Ženy v mužském světě V: Christelle Kadlec

Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat fyzice?

Na začátku byla Marie Curie, jejíž životopis jsem četla, když mi bylo deset let. To, co dokázala, na mě udělalo hluboký dojem. Později, když jsem se rozhodovala, čemu se věnovat v životě, brala jsem v úvahu také to, že ve Francii máte větší možnost uplatnění v technických oborech. A pak, řekla jsem si, že historii a společenské vědy, které mě taky moc bavily, mohu studovat sama třeba četbou. Kdežto fyzice se musíte věnovat cíleně. Když přišel okamžik rozhodnutí, co vlastně dělat, uvědomila jsem si, jak moc mám fyziku ráda a že se jí nechci vzdát.

Ve Francii asi není nic zvláštního na tom, že ženy nacházejí své uplatnění ve vědě?

(Dlouho přemýšlí) Řekla bych, že u nás je asi více žen ve vědě. Je to pro nás snadnější. Mateřství totiž nenaruší vědeckou kariéru tak citelně jako tady. Mateřská dovolená je asi půl roku a pak máte možnost dát dítě paní na hlídání. Ta se může starat maximálně o tři děti a stát vám ještě něco přispěje na vaše náklady s tím spojené. V Česku je to problém, protože jesle fungují jen výjimečně a mateřské školky bývají přeplněné. Můj syn sice chodil do jeslí už od prvního roku, ale pro dceru jesle v místě našeho tehdejšího bydliště nebyly. S dcerou jsem byla doma čtyři roky.

Mnohdy ani není pro dítě snadné odejít od mámy.

Máte pravdu. Syn byl v tomhle skvělý. Byl hodně společenský a jesle měl rád. Sylvinka byla na mně závislejší. Je fakt, že když by mělo dítě najednou chodit do školky a být v ní denně osm až devět hodin, bylo by to pro ně náročné. Já jsem naštěstí měla možnost zkráceného úvazku. Finančně to sice bylo stejné, jako kdybych pobírala mateřskou, ale nevím, jak jinak bych si hledala práci po tak dlouhé přestávce.

Je pro vás snadné hájit se tím, že jste byla doma s dětmi?

Když posíláte žádost o grant, kde máte méně publikovaných studií než mužští kolegové, problém to je. Česká komise obvykle pochopí, že jsem byla pět let na mateřské. Posuzovatelům z ciziny to ale musím vysvětlit zvlášť. Napíšu do svého životopisu, že tehdy a tehdy jsem práci přerušila. Teprve pak jsou ochotni na to přistoupit.

Určitě máte podporu i doma u svého manžela. Neuvažoval on, že by zůstal na mateřské?

Tak to určitě ne! (směje se) Ale jinak se na chodu domácnosti podílí. Dříve jsem hodně věcí dělala sama, ale pak jsem řekla, že to takhle dál nejde a že si musíme najmout paní na úklid. No a když jsme to spočítali, manžel pochopil, že lepší bude, když uklidí sám. Já se zas věnuji vaření a nákupům.

Proč vlastně děláte fyziku na vědecké úrovni, proč ji neuplatňujete v komerční sféře?

Když jsem přijela do Česka s manželem, dva roky jsem učila v Brně. Bylo to moc fajn, se studentkami jsem si moc rozuměla. Po nějaké době mi ale přišlo, že učení stále stejného pořád dokola mě moc nebaví. Tím chci říct, že tady ve výzkumném ústavu v Akademii věd je stále něco nového. Ta práce mě moc těší a zajímá. Je mi jasné, že finančně to tak zajímavé není, ale jsou peníze to nejdůležitější?

Jaké to vůbec je pracovat v mužském kolektivu, ještě navíc vědeckém?

Myslím, že přece jen nějaký rozdíl mezi mužským a ženským myšlením je. Muži jsou více analytičtí a ženy zas lépe používají intuici. Moje specializace je jiná, než čemu se věnujeme teď v týmu, ale občas mám pocit, že něco musím udělat takovým a takovým způsobem, a ono to pak vyjde. Kolegové se mě potom ptají, proč jsem to tak udělala, a diví se. Také se ke mně jinak chovají než mezi sebou. Když mají nějaký problém, často s tím jdou za mnou a svěří se mi. Obvykle to není nic neřešitelného. Stačí jen citlivě komunikovat.

Pocítila jste někdy ve své práci, že být ženou je nevýhoda?

Já jsem malá a u nás je všechno nastavené na mužské rozměry – to je pro mě problém. Také když děláme měření a lezu po velkém stole, kde máme zařízení, sukni ze skříně raději nevytahuji. Hodně mě mrzelo, že v jednom případě, kdy jsem žádala o grant, si oponent ověřoval, jestli moje práce jsou skutečně moje. Psala jsem je ve spolupráci se svým manželem, jenž byl uveden jako spoluautor, a toho oponenta nenapadlo nic jiného než si ověřit, že za tím jsem opravdu já. To by se žádnému mužskému nikdy nestalo.