Dřív bývaly běžnou součástí venkovské krajiny, teď jsou u nás některé druhy motýlů na pokraji vyhynutí. Naštěstí se v Čechách i na Moravě najdou místa, kam se motýli díky ochráncům přírody v posledních letech vracejí.
Text: LIBOR HRUŠKA
Někdy stačí udělat málo, aby krajina znovu ožila – osázet remízek uprostřed pole nebo na zahradu pořídit pítko pro ptáky. Jindy ale jde o běh na delší trať... Mladý přírodovědec Vojtěch Koštíř si už na gymnáziu usmyslel, že krok za krokem obnoví původní krasovou step na hranici Prahy a středních Čech. Zatímco jeho spolužáci jezdili na chalupy nebo festivaly, on čistil o víkendech křovinořezem svahy kolem Zadní Kopaniny a Radotína od náletového křoví. Proč? Krajina této části Českého krasu potřebovala víc slunce, aby se sem vrátily vzácné světlomilné květiny a s nimi původní motýli. Byla to ale nekonečná práce, proto Vojtěch později založil spolek a pořídil si první ovce a kozy. Zvířata už historicky udržovala stepní krajinu ve stavu, v jakém ji člověk dodnes potkává třeba na Balkáně, navíc jsou spolehlivější než jakákoli technika. Díky Vojtovi a jeho parťákům – dvounohým i čtyřnohým – jsou dnes rozkvetlé louky v krasu rájem pro motýli. Člověk tu může na jaře i v létě zahlédnout vzácného modráska vikvicového nebo hnědáska květelového. Míst s podobným příběhem je v Čechách i na Moravě řada. Návštěvníci jsou tam vítáni, ale musejí se chovat k přírodě ohleduplně!
Obdobný stav vládne v Bílých Karpatech ležících na česko-slovenském pomezí. Tamní orchidejové louky patří mezi druhově nejbohatší rostlinná společenstva na světě, což se motýlům úžasně zamlouvá. A díky pozitivním změnám v hospodaření na některých pozemcích se ochráncům přírody daří nalákat zpět i kriticky ohroženého jasoně dymnivkového. Jeho housenky potřebují k přežití konkrétní druh hostitelské rostliny, což je u motýlů běžné. V případě jasoně se jedná o fialovo-růžovou dymnivku dutou. Návštěvníkům Karpat doporučuje Vojtěch Koštíř výpravu za motýly například do nádherné Národní přírodní rezervace Čertoryje, kterou prochází zeleně značená turistická trasa. Jasoňům se líbí především v místech, kde louka přechází v bukový les. Zkrátka ani slunce, ani stín.
Při putování za křehkou krásou motýlích křídel nelze minout ani České Středohoří, konkrétně 509 metrů vysoký kopec Oblík u Loun. Tahle zdaleka viditelná hora se siluetou podobnou Řípu je přírodní rezervací. Na svazích Oblíku, stejně jako na nedaleké, o padesát metrů nižší Rané, se zachovala jediná původní česká populace okáče skalního. Ještě před sedmi lety tu ochránci napočítali pouhé tři desítky těchto jedinců, dnes jsou jich zde stovky. Čím ta proměna? Stačilo začít porost kopce sekat a hrabat, čímž se uvolnilo místo pro okáčovu oblíbenou trávu kostřavu. K záchraně okáče skalního ve Středohoří přispělo rovněž vypuštění jeho uměle odchovaných housenek. Motýl na Oblíku přežil jen díky obrovské shodě náhod. Kopec si – stejně jako sousední Ranou – oblíbili vyznavači paraglidingu, což zdejší populaci okáče skalního paradoxně zachránilo. „Paraglidisté se při startu odrážejí z plastových rohoží položených na svahu, čímž pomáhají kostřavě bojovat s její agresivnější konkurencí. Rohože jsou navíc tak akorát vysoké, že paraglidisté nedošlápnou až na housenky. Motýl se udržel jen díky těmto pár metrům čtverečním,“ vysvětluje přírodovědec Kostíř.
Další „motýlí“ zastávkou budiž známé středočeské poutní místo Svatý Jan pod Skalou. Nedaleko legendami opředené jeskyně spojené s životem poustevníka svatého Ivana působí spolek Třesina, který udržuje zdejší drsnou kopcovitou krajinu pomocí koz, ovcí a otužilých shetlandských poníků. Lokalita je vyhledávaným útočištěm vzácných motýlů a dalšího hmyzu. Jmenovat lze okáče metlicového, který zde má asi vůbec nejpočetnější populaci v rámci Česka. Zatímco Český kras, v němž Svatý Jan leží, netřeba dlouze představovat, další středočeskou krasovou oblast prochodili pouze znalci. Řeč je o malém Týnčanském krasu na půli cesty mezi Sedlčany a Milevskem. „Je to rarita, malý vápencový ostrůvek ve Středním Povltaví,“ uvádí Vojtěch. Na bývalých pastvinách mezi vesnicemi Týnčany, Skoupý a Vitín roste mimo jiné jalovec obecný a ve vzduchu poletují hnědásci květeloví či modrásci komonicoví...
A skokem na slunnou Pálavu! Tu odborník doporučuje kvůli houfům poletujících otakárků, ale i proto, že tady se zrodil jeho plán obnovovat zarostlé středočeské stepi. „Na Pálavu se každoročně jezdilo sekat louky. Kamarád se mě jednou u ohně ptal, proč my Pražáci jezdíme sekat trávu na Moravu, když máme sami spoustu podobně vzácných míst, o které se nikdo nestará,“ vzpomíná. Tehdy po návratu domů vzal křovinořez a vyrazil...
Venkov a styl
