Co mají společné vrcholové partie Jizerských hor a Beskyd s opuštěným krajem okolo západočeského městečka Manětín? Kdo si počká na západ slunce, okamžitě pochopí. Obloha je tam temná, jako nikde jinde v Česku, plná zářících hvězd.
TEXT: LIBOR HRUŠKA
Zvedne-li člověk oči k bezmračné noční obloze v Praze nebo dalších velkých městech, napočítá maximálně desítky hvězd. V menších městech jsou to stovky a na českém venkově kolem půl druhého tisíce. V ideálně tmavém prostředí by člověk přitom byl schopen pouhým okem rozpoznat až tři tisícovky hvězd. O tento kouzelný pohled se ale lidé v Evropě už dávno ochudili. Černočernou tmu naředil takzvaný světelný smog. Přesto starý kontinent ale pořád ukrývá místa, kde hvězdy svítí stejně jasně jako za časů našich předků. A najdou se i v Česku.
Jedním z míst, kam se dá na lov hvězd vyrazit, je Manětínská oblast tmavé oblohy rozkládající se na pomezí Plzeňska a Karlovarska. V září 2014 ji vyhlásily obce ležící v okolí západočeského Manětína ve spolupráci s Českou astronomickou společností. Ta průběžně mapuje, v jaké je noční obloha nad řídce osídleným krajem kondici, zda i tady nepřibývá světelného znečištění. Severozápad oblasti je tmavší než jihovýchod, kde se silně projevuje vliv elektricky zářící Plzně a přilehlých obcí. Většina světelného smogu na Manětínsku pochází z měst ležících mimo samotnou oblast, tedy kromě zmiňované Plzně i z Karlových Varů, či dokonce ze sto kilometrů vzdálené Prahy.
K poznávání vesmíru nepotřebuje návštěvník Manětínské oblasti tmavé oblohy žádný velký teleskop, fascinující noční představení si užije i při jeho pozorování pouhým okem či malým mysliveckým dalekohledem. Za bezměsíčné letní noci může člověk v němém úžasu zírat na dvě tisícovky hvězd nebo na pás rozlité Mléčné dráhy. K vizuálnímu zážitku se záhy přidává i zážitek akustický – v oblasti totiž žije sedm druhů sov. I tady samozřejmě platí: čím opuštěnější místo, tím lepší podmínky k pozorování. Amatérští astronomové milují třeba tajuplný kout uprostřed lesů na místě zaniklé obce Umíř nedaleko zámku Nečtiny. Zbyla z ní sice jen kaplička, ale přenocovat tu lze v bivakovacím přístřešku a k dispozici je i připravené ohniště. Kdo chce být hvězdám blíž, může vystoupat na 815 metrů vysoký Branišovský vrch, kde měl na přelomu 18. a 19. století pozorovatelnu významný český astronom a kartograf Alois Martin David.
Zatímco Manětínsko leží ve vnitrozemí, další dvě rezervace tmavé oblohy se nacházejí na česko-polské, respektive česko-slovenské hranici. První z oblastí netřeba dlouze představovat, kdo z turistů by neznal malebnou jizerskohorskou osadu Jizerka a její okolí! Rezervace vznikla skoro před třinácti lety z iniciativy polských a českých astronomů, CHKO Jizerské hory a dalších organizací. Liduprázdný kraj je k pozorování hvězdné oblohy ideální, na české straně do noci svítí pouze okénka chalup na Jizerce, na polské je obydlených domů ještě méně. Jít sem lze kdykoli během roku, ale kdo se chce dozvědět víc, měl by si v kalendáři zaškrtnout datum 6. srpna. Česká astronomická společnost, Astronomický ústav AV ČR a Hvězdárna Turnov pořádají zábavně vzdělávací akci Den a noc na Jizerce. Za pěkného počasí se koná venku, za deště v Muzeu Jizerských hor. K dispozici jsou profesionální dalekohledy.
Od roku 2013 existuje i česko-slovenská Beskydská oblast tmavé oblohy, jejíž středem je ves Staré Hamry. Tady se člověk může dát astronomy provést po hvězdné obloze celoročně. Organizují dvouhodinové přednášky doplněné o pozorování velkými astronomickými dalekohledy. Lidé poznávají tajemství mlhovin, hvězdokup, dalekých galaxií i blízkých planet a jejich měsíců. Po náročné denní túře po hřebenech si lze odpočinout i při jiné z přednášek. Posluchači se uvelebí v lehátkách a za zvuků relaxační hudby si nechají vyprávět o souhvězdích. O tom, že má léčivé účinky tma, nikdo nepochybuje. Léčit ale dokáže i mihotavé světlo hvězd.
Venkov a Styl
