Růženín, granát, ametyst, jaspis či záhněda...Pár z „šutráčků“, které umějí v českých zemích – mineralogickém ráji – udělat z chudáka boháče. Jen je najít! Drahokamy i polodrahokamy se to tu hemží.
TEXT: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Sehnout se pro kámen a zvednout drahokam (či polodrahokam), tak jednoduché to bývalo hlavně kolem hory Kozákov v Českém ráji. Hemžilo se to tu chalcedony, jaspisy, karneoly, záhnědami, ametysty... Aby se „odtajnila“ krása těchto kamenů, bylo třeba je poznat, očistit, vybrousit... a vsadit do šperku či jiného artefaktu. Pak vynikla jeho ojedinělost i cena. Od počátků zajímaly tyto přírodní cennosti hlavně vládce. Karel IV. nebyl výjimka.
V Kronice české píše Václav Hájek z Libočan, že „... roku 1357 sám Karel několik dní v kraji pod Kozákovem pobýval, aby osobně mohl poznati drahé kameny, které tu dle jeho přání byly sbírány.“ Kozákov (a podkrkonošská naleziště) měl v hledáčku i Rudolf II., který miloval zdejší olivín, křišťály a jaspis. Časem založil i speciální službu pro pátrání po kamenech! V jeho císařských službách dleli i členové italského rodu Castrucci, což byly řezači drahých kamenů, zabývali se rovněž intarzí z kamene.
Mnohé výsledky jejich glyptické tvorby pro Rudolfa II. jsou uloženy v Umělecko-průmyslovém muzeu ve Vídni. Jak se v našich končinách řekne drahokam, vytane většině granát. Český granát! Drobný ohnivý minerál zvaný též pyrop se tu sbíral od pravěku. V raném středověku se mu tolik pozornosti nevěnovalo, ale v časech rudolfínských hrál prim a spotřeba byla obrovská – zdobilo se jím, užíval se i při výrobě léků na duševní choroby. Po Rudolfově smrti se broušení kamenů odsunulo z Prahy na Turnovsko. Obliba českých granátů rostla, dostávaly se na honosné šperky aristokratických rodů, proto tehdy Marie Terezie zakázala vývoz surových kamenů. Chránila tak zdejší monopol.
Česko disponuje i tvrdým křišťálem, jehož naleziště existují na Vysočině či v Jeseníkách. Pro mnohé bude však zajímavější citrín, který míval domoviště i u Kněževsi nedaleko Valašského Meziříčí. Ten zdejší se pyšnil barvou champagne, ale i sytější žlutou, a když byl jako drahokam vybroušen do fazetového typu, stoupl v ceně. Pro ojedinělý výskyt v přírodě je citrín vzácnější než třeba jeho kolega ametyst. Údajně je kamenem bankéřů a obchodníků, umí totiž přivábit peníze a majetek. Staří Egypťané ho zase uctívali coby Kámen Slunce, který umí zajistit dlouhověkost. Používal se také jako ozdoba vladařských korun, byl vsazován do žezel i mečů.
Pozor ale, na trhu kolují i citríny „levé“, tedy umělé. Byla-li řeč o ametystu, třeba doplnit, že on a stejně dokonale opracovaný achát zdobí stěny kaple sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně či Svatováclavskou kapli v chrámu sv. Víta v Praze. Ty zmíněné jsou z Ciboušova u Kadaně, takže domácí!
Frýdštejn, Stará Paka, Horní Halže... Že se opomenul achát? Omyl. I nalezišť achátů byla a zůstala řada, o nich si zhusta píšou na webech jejich hledači. Pravdou je, že objevení krásy achátu je vážně dobrodružství. Na poli člověk najde nevzhlednou achátovou pecku, má radost, ale ten skutečný úžas nastane až ve chvíli, kdy se kámen rozřízne a pohledová strana vyleští. Hra barev a originální kresba je u každého druhu jiná, vždy však okouzlující...
Když už ne a ne narazit na pravé zlato, alespoň kočíčí! Ono „mňoukavé“ se jmenuje v mineralogii český pyrit a je cílem milovníků blýskavých věcí. Ve špercích je skvostný, v přírodě ojedinělý. I když u Příbrami by se nějaký ten kousek našel... Oblíbenější je ve špercích růženín, který zřejmě vznikl při dopadu meteoritu. Tvoří ho titan, železo a mangan. Týž zájem je o záhnědu, odrůdu křemene, a ani tím to nekončí... Jsme zkrátka mineralogická velmoc!
Horní povodí Vltavy je místem výskytu vltavínů. Český smaragd, jak se drahokamům vzniklým pádem meteoritu říká, se stal cílem nadšených hledačů. Ti v zápalu snahy najít cenný kámen drsně ničí půdu i do hloubek dvou metrů, což je nebezpečné. Navíc se často pohybují na soukromých pozemcích. Snahy o nápravu? Zatím marné. Chybí legislativa...
Venkov a styl
