Běhání do kopce posiluje nohy a svaly, zatímco běhání z kopce zlepšuje techniku a stabilitu. Tento typ běhu může být velkou výzvou, ale nabízí skvělý trénink pro zlepšení výdrže a síly.

Druhy běhu podle tratě, rychlosti a způsobu běhu

Běh na dlouhou trať: Běh na dlouhou trať je běžeckou disciplínou, která zahrnuje běhání na větší vzdálenosti, obvykle od 5 km až po maratonskou vzdálenost. „Tato disciplína klade velký důraz na vytrvalost, odolnost a mentální schopnosti. Trénink je pak založen na postupném zvyšování délky trati a trénování vytrvalosti. Dlouhé běhy jsou ideální pro zlepšení aerobní kapacity a výrazně napomáhají uvolnění stresu. Pro toho, kdo s dlouhými tratěmi začíná se doporučuje postupovat od kratších vzdáleností a postupně je navyšovat,“ říká Aryna Levchenko.

Rychlostní běh: Rychlostní běh je zaměřený na zlepšení běžecké rychlosti a vytrvalosti. Tento typ běhu vyžaduje vydání maximálního úsilí po krátkou dobu, po kterém následuje odpočinek a následně další opakování běhu s maximálním úsilím. Délka tratě obvykle představuje 50 až 400 metrů. Cílem tréninku je obvykle zlepšování síly a techniky, které mohou přinést zvýšení rychlosti na dané trati.

Intervalový běh: Intervalový trénink je kombinací rychlého a pomalého běhu. Jedná se o intenzivně absolvovaný krátký úsek a následný krátký odpočinek s pomalým během nebo chůzí. Cyklus se pak opakuje několikrát. Intervalový trénink je skvělý pro spalování kalorií a zlepšení kondice. Příkladem může být třeba 10 opakování 400metrových intervalů prokládané minutovým výklusem.

Tempový běh: Tempový trénink je založený na středním tempu běhu, které pomůže zlepšit rychlost na delší vzdálenosti. Tělo v postupných krocích při tréninku přivyká potřebné závodní rychlosti. V koncových fázích tréninku například na maratón se běh v tempu protáhne až na 20 kilometrů.

Fartlek: Fartlek pochází ze Švédska a znamená hru s rychlostí. Spojuje vytrvalostní trénink a rychlostní prvky. Prostě si jen tak běžíte v pohodlném tempu a náhle zvýšíte rychlost na předem nedefinovaný čas nebo vzdálenost a opět se vrátíte do základního tempa. Fartlek je vynikající pro zvyšování efektivitu běhu a rozvíjení odolnosti proti únavě. Krása fartleku spočívá v neplánovaných, okamžitých, impulzivních změnách rychlosti. Vše se odehrává intuitivně, běh má větší šťávu a je velmi zábavný.

Bosý běh: Velký boom nyní zažívá bosý běh. Běžet při něm člověk může buď zcela naboso nebo v minimalistické barefoot obuvi. „Minimalistické běžecké boty podporují běh s nízkým dopadem neboli dropem. Přirozeně motivují k došlapu více na střední nebo přední část chodidla. Klasická běžecká bota má drop okolo 10 mm a více, což nabízí větší tlumení v oblasti paty. Naopak bota s nulovým dropem má paty a prsty v jedné rovině. Tento způsob běhu využívá základní anatomii a mechaniku chůze, kterou lidé používali po tisíce let,“ dodává Eric Orton, běžecký kouč a spoluautor knihy Born to Run 2.