Ze zvířecí říše: Nerušit, prosím, spí tu netopýři

TEXT: Eva Všetíčková 

Svým životním syklem se netopýři, kterých v Česku žije 27 druhů, přizpůsobili střídání ročních období. Od května do července vytvářejí samice seskupení označované letní kolonie. Tu mohou tvořit desítky až stovky samic. Ke svému úkrytu využívají stromové dutiny či půdy budov. Jsou však docela jiné než skrýše, které vyhledávají v tomto období samotářští samci. Zatímco jim stačí jakákoli štěrbina za obložením nejrůznějších staveb, jeskyně nebo sklepy, samičky musí najít teplé místo, kde se navíc budou cítit v bezpečí, jako je třeba sluncem vyhřátá půda. Během června a července totiž přicházejí v těchto koloniích na svět mláďata. 

Ze života mláďěte  

I během porodu většinou netopýří maminka visí hlavou dolů. Jakmile holý a slepý potomek opustí porodní cesty, zachytí ho matka do létacích blan. Novorozeně pak šplhá k její hrudi, kde se nacházejí mléčné bradavky. Porod vzdorující gravitaci je možná jedním, i když nikoli hlavním důvodem, proč samice většiny druhů netopýrů rodí pouze jedno mládě ročně. O svého potomka se vzorně starají. Netopýři se živí výhradně hmyzem, případně jinými drobnými bezobratlými živočichy, například pavouky. Potravu loví ve vzduchu, sbírají z povrchu listů stromů, z vodní hladiny nebo i ze země. Aby se samice mohly vydávat na lov, musí svá mláďata nechávat v úkrytu samotná. Ta ale nesmí prochladnout, což hrozí, protože ještě nemají vyvinutou termoregulaci. Zahřívají se proto navzájem, těsně přitisknuta jedno k druhému. To své pozná však samice mezi stovkami jiných naprosto přesně podle hlasu i pachu. 

Kdy vyrážejí za potravou?  

Noc je pro netopýry ideální dobou, kdy vyrážejí za potravou. Jak se ale dokážou v šeru či naprosté tmě zorientovat? Díky takzvané echolokaci. Ta funguje podobně jako sonar u ponorek. Netopýři tlamou či pomocí speciálních blanitých výrůstků (u vrápenců) vysílají do prostoru jednotlivé výkřiky o vysoké frekvenci. Tyto zvukové vlny se odrážejí od předmětů – stromů, zdí či hmyzu a vzniklou ozvěnu netopýři zachycují. Všechny tyto zvuky jsou pro nás neslyšitelné, ale netopýr je schopen signál vnímat ušima a v mozku vyhodnotit. Zajímavé je, že každý druh netopýra má naprosto specifický signál. 

Zimní úkryt u vás doma 

Na konci léta se letní kolonie postupně rozpadají. Mláďata, která se zpočátku učí lovu od matek, se osamostatňují a začíná období takzvaných podzimních přeletů. Během nich samci vyhledávají samice a dochází k páření. Zároveň se netopýři vykrmují. Musí totiž před nastávající zimou nashromáždit pořádné tukové zásoby. Od konce října a během listopadu se začínají netopýři stěhovat do zimních úkrytů, kterými jsou především sklepy, staré štoly a jeskyně. Zde postupně upadají do stavu hibernace, kdy se jejich tělesná teplota snižuje a všechny životní procesy zpomalují. V tomto stavu, s minimální spotřebou energie, přečkávají nepříznivé zimní měsíce s nedostatkem potravy, přičemž využívají nashromážděné tukové zásoby. 

Od konce února a během března pak opouštějí netopýři zimoviště a nastává období jarních přeletů, na konci kterých se opět postupně formují letní kolonie a celý cyklus se znovu opakuje. Znalost úkrytů se předává z generace na generaci a do osvědčených skrýší se netopýři každoročně vracejí. Pokud se podmínky nezmění, může jednu půdu daná kolonie využívat po celá desetiletí. Netopýři se totiž dožívají až dvaceti let. U některých druhů jsou samice v takové kolonii proto navzájem příbuzné. Dá se tak říct, že se jedná o skupinu babiček, dcer, vnuček, sester, sestřenic a tet, které se ve svém oblíbeném úkrytu opakovaně znovu setkávají. 

Pšt, nerušit  

Protože v důsledku přetváření krajiny lidskou činností dochází k neustálému úbytku přirozených úkrytů netopýrů, řada druhů se naučila využívat náhradní možnosti, které jim poskytují lidské stavby. Nacházejí tu potřebné mikroklima, klid a ochranu před vlivy počasí i predátory. Nejdůležitější jsou tyto skrýše hlavně pro letní kolonie samic s mláďaty. A tak je důležité netopýry v tomto období nerušit. A navíc, všechny druhy vyskytující se v České republice jsou zákonem chráněné. 

Co je dobré vědět o netopýrech?  

• Půdy domů, zámků či kostelů nahrazují netopýrům neustálý úbytek přirozených úkrytů.  
• Netopýr dokáže během jedné noci ulovit tolik hmyzu, kolik odpovídá až čtvrtině jeho váhy.   
• Echolokace umožňuje netopýrům lovit po setmění i velmi malý hmyz a také se pohybovat v naprosté tmě jeskyní a štol. Na vzdálenost půl metru dokáže rozeznat detail o velikosti půl milimetru, z menší vzdálenosti dokonce o velikosti pět desetin milimetru. 
• Přední končetina netopýrů má podobné kosti jako lidská ruka. Díky prodloužení předloktí a prstních článků je však dokonale přizpůsobená funkci křídla.  
• Létací blána, která jim umožňuje pohyb ve vzduchu, je napnutá mezi prsty podél celého těla až k zadním končetinám a ocasu. Je to velmi pevná, a přitom měkká a elastická kožní řasa, hodně prokrvená a porostlá velmi krátkými a skoro průhlednými chloupky, takže vypadá, jako by byla holá. 
• V České republice žije 25 druhů netopýrů a 2 druhy vrápenců. Ty poznáte podle toho, že jsou při zimování zabaleni do blanitých křídel. Ostatní netopýři mají křídla složená podél těla. 

Zajímavosti:  

• Všechny druhy netopýrů v Česku jsou chráněné, některé dokonce kriticky ohrožené. Důvodem je úbytek jejich přirozených úkrytů ve stromech i v budovách či vyrušení při zimování. To pro netopýra může znamenat velkou ztrátu energie, kterou někdy nepřežije. 
• Jedno, u některých druhů až dvě slepá neosrstěná mláďata se rodí samici v sestavené mateřské letní kolonii. Malí netopýři se zprvu drží matky na břichu a ta s nimi takto zavěšenými létá a loví.  
• Mláďata rostou velmi rychle – za 4 až 6 týdnů dosáhnou velikosti i vzhledu dospělého netopýra. Tehdy je samice odstavují. Na to, aby dokázala nalovit dostatek hmyzu a vytvořit si zásoby podkožního tuku na první zimu, pak mají zhruba tři měsíce. 
• V poslední letech média varovala  před netopýry jakožto údajnými potenciálními zdroji koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19. Vědecké studie však ukazují, že přímým zdrojem infekce nejsou netopýři, ale jiní mezihostitelé. Netopýrů se proto není třeba bát, stačí se k nim chovat stejně jako k jiným volně žijícím zvířatům – nerušit je a zbytečně se jich nedotýkat.