Hájovnu v Českých Milovech rekonstruovali dlouhé roky a dochované dobové prvky doplnili soudobými
„Měli jsme ambici vytvořit něco, u čeho nebude na první pohled zcela zřejmé, zda je to nové nebo staré, ale na druhý pohled už to poznáte,“ říká architekt Aleš Papp. Dům byl přestavěn na obytné stavení, a protože je jeho majitel sběratel užitného skla, část je vyčleněna pro galerii.
V lesích nad Křižánkami, na Českých Milovech, vznikla v roce 1835 sklářská huť. Užitkové i luxusní sklo se odtud vyváželo do západní a jižní Evropy, do Ameriky, Turecka a Arábie. Po padesáti letech ale osada pod Čtyřpaličatou skálou zanikla. Zbylo z ní jen pár stavení, mezi nimi i dům sklářského mistra. Dům ředitele sklárny byl vystavěn velkoryse. Majitelé hutě, slavný sklářský rod Konratů z Kamenického Šenova, byli zámožní lidé. Ve dvacátém století sloužil jako hájovna, po druhé světové válce dlouho chátral. Až v roce 2006 ho koupil současný majitel a téměř okamžitě začal s nezbytnými opravami. Aleš a Magda Pappovi, z architektonického ateliéru CUBOID ARCHITEKTI, se připojili k obnově domu o něco později. Při návrhu rekonstrukce vycházeli z původních plánů, které se jako zázrakem dochovaly. Dům byl přestavěn na obytné stavení, a protože je jeho majitel sběratel užitného skla, část je vyčleněna pro galerii. Všechny dochované prvky obnovili místní řemeslníci, architekti je doplnili prvky soudobými. V podkroví jsou dva hostinské pokoje a prostorná půda, kde se pořádají společenské akce. Klenuté sklepení bylo využito jako sklad a vinný sklep. Vstupní část je orientovaná na severovýchod, hlavní obytná místnost do zahrady na jihozápad.
S respektem k historii
Autoři obnovili symetrickou kompozici domu. Dostavěli zaniklé křídlo a vrátili na střechu zvoničku. Rozhodli ctít staré materiály a stavební prvky – původní trámy nebo dlaždice znovu použili. Co nenašli, hledali jinde. V některých případech se shodli na tom, že nebudou vytvářet repliky, ale spíše novotvary. Vstupní, tak zvané sluneční dveře – u cesty byly zazděné, někdo je v minulosti osadil na druhou stranu domu v průčelí obráceném do louky. Byly vráceny zpět na své místo, našel se i jejich originální portál z roku 1835. A do otvoru místo druhých dveří, které už nebyly k dispozici, vložili architekti nové, skleněné, v ocelovém rámu. Dalším příkladem setkání starého a nového mohou být vysoké úzké otvory ve fasádě. Jedná se o novotvar odkazující na tradiční větrání sýpek neb stodol. Naopak stropní trámy v široké vstupní síni jsou původní. Dlažba byla v domě opuková, zachovala se však jen z části. Teď je položena jen v jedné místnosti, ve zbytku místností na ni navazuje dlažba z jurského mramoru. Jde o trvanlivý materiál, který se svým vzhledem opuce blíží a do Čech se vozil už ve středověku. Spolupráce architektů a nového majitele byla komplexní. Společně vybírali židle, svítidla, některé kousky nábytku jsou vyrobené na míru. Dominantním prvkem obývacího pokoje je krb. Má tvar homole, která trochu připomíná sklářskou pec. Stavěl ho osobně tehdejší prezident Cechu kamnářů České republiky a má výborné akumulační vlastnosti. Na úspěšné rekonstrukci má svůj podíl také místní stavební úřad a profesionální stavební dozor po celou dobu stavby. Cílem všech bylo jediné: záchrana hodnotné stavby, která není kulturní památkou.
Autoři: CUBOID ARCHITEKTI – Aleš Papp, Magdalena Pappová; spolupráce: Ondřej Zavřel, Filip Kándl, Radek Krýza
- Zdroj článku
-
CUBOID ARCHITEKTI – Aleš Papp, Magdalena Pappová; spolupráce: Ondřej Zavřel, Filip Kándl, Radek Krýza