Kdy jindy se vydat do Máchova kraje než teď, v měsíci lásky?! Báseň Máj napsal před téměř dvěma stoletími, přesto ani dnes nepřestává fascinovat romantické duše.
Text: LIBOR HRUŠKA
Během letních prázdnin praská běh o dávné otcovraždě, přidal k němu kraj pod hradem Bezdězem ve švech. A není to jen kvůli plážím „českého moře“, tedy Máchova jezera. Přibylo také cyklistů, kteří objevují stezky v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Pěší poutník se ale může v mysli propadnout do časů Karla Hynka Máchy (1810–1836), který divokou krajinu objevoval prostřednictvím dlouhých pěších pochodů. Právě v jednom ze zdejších hostinců (možná v Bělé pod Bezdězem) pražský básník vyslechl příběh o dávné otcovraždě, přidal k němu pár dalších z Podbezdězí a námět na jeho nejslavnější báseň byl na světě... Kdo by neznal alespoň úvodní verše Máje: „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.“
Mord, při němž si mladý muž vyřídil účty se svým otcem a zároveň sokem v lásce, se podle historických pramenů odehrál za časů Marie Terezie v městečku Dubá. Pachatel byl popraven u Mladé Boleslavi lámáním v kole. V kraji se ještě dlouhá léta o případu vyprávělo... Máj tedy není spjat přímo s Bezdězem, tomu Mácha věnoval krátkou prózu Večer na Bezdězu. Hrad založený na stejnojmenné čedičové hoře „králem železným a zlatým“ Přemyslem Otakarem II. vešel do dějin hlavně jako nedobytný žalář, v němž byl vězněn mladý Přemyslův syn Václav II. Za Máchova života, na počátku 19. století, už byl Bezděz ruinou, takže představoval pro mladého rozervaného romantika ideální cíl cesty. Zříceninu Mácha navštívil hned několikrát. Dostat se nahoru na Bezděz dá dnes zabrat úplně stejně jako před dvěma stoletími. Vysoký kopec (606 metrů nad mořem) se strmě zvedá z okolní mírně zvlněné krajiny. Od posledních domů v podhradí je to nahoru nějakých 150 výškových metrů a nikdy sem nevedla žádná silnice. Třeba stavební firmy, které zříceninu průběžně opravují, jsou závislé na malé nákladní lanovce.
Odměnou návštěvníkům, kteří se nahoru vyšplhají celí splavení, je prohlídka středověkého hradu v původním vzhledu z dob posledních Přemyslovců. Objekt je bez dostaveb a přestaveb. K tomu se přidá úchvatný výhled – při dobré viditelnosti lze zahlédnout horu Říp, věže chrámu sv. Víta na Pražském hradě, Žižkovský vysílač, hrad Házmburk; na druhé straně hrad Trosky i Lužické a Jizerské hory či Krkonoše. Daleké výhledy vnímá jako pracovní benefit i dlouholetý kastelán Kamil Seidl. A jeho nejoblíbenější místo na hradě? „Je to druhé nádvoří hradu, odkud je překrásný výhled. Západy slunce jsou odtamtud nezapomenutelné. Když si tam po celém náročném dni plném turistů mohu v klidu večer sednout a poslouchat jen zvuky přírody, je to největší odměna,“ říká bez jakéhokoli zaváhání energický kastelán. „Jeho“ hrad s magickou kaplí má otevřeno od prvního dubnového týdne do konce října.
Dnes se děti o Máchovi ve škole učí jako o básníkovi, jeho současníci ale oceňovali i Máchův malířský talent. V denících si vedl seznam „hradů spatřených“ a zápisky doprovázel kresbami. Dochovalo se 115 jeho kreseb a akvarelů. Tyto práce vznikaly přímo v plenéru, doma v Praze pak autor některé z nich koloroval. Mácha se z Prahy nevydával vždy jen na sever. Jeho nejznámější putování směřovalo do italských Benátek, a tak měl ve sbírce hrady z různých koutů Čech. Nejsilněji je ale zastoupena právě oblast kolem Bezdězu. Kromě něj básník navštívil Jestřebí, Housku, Kokořín, Starý Berštejn nebo Ronov. Už koncem devatenáctého století v českých vlasteneckých kruzích probublával nápad spojit celý kraj s osobností Karla Hynka Máchy i názvem. V průvodcích a na mapách se ale označení „Máchův kraj“ začalo objevovat až po druhé světové válce.
Totéž platí i o největším turistickém magnetu regionu, vodní ploše u Doks zvané Máchovo jezero, lidově Mácháč. Oficiálně se takto nazývá od roku 1961, do té doby se používalo méně poetické, zato mnohem vhodnější jméno Velký rybník. Přesně tím totiž „české moře“ je; čas od času se vypouští a konají se na něm i výlovy. V rašelinné pánvi na Robečském potoce ho nechal zbudovat císař Karel IV. a jen pět rybníků v Česku je větších než ten u Doks. Jde o Rožmberk, Bezdrev, Horusický, Dvořiště a Velký Tisý, všechny v jižních Čechách. Velký rybník byl dlouho nepřístupný a rod Valdštejnů, jemuž patřil, v něm povolil koupání až koncem 19. století. Na vyhrazených místech! Ty časy jsou pryč, ani dnes ale není jezero přístupné bez omezení. Přísné ochraně podléhají bažinaté zátoky a vstup je zakázán i na dva ostrůvky, které se vynořují uprostřed vodní plochy.
Nejlepší představu o velikosti jezera si udělá, kdo jej obejde. Čeká ho dvanáctikilometrová trasa, na níž Mácha a hrdinové jeho nejslavnějšího díla vyskakují na každém kroku. Máj se jmenuje kino v Doksech, v témže městě stojí i dva Máchovy pomníky. Jít tu lze také do básníkova památníku v budově bývalého špitálu. Expozice se zaměřuje na Máj; představuje vydání v češtině i dalších jazycích. Dosud byla řeč o autorovi a mužských hrdinech jeho básně, vrahu Vilémovi a jeho otci Hynkovi. Co jejich společná láska Jarmila? Tu nechal Mácha spáchat sebevraždu skokem do jezera. Jarmilinu skálu výletník najde ve Starých Splavech, odkud jezero romanticky brázdí vyhlídková loď pojmenovaná právě po ní...
Kastelánem hradu Bezděz je Kamil Seidl od roku 2005, na jiných pozicích tu ale pracoval již dříve. Každopádně Máchův Máj je jeho srdeční záležitostí a dílo má dobře načtené. „Vlastním vydání Máje od Jaroslava Jiránka z roku 1940 a Viléma Jedličky z roku 1941, kde jsou i zajímavé kresby,“ říká Seidl. Návštěvníci se ho údajně na slavného básníka ptají nejvíce právě v měsíci lásky. Máj se na Bezdězu také pravidelně recituje, letos 1. 5. se přednesu ujal herec Jiří Schwarz, který ztvárnil Máchu ve filmu Mág Františka Vláčila (1987).
Hrad Houska stojí od Bezdězu vzdušnou čarou devět kilometrů, také ten Mácha několikrát navštívil. Houska je oblíbeným cílem lovců záhad. Pověst praví, že skalou, na níž byl hrad postaven, vedla průrva do pekla. Další legenda je pak spojena přímo s Máchou. Existuje dopis, v němž básník popisuje sen, který se mu na Housce zdál. Ocitl se v něm v Praze 21. století, budoucnost se mu příliš nezamlouvala... Dopis je ale moderní mystifikací.
Rodiny s dětmi by v Doksech neměly minout muzeum Čtyřlístku sídlící na zdejším zámku. Není náhodou, že bylo otevřeno právě tady. Máchův kraj totiž autora Čtyřlístku a zdejšího chalupáře Jaroslava Němečka při tvorbě komiksu inspiroval. Vesnička Třeskoprsky, ve které Bobík, Fifinka, Pinďa a Myšpulín žijí, jsou ve skutečnosti Doksy. Rybník Blaťák pak Máchovo jezero a hrad Bezzub je Bezděz.
Máchův pomník na pražském Petříně od Josefa Václava Myslbeka netřeba dlouze představovat. Je jednou z nejznámějších českých soch a v květnu bývá doslova v obležení zamilovaných párů. Ne každý ale ví, že se kopií Myslbekovy sochy mohou pochlubit také Litoměřice, kde Mácha zemřel. V roce 2010 tam byl na úpatí Mostné hory odhalen bronzový odlitek.
Venkov a styl
