Před barákem hráli krvavé koleno a ukazovali si nejnovější pogy nebo kartičky hokejistů, dokud se maminky nevyklonily z okna a nezavolaly, že mají jít domů. To byla odpoledne dětí 90. let, které neměly mobily ani chytré hodinky, zato prahly po walkmanu. Pojďte si zavzpomínat na dobu, která je dnes už označovaná za retro.
Zásadní programy v televizi se tenkrát nahrávaly na VHS kazety, a to ať už šlo třeba o pohádku Gumídci méďové nebo Rychlá rota. Starší zase v programu vyhlíželi koncerty svých oblíbených skupin, jejichž plakáty jim visely v pokojíčku. U pořadu Eso se napjatě čekalo, kdo obsadí první příčku hitparády, jestli Backstreet Boys, Spice Girls nebo Kelly Family. Hit s textem „V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem…“ byl oblíbenou klasikou. Lucie Bílá a Ilona Csáková zase prozpěvovaly „Láska je láska!“
Soubory uložené na disketách, modem k internetu, který vydával svůj typický zvuk, i CD a jejich vypalování – to byla devadesátková výbava k počítači. Internet byl zajímavou novinkou, byť se na načtení každé stránky čekalo dlouhé minuty. „Maximálně hodinu denně,“ měly navíc některé děti nakázáno od rodičů, protože v poplatcích za internet se zohledňovala každá minuta.
Koukání na televizi bylo podstatným trávením času, i když o výběru, jaký máme v současnosti, se rozhodně mluvit nedalo. Celé rodiny usedaly k Životu na zámku, mladší se pak bavili u vtipného mimozemšťana Alfa a obdivovali sílu Xeny bojovnice. O víkendu honem vstávat na pohádky od šesti, postarat se o tamagotchi, potom posnídat rohlík s máslem a šunkou, natáhnout lacláče a hurá ven za kamarády nebo na výlet s rodiči.
Do batůžku patřila svačina, digihra a Bravíčko na dlouhé chvíle v autě. Taková výjimečná událost samozřejmě byla zaznamenána foťákem na film, k jehož vyvolání došlo obvykle až po Vánocích, kdy lidé s modrou hvězdou v okně napjatě čekali, zda k nim nepřijede delegace z Orionu. Úsměvy před výběhem slonů se sice prohlížely až napřesrok, ale vzpomínky zůstaly dodnes.
Jana Bitalová
