Zvířetníkové či zodiakové světlo: Pozorování je ideální spojit s výletem do hor

Jarní rovnodennost nám přináší spolu s darem prodlužujících se dnů také impozantní každoroční astronomický úkaz. Nastává období nejlepší viditelnosti zvířetníkového světla. Takzvané zvířetníkové či zodiakální světlo je nejlépe viditelné na jasné tmavé obloze během období kolem jarní rovnodennosti. Po setmění se na západním obzoru rozprostírá podél ekliptiky bělavé a rozptýlené světlo v podobě trojúhelníkového sloupce či „rozmazané pyramidy“, svou jasností je srovnatelné s Mléčnou dráhou. Zvířetníkové světlo fascinovalo lidi už odnepaměti a dlouho si tento jev nedokázali vysvětlit. Zvláštní kužel světla zářící na jinak tmavé hvězdnaté obloze je ve středních zeměpisných šířkách nejlépe pozorovatelný na západní části oblohy na jaře po skončení večerního soumraku, nebo na východě na podzim těsně před začátkem ranního soumraku („falešné svítání“).

Nejlépe pozorovatelné bude do 31. března

Až teprve italský astronom Giovannni Domenico Cassini přišel v roce 1683 s teorií o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje tvrdí, že jev vysvětlil švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier v roce 1684. „Za úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si myšleně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí,“ vysvětluje jev známý český astronom a fotograf Petr Horálek. Nejlepší jarní období v roce 2025 pro pozorování zvířetníkového světla je právě v těchto dnech a potrvá do 31. března 2025. V té době rovněž nebude rušit měsíc a světlo bude pozorovatelné po soumraku nad západním obzorem, ovšem daleko od měst s jejich osvětlením. „Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdí, ekliptika mění v průběhu roku pro daný čas sklon s obzorem. Největší úhel svírá s českým obzorem v období jarní rovnodennosti po západu Slunce a v období podzimní rovnodennosti před slunečním východem. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo v záři soumraku či přesvětlených aglomerací,“ uvádí astronom.

Vyberte si místo se správnou tmou

Ideální je samozřejmě sledovat oblohu z místa, kde je „opravdová tma“. Kvůli nízkému jasu je nejlepší vyhledat pro pozorování lokalitu vzdálenou nejen daleko od městského světelného smogu, ale také v oblasti s čistým vzduchem bez nadměrného obsahu prachových částic, protože ty světlo rozptylují. Vyhovující jsou především místa na horách či vysočinách. Je samozřejmě zapotřebí také jasné počasí. Podle doporučení astronomů a astrofotografů se v České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, vysoko v Beskydech, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách. Relativně nejlépe jsou na tom s podmínkami k pozorování jižní Čechy, zejména Novohradské hory. Ani tam ale není obloha dostatečně přírodně tmavá, aby umožnila pozorování zodiakálního světla v plné kráse.