Málem skončilo jako skládka, dnes je přírodní památkou
Po objevení levnějšího syntetického způsobu získávání olea začala hromnická výroba upadat, až v roce 1896 těžba skončila úplně. Postupně došlo k sesuvu stěn a zatopení celé spodní části opuštěného lomu. Základní proces, který využívala hromnická výroba, ale funguje samovolně dodnes. Dešťová voda prolévá břidlici a sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu, která je intenzivní zejména při větším pohybu vody. Díky dlouhodobému promývání hald dešťovou vodou se voda v jezírku postupně ředí, ale říká se tu, že ještě před sto lety botám, namočeným touto vodou, upadly podrážky. V 60. letech 20. století se objevily úvahy a plány na využití lokality pro ukládání komunálního odpadu. K tomu naštěstí nedošlo. V roce 1975 pak bylo jezírko a přilehlé okolí vyhlášeno přírodní památkou České republiky. V dnešní době je velmi vyhledávaným turistickým cílem. Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých, které nechal v roce 1814 postavit majitel dolů Johann David Starck po tragické smrti dvou horníků.Tři sochy představují sv. Jana Nepomuckého, Krista Spasitele a sv. Jakuba Většího. Německý nápis na sousoší znamená v překladu: „Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď vše k jeho prospěchu". Sousoší sloužilo jako modlitební místo pro horníky. Starck měl původně v úmyslu vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději financoval stavbu školy.