Co mají společné Jiráskův hrdina F. L. Věk, architekt Dušan Jurkovič a malíř František Kupka? To svým návštěvníkům prozradí malebné podhůří Orlických hor...
Text: Libor Hruška
Horské chaty Libušín a Maměnka na Pustevnách, lázeňské domy v Luhačovicích, rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm nebo křížová cesta na Hostýně. Geniálního architekta Dušana Jurkoviče si lidé spojují hlavně s Moravou, on měl přitom dost klientů i v Čechách. Jeho originální mix secese a lidové architektury zaujal třeba Josefa Bartoně z Dobenína, majitele zámku ve východočeském Novém Městě nad Metují. Krátce před první světovou válkou Jurkovičovi svěřil celkovou přestavbu historického areálu, během níž vznikl i krytý most usnadňující přístup do parku. Na návštěvníky, kteří stavbu vidí poprvé, působí jako zjevení. Vypadá, jako by byla poskládána z obřích plátů perníku.
Pohádkový dřevěný most není jedinou stopou, kterou architekt Jurkovič v podhůří Orlických hor zanechal. Majitelé novoměstského zámku si u něj ve stejné době objednali i přestavbu starého vodního mlýna na elegantní turistickou útulnu v osadě Peklo. Ta funguje dodnes a turista se k ní může z centra města vydat po červeně značené trase údolím Metuje, nebo po o něco delší, ale méně frekventované žluté. Peklo se nachází na soutoku Metuje a Olešenky na okraji stejnojmenné přírodní rezervace, kde se daří chráněným druhům rostlin a živočichů. Hnízdí tu čáp černý, u vody lze při troše štěstí zahlédnout plachou vydru říční či mloka skvrnitého. Za více než sto let existence navštívila chatu řada významných osobností. Byl mezi nimi československý prezident Edvard Beneš, mistr etikety Jiří Guth Jarkovský nebo spisovatel Alois Jirásek. Ten sem dokonce zasadil děj povídky V Pekle.
Peklu věnoval Jirásek jednu povídku, ale městečku Dobruška ležícímu ani ne deset kilometrů jižně od Nového Města nad Metují pětisvazkový román. Přesněji řečeno, ne Dobrušce jako takové, ale jejímu slavnému rodákovi Františku Vladislavu Hekovi. Jen mu lehce upravil jméno na František Ladislav Věk. Příběh syna dobrušského kupce
a venkovského buditele by byl dnes možná zapomenut – nebýt televizního seriálu v titulní roli s Radoslavem Brzobohatým. Z popularity více než půl století starého seriálu dodnes těží i samotná Dobruška. Návštěvníci, kteří by tu hledali místa, kde se třináctidílná historická sága natáčela, ale budou lehce zklamaní. Jako Františkovo rodiště si v seriálu „zahrálo“ nedaleké Nové Město, které coby téměř neporušená památková rezervace filmařům vyhovovalo mnohem více. Pochopení by snad měl i mistr Jirásek, jenž jednou prohlásil: „Ať hledíme na Nové Město ze strany kterékoliv, odevšad je pohled na ně milý a velice pěkný.“
Hek, nebo Věk?
Národní buditel a spisovatel František Vladislav Hek se narodil do kupecké rodiny za panování císařovny Marie Terezie, v roce 1769. Je malým zázrakem, že v Dobrušce, kterou v 19. století postihl ničivý požár, dodnes stojí Hekův rodný dům. Funguje jako muzeum. Příběh známý z Jiráskova románu F. L. Věk i stejnojmenného televizního seriálu je životem skutečného Heka pouze volně inspirován. Proto Jirásek svého hrdinu přejmenoval. Hek byl rovněž hudebním skladatelem, a tak se na podzim v obcích pod Orlickými horami koná Festival F. L. Věka.
V žádném případě to však neznamená, že by Dobruška nestála za návštěvu. Kromě míst spojených se životem buditele Heka láká k návštěvě třeba věž staré renesanční radnice. Po zdolání 124 schodů se člověk ocitne 45 metrů nad zemí na ochozu, z něhož má podhorské město jako na dlani. Krásně je vidět i hřeben Orlických hor, při jasném počasí také Krkonoše. Stará radnice stojící uprostřed hlavního náměstí je také jedním ze dvou míst představujících v Dobrušce ještě jednu osobnost nejen českého, ale dokonce světového významu...
Malíř, grafik a ilustrátor František Kupka se sice roku 1871 narodil v sousedním Opočně, ale dětství a mládí strávil právě v Dobrušce. Ve stínu štíhlé radniční věže začínal s malováním. Na radnici je k vidění například Kupkův originál vývěsního štítu s motivem koníčka, portrét jeho otce, panoramatický obraz Dobrušky, vývěsní štít pro firmu Kupkova mecenáše i další vzácná díla. Milovníci umění mohou pokračovat pár set metrů od náměstí do nové expozice nazvané prozaicky Dům Františka Kupky. Ta byla otevřena před dvěma lety u příležitosti 150. výročí narození malíře, jehož obrazy trhají rekordy na světových aukcích. Návštěvník se podívá přímo do prostor, kde žila Kupkova rodina mezi lety 1882 až 1892. Expozice přibližuje mnohé momenty umělcovy životní cesty. Pobyt v Opočně a Dobrušce, studia v Jaroměři, Praze a Vídni i cestu do Paříže, kde potom Kupka strávil většinu života.
V hlavní budově Vlastivědného muzea na Šubertově náměstí je k vidění mimo jiné i expozice věnovaná dobrušským Židům. Až do druhé světové války žila ve městě významná židovská komunita. Muzeum sídlí v někdejším rabínském domě, v jehož sklepě si lidé mohou prohlédnout původní rituální očistnou lázeň – mikve. Vydat se posléze dá ještě do nedaleké, nově zrekonstruované synagogy. Na židovské památky turista pod Orlickými horami natrefuje i na venkově. Kupříkladu za vesnicí Podbřezí se v údolí Zlatého potoka ukrývá židovský hřbitov ze 17. století. Bývá označován za jeden z nejpoetičtějších v Čechách. Kouzelné a ve srovnání s vrcholovými partiemi Orlických hor také klidné a tiché je celé podhůří. Při procházkách mírně zvlněnou krajinou plnou venkovských kostelíků, městeček s podloubím na člověka dýchne duch starých časů. Časů, kdy tímto krajem putovali podobně naladění a odhodlaní obrozenci, jako byl syn dobrušského kupce...
Venkov a styl
