Pod Pradědem vyvěrá léčivá minerální voda, lázně Karlova Studánka ale hostům servírují i léčivý horský vzduch. V hlavní turistické sezoně je v Jeseníkách plno, vydejte se sem proto radši už na jaře.
TEXT: LIBOR HRUŠKA
Karlovy Vary dostaly název na počest ‚otce vlasti‘ Karla IV., který podle pověsti na zdejší léčivé prameny narazil při honu na jelena. Neméně urozeného patrona mají i další tuzemské lázně Karlova Studánka schoulené ve stínu nejvyšší hory Jeseníků Pradědu. Kdo byl oním mužem modré krve, jehož jméno obec nese od počátku 19. století? Nejednalo se sice přímo o panovníka, ve své době byl však arcivévoda Karel Ludvík (1771–1847) jedním z nejmocnějších mužů Evropy. Mladšího bratra rakouského císaře a českého krále Františka I. proslavila bitva u Aspern, v níž jako vůbec první vojevůdce porazil do té doby nepřemožitelného Napoleona.
Neméně zajímavé bylo i původní pojmenování Karlovy Studánky. Zapadlé horské osadě se posměšně říkalo Hinewieder podle německých slov ‚hin und wieder‘, tedy ‚tam a zase zpátky‘. Jednalo se prý o narážku na nedostatek ubytovacích kapacit v tehdy již lázeňské obci, kvůli níž se hosté museli ubytovávat v okolí a na léčebné procedury docházeli na otočku. Karlova Studánka neboli německy Karlsbrunn či Bad Karlsbrunn znělo mnohem vznešeněji.
Zprávy o léčivých účincích zdejší vody pocházejí už ze 17. století, první rozbory ale vznikly až ve století následujícím. Potvrdily, že voda obsahuje velké množství minerálních látek, a tak došlo k založení lázní – u pramenů byly postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Postupně byla zahájena i stavba lázeňských domů. K původnímu Maxmiliánovu prameni přibyl Karlův, Vilémův nebo Antonínův, zdejší kyselka se i plnila do lahví a rozesílala do okolí.
Specialitou Karlovy Studánky byly koupele s přísadou odvaru ze smrkových větviček. Je s podivem, že si kouzelný areál plný dřevěných ‚zámečků‘ tak málo vybírají filmaři. Jeden filmový hit se tu ale přece jen točil – odehrává se tady několik scén z oblíbené komedie S tebou mě baví svět. Přímo v restauraci Letní lázně, jejíž budova je na snímku na úvodní dvoustraně, zpěvačka Gábina – v podání Zdeny Studénkové, ale s hlasem Heleny Vondráčkové – rozbalila šlágr Sladké mámení.
Omámit může návštěvníka Karlovy Studánky také čistý horský vzduch, který je prý vůbec nejčistší v celé střední Evropě. Lázně leží uprostřed panenské přírody, takže kromě léčivé vody mohou hostům naservírovat doslova léčivý vzduch. Pročistit si jím plicní sklípky můžete i během krátkého výšlapu po bezprostředním okolí. Minout byste neměli dvacetimetrový umělý vodopád z 19. století, jímž se voda z dlouhého náhonu řítí zpátky do koryta říčky Bílá Opava. Její divoký kaňon, který začíná hned za posledními lázeňskými domy, patří mezi nejkrásnější kouty Jeseníků.
Lázeňský outfit tady ale radši odložte, čeká vás opravdu náročná túra, při níž budete překonávat kmeny stromů, kluzké skály i dřevěné žebříky a lávky přes vodu. Po vodopádu umělém pak přichází řada na několik kaskád přírodních, kdy největší vodopád na Bílé Opavě měří skoro osm metrů. Cesta vede přes divoký smrkový prales, tvořený neobvykle rostlými smrky. Přizpůsobily se vysokohorským podmínkám – mají úzké válcovité koruny a větve skloněné šikmo dolů. Náročný pětikilometrový úsek končí na Ovčárně pod Petrovými kameny a na Praděd už odtud vede pohodlná hřebenovka.
Pokud vám tato dávka léčivého jesenického vzduchu nestačila, dejte si přídavek. Vydat se můžete severním směrem do horské osady Rejvíz, do zlatonosného kraje kolem města s všeříkajícím jménem Zlaté Hory či do Lázní Jeseník, které proslavil lidový léčitel Vinzenz Priessnitz. Anebo z hřebene rychle seběhněte západním směrem do údolí řeky Desné. Právě v něm – dál po proudu ve Velkých Losinách – narazíte na třetí jesenické lázně. Výprava do těchto hor je zkrátka balzámem nejen pro duši, ale prokazatelně i pro tělo.
Losinský zámek nebo proslulá výrobna ručního papíru jsou zdejšími notoricky známými turistickými cíli. V obci se ale ukrývá ještě jeden památkově chráněný klenot. Řeč je o kostelíku sv. Michaela, který najdete na druhém břehu Desné ve dříve samostatné vesnici Maršíkov. Roubený renesanční svatostánek – původně evangelický – byl postaven ještě před třicetiletou válkou a mluví se o něm jako o nejstarší zachovalé lidové stavbě na severní Moravě. Kostel byl několikrát přestavován, žádný z pozdějších zásahů ale jeho vzhled zásadně nezměnil. Zachovaly se i šindelové střechy, jen věž dostala novější barokní ‚cibuli‘. Skutečným skvostem je původní dřevěná klenba nad hlavním oltářem, zdobená mělkými kazetami.
Název města Zlaté Hory nenechá nikoho na pochybách, proč se tu ve středověku začali usazovat první osadníci. Kolonizace Jesenicka je úzce spjata s výskytem zlata a železné rudy. Nejspíš už před nějakými osmi stovkami let přešli lidé od primitivního rýžování k hlubinnému dolování, jehož stopy jsou v krajině dodnes patrné. Cestu proti proudu času můžete podniknout v údolí říčky Olešnice – Zlatokopecký skanzen tady funguje od jara do podzimu. Můžete vidět replika středověkých hornických mlýnů zhotovených podle dobových nákresů. Uvnitř se seznámíte s tím, jak se dřív drtila zlatá ruda, a když se na vás usměje štěstí, budete si moci kousíček zlata odnést jako suvenýr. Součástí skanzenu je také hornická osada s dřevěným srubem. Jeho základem je vnitřní dvůr s hospodářskou částí, hrnčírnou a kovárnou. Obytnou část tvoří světnice, černá kuchyně a tkalcovna. Hornická osada bývala ve středověku opevněným komplexem, kde se nejen zpracovávala vytěžená ruda, ale horníci tu i žili.
Venkov a styl
