Turistické značení je český unikát, seznamte se s ním a jeho historií
Už prakticky stotřicet let vytyčují cestu výletníkům turistické značky. Jsou dílem dobrovolných značkařů, kteří prošlapávají cestu ostatním. Typické modré, červené, zelené a žluté pruhy jako sendvič obložené dvěma bílými nám pomáhají orientovat se v terénu naprosto neomylně.
Nejprve vyráželi se štětci a barvami tito dobrovolníci za císaře pána objevovat neznámé trasy do lesů na dohled od Prahy, za Masaryka značky malovali i na vzdálené Podkarpatské Rusi, která byla po dvě desítky let součástí Československé republiky. I dnes je stále co objevovat. Nově se značené cesty zakously do bývalého vojenského prostoru Brdy, kde je vytváří rokycanský rodák Vladislav Sajdl, který pro tuto nezištnou, ale užitečnou činnost nadchl i svou manželku.
Vladislav Sajdl při značení nachodí desítky kilometrů. Prý se tak udržuje v kondici.
Zásluha Klubu českých turistů
"Vždycky jsme se ženou chodili na procházky a říkali jsme si, že takhle uděláme ještě něco dobrého pro lidi," směje se značkař. Denně prý společně zvládnou tři až sedm kilometrů, záleží na tom, jestli se dělá trasa zcela nová, která trvá déle nebo se obnovuje některá stávající. Pomaleji jde od ruky také práce v nepřehledném terénu nebo ve městě, kde se značky musí malovat na každé křižovatce. Jak a podle jakého klíče značí? Klub českých turistů rozlišuje kromě jejich barvy také značky naváděí, potvrzovací a útěchové. Z každé křižovatky by měly být vidět vždy dvě – ta první turistu navede do správného směru, druhá, vzdálenější, mu potvrdí, že odbočil správně. Když cesta vede dlouho rovně bez odboček, nemá smysl malovat značky na každý druhý strom, minimálně každých 250 metrů však značkař musí vyrobit značku útěchovou, aby si turista potvrdil, že jde správnou cestou.
Dobře viditelná značka je základ.
Barevné rozlišení
První značkaři s sebou nosili pouze bílou a červenou barvu. Jiné barvy zpočátku neexistovaly. Dnes značí hlavní a hřebenové turistické trasy. Časem se pro lepší orientaci přidala ještě barva modrá a poté zelená a žlutá pro krátké trasy či zkratky. Modře značené jsou obecně významnější regionální trasy, Pokud chcete lépe poznat konkrétní oblast, vyplatí se držet té zeleně označené, neboť to jsou místní trasy. Většinou nejsou ani příliš dlouhé, ani příliš náročné. Vybaveni znalostí turistického značení stačí jen nazout pořádné a pohodlné boty a můžete vyrazit na cestu kamkoli, kde se vám bude líbit. Ať už zvolíte trasu jakékoli barvy, zklamaní nebudete nikdy.
Výhled na bývalé Svatojánské proudy nikdy nezevšední.
Neomylně po Česku
Svému rajonu je Vladislav Sajdl věrný po celý život a podobné to mají také ostatní značkaři. Do jiných regionů se pracovně podívají jen výjimečně, jenom když je potřeba někde vypomoct po kalamitě. Česko je sice turistickou velmocí a většina lidí k turistickým značkám přistupuje s takžka posvátnou úctou, přesto se občas najde vandal nebo také dřevorubci při kácení, kteří některou nebo i víc z nich poničí. Někteří lesáci zas stromu opatřenému turistickou značkou naopak udělí milost a z kácení ho vyřadí. Turistické značky totiž neomylně provádějí výletníky všeho druhu i věku po těch nejkrásnějších místech naší republiky. Ta nejstarší, červeně označená trasa byla vyznačená v roce 1889 a je pojmenovaná po prvním předsedovi Klubu českých turistů Vojtovi Náprstkovi. Vede z Berouna do Svatého Jana pod Skalou. Odsud pokračuje přes Bubovické vodopády a dub Sedmi bratří na Karlštejn.
Zdroj: Venkov a styl