Z ulice se dům ve staré Příbrami tváří jako malý, nezajímavý, ale láká zelenými dveřmi. Za nimi se ukáže skutečná podoba! Směrem od zahrady má nápaditě členěné obydlí č.p. 37 styl.
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Vládl leden, byla zima a všude sněhové závěje. Do toho mrazu se nechtělo druhorodičce ani porodníkům. „Tak jsem se mamince narodila tady v patře,“ ukazuje Marie Magdaléna Wichsová, současná majitelka domu, který zdědila po prarodičích a kde vyrůstala. Ač pak žila a žije v Praze, místa dětství se vzdát nechtěla. Tak mu vrátila původní tvář, pravda v potu té své... Renovovala ho totiž od roku 2002 sedm let. „Dlužila jsem to prarodičům. Oni vybudovali dům, a já bych ho prodala? Ne!“ zamýšlí se paní zdejšího objektu. Občas někdo pomohl a pak se objevil i šikovný pan stavitel. Dcery mámu podporovaly a dům si také zamilovaly. Stejně jako vnoučata a další přátelé.
„Já poznala Magdu v Činoherním klubu, kde jsem dělala koncerty s hosty. Od té doby mám pocit, že se známe celý život,“ vzpomíná šansoniérka Zlatka Bartošková. I té se stal kamarádčin letní příbytek zázemím. Jezdí sem odpočívat, pilovat songy, nabírat sílu. Svou rodinu nezná, osud ji zavál až do dětského domova. „Tady u Magdy jsem pustila kořeny a pocítila domov,“ krčí rameny Zlatka. Náruč jí otevřel dům postavený roku 1892, jakmile přijela a vstoupila. „Děda ho koupil od movitého rady. Našel si totiž v okolí slečnu, mou babičku, chtěl se oženit a zřídit elektrozávod,“ uvádí Magda. Stalo se! V domě ve svahu prarodiče bydleli, měli elektroobchod, výrobu i sklady. Nástup nového režimu po únoru 1948 její děda, podnikatel František Vačkář, nikdy nepřijal. O firmu i obchod přišel a do domu mu byli dosazeni nájemníci.
Klenotem je krytá pavlač. Ta dům jako pochozí zdobila už od počátku, jenže byla oddělena od pokojů a bez vytápění. Po přestavbě rozšířila obytný prostor a dostala zateplení. Obytným pokojům v patře přivádí světlo, které zvýrazňuje i původní dřevěnou podlahu. „Snažila jsem se vše držet ve stylu a duchu, který pamatuju jako malá. V interiéru i exteriéru. Spoustu starých věcí jsem snesla z půdy a do původního stavu dávala nejen je, ale i omítku a nátěry, plus maličkosti,“ ukazuje Magda Wichsová na zámky dveří, dlažbu a staré věšáky. Co se na dům nalepilo v 60. letech, odstranila. A pokračuje.
„To místo mě nabíjí a inspiruje. Připravuji se tu na skoro bilanční CD a zářijový koncert v Dejvickém divadle v Praze,“ dodává Zlatka, jíž Magda líčí, že se nyní zaměří na zahradu. Je pro divokou, kde bude japonský altánek a malé dědovo muzeum. Zatím si dámy dělají na zahradě u ohně venkovní obyvák s křesly, „babiččinou“ stojací lampou a vínem. „Mám teď malebný kout. Ale pamatuju štěkot psů a křik bachařů, kteří v 50. letech hlídali politické vězně, když stavěli za dráty zdejší sídliště. To je druhá tvář místa,“ posteskne si Magda. Dnes je dům oběma místem radosti a klidu, a protože dobré se má vracet, na začátek roku 2023 chystá Zlatka v příbramském divadle koncert k nové desce.
Venkov a styl
