Co mají společného malíř Alfons Mucha a herec Vladimír Menšík? Oba přišli na svět v jihomoravských Ivančicích, historickém městě obklopeném okouzlující krajinou.
TEXT: Libor Hruška
Mírně zvlněná, krotká krajina sadů, políček a vinohradů se bez jakéhokoliv varování láme do hlubokých zalesněných kaňonů řek Rokytné, Oslavy a Jihlavy. A stejné je to ve městech založených na jejich březích. I ta návštěvníkům servírují překvapivé kontrasty. Od pohádkového renesančního zámku můžete zahlédnout těžební věž bývalého černouhelného dolu, jinde zas v centru města narazíte na ruiny gotického kláštera i křivolaké uličky někdejší židovské čtvrti. Turista, který se na Ivančicko vypraví jenom na den či dva, bude překvapen, kolik toho nestihl, a dojde mu, že si má do budoucna naplánovat další návštěvu.
Centrem tohoto magického koutu jižní Moravy jsou ani ne desetitisícové Ivančice. Západočeské Plzni, kde se stékají hned čtyři řeky, sice konkurovat nemohou, ale i dva soutoky jsou na jedno město dost. Rokytná a Oslava v Ivančicích své vody odevzdávají Jihlavě, která dál pokračuje pod Pálavu do Novomlýnských nádrží. My se nejprve vydáme proti proudu nejmenší z ‚ivančických‘ řek – Rokytné. Naším cílem bude město Moravský Krumlov, kam je to z Ivančic po turistické trase necelých patnáct kilometrů. Kus divokého údolí je součástí národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. Každý rok brzy na jaře se stráně rezervace zbarví dofialova květy koniklece velkokvětého. O něco později jej vystřídá růžový hvozdík moravský, který roste pouze tady na jihu Moravy a v sousedním Rakousku.
Jarní explozi barev můžete pozorovat třeba na skalnatém ostrohu, kterému krumlovští patrioti přezdívají Floriánek. Jméno kopec dostal podle fascinující stavby na vrcholu – vysoké barokní kaple zasvěcené svatému Floriánovi. Ten je, jak známo, patronem hasičů a za svého ochránce si ho vybrali i Krumlovští po ničivém požáru města v roce 1690. Od kaple si cíl své cesty můžete prohlédnout z ptačí perspektivy a také si tu vysvětlit, jak vznikl název města rozprostírajícího se pod námi. Slovo ‚krumm‘ v němčině znamená ‚křivý‘, což je narážka na výrazný meandr Rokytné, na němž bylo město ve středověku založeno. Mimochodem, srovnejte si někdy mapy obou našich Krumlovů. V Českém i Moravském se řeka kroutí skoro navlas stejně.
Název malého moravského města v posledních letech nejčastěji slýcháme v souvislosti s tahanicemi o Slovanskou epopej. Na zdejším zámku byly velkoformátové obrazy Alfonse Muchy vystavovány mezi lety 1963 a 2011. Poté se stěhovaly do Prahy. Už letos by se ale epopej měla na Moravu na pět let vrátit. V hlavním městě totiž chybí vhodné prostory, kde by mohly být obrazy vystaveny. Zatímco krumlovský zámek vznikl přestavbou původního hradu, ten v Oslavanech si uzmul budovy starého ženského kláštera. Renesančnímu skvostu s ikonickým arkádovým nádvořím z druhého břehu řeky Oslavy zdárně sekunduje úplně jiný typ památky – těžní věž bývalého černouhelného dolu Kukla, který byl v provozu v letech 1865 až 1973. V roce 2009 byla věž prohlášena kulturní památkou a o pár let později opravena. Dnes funguje jako rozhledna s Muzeem oslavanských pověstí a kavárnou. Zbytek průmyslového areálu se pak proměnil v zábavní park s všeříkajícím názvem Permonium.
Rokytnou a Oslavu si už můžete odškrtnout. Zbývá vám ale ještě prozkoumat, odkud do Ivančic přitéká největší ze tří řek, Jihlava. A také kam pokračuje dál. Nad městem se nachází pustý zelený kaňon, na nějž dohlíží ruiny templářského hradu Templštejna. Když se vydáte dolů po proudu řeky, po pár hodinách dojdete do kouzelného městečka Dolní Kounice. Pro fandy železniční historie je povinná zastávka u torza slavného Ivančického viaduktu. Z 373,5 metru dlouhého a přes 40 metrů vysokého ocelového mostu z roku 1870 se zachovalo už jen jedno pole. Monumentální dopravní stavba od počátku dráždila lidskou fantazii – podle jedné z legend navrhl nýtovaný most francouzský inženýr Gustav Eiffel, podle jiné byl jeden z nýtů zatlučených do konstrukce z ryzího zlata. Poslední vlak tu přejel 9. listopadu 1979 v sedm hodin ráno a ve stejný den byla doprava převedena na nový most.
A tak jako má Moravský Krumlov svého svatého Floriána, mají Dolní Kounice svatého Gotharda. Toho si za patrona vybrali místní vinaři. Začátkem května (letos bohužel ne) se ve městě konají tradiční Svatogothardské vinařské slavnosti, na kterých nelze přehlédnout barevné uniformy členů spolku Střelci sv. Gotharda, založeného v roce 2007. A kdo by je přece jen přehlédl, tomu se muži v kostýmech z dob napoleonských válek připomenou salvami z kanónu. V Dolních Kounicích je ale co objevovat celoročně. K návštěvě láká některý ze zdejších sklepů, magické zříceniny ženského kláštera Rosa Coelli, zámek, kaple svatého Antonína na kopci nad městem nebo synagoga s židovským hřbitovem.
Už je čas vrátit se na naši základnu, do Ivančic. Ty jsou nejen městem tří řek, ale i někdejším sídlem slavné českobratrské tiskárny, městem chřestu a dvou veleslavných rodáků – malíře Alfonse Muchy a herce Vladimíra Menšíka. Jak si originálním způsobem připomenout jejich památku? Třeba výšlapem na kopec. Oba velikáni mají totiž za městem své rozhledny. Před pár lety postavená dřevěná vyhlídková věž pojmenovaná po Vladimíru Menšíkovi stojí nad vesnicí Hlína. Betonová Muchova rozhlednička ze třicátých let zas přímo nad soutokem Jihlavy a Rokytné.
Alfons Maria Mucha se narodil 24. července roku 1860 do rodiny soudního zaměstnance Ondřeje Muchy. Tomu také odpovídalo místo jeho narození – pozdější světoznámý malíř totiž spatřil světlo světa v zadním traktu ivančické soudní budovy. Dnes je v Muchově rodném domě jeho památník, který je však od loňského roku uzavřen kvůli přípravě nové expozice. Manželé Muchovi si oblíbili písmeno A – dalším pěti potomkům vybrali jména Aloisie, Antonie, August, Anna a Anděla. Alfons Mucha jako mladík krátce pracoval u stejného soudu jako jeho otec. Živil se jako písař, ale ve volných chvílích zdobil úřední knihy ilustracemi. Brzy vyrazil do světa, kde se proslavil. Přelom v jeho životě představuje rok 1894, kdy vytvořil první plakát pro francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou. Jeho životním dílem je cyklus dvaceti obrazů Slovanská epopej, který vznikal v letech 1912 až 1926. Mucha zemřel v Praze 14. července roku 1939.
Ivančice proslavili také místní zemědělci, konkrétně pěstitelé chřestu. Podle pramenů se první sazeničky této křehké jarní zeleniny dostaly do Ivančic koncem 18. století z kláštera v Moravském Krumlově. Podle jiné verze dovezl rostliny ve stejné době na jižní Moravu z Německa obchodník Václav Hüpš. Rozsáhlé chřestové plantáže vznikly kolem města počátkem 19. století a za císaře pána býval ivančický chřest pojmem i za hranicemi monarchie. Poslední dobou se v Česku ‚zelenina králů‘ vrací do obliby a chřest se tak opět i na ivančických polích zabydlel.
Venkov a styl
