Vyzkoušeli jsme: Kurz pro potvory

Celou akci odstartoval jeden krásný prsten. Strašně se mi líbil. „Tak snad ti ho ten tvůj Petr koupí, ne?“ zareagovala kamarádka. Jala jsem se vysvětlovat, že to asi neklapne, k Vánocům si většinou drahé dárky nedáváme a narozeniny jsou v nedohlednu.

„Cože? On ti nekupuje dárky JEN TAK?!“ zeptala se mě s mírným pohrdáním v hlase.

„Ne. Jsem přece soběstačná a můžu si věci, které se mi líbí, koupit sama!“ kasala jsem se.

Doma jsem pak na zmiňovaný prstýnek pěla ódy. „Tak to si ho musíš koupit,“ utrousil přítel, a tím celou záležitost se šperkem uzavřel. Když mi pár dní nato kamarádka ukázala nový svetřík, který jí partner koupil ,JEN TAK‘, došlo mi, že těm pohádkám o soběstačnosti už nevěřím ani já sama.

Kožich nebo zásnubní prsten?

A tak jsem doma nahlásila, že jedu na kurz vaření, a vyrazila do Prahy na sedmihodinovou lekci, jak se stát potvorou. Proč zrovna tam? Protože potvorám přece leží muži u nohou!

„Co si od kurzu slibujete? Že vám koupí prsten? Nebo od něj chcete nový kožich? Diamanty? Tak poslouchejte,“ začala sérii přednášek psycholožka Laura Janáčková z Institutu partnerských vztahů. „Ve své ordinaci se často setkávám se ženami, kterým je partner nevěrný nebo je opouští. Jsou to často ženy, které jsou příliš hodné. Dávají svým mužům všechen svůj čas a ony samy jsou až na druhém místě. Kdežto potvory, ty muži nikdy neopouštějí, naopak, za těmi se odchází!“

Vzápětí pokračovala, že záleží už na prvních okamžicích setkání, přesně na osmi vteřinách. Že je první dojem nejdůležitější, si přečtete v každé druhé psychologické příručce, ale psycholožka prozradila víc. Podvědomě prý hodnotíme, zda má dotyčný namodralý stín po vousech (dostatek testosteronu) či zda má specifickou rýhu nad sanicí (za tu může sval, který odkazuje k tomu, že je orálně schopný). Když se muži líbíte, nadzvedne obočí do oblouku, a když během konverzace kouká nejen na oči a na ústa, ale i trochu níž, má jasný zájem.

Sdělení, že chlapy přitahují výstřihy, pro mě není žádná převratná novinka. „Vy mě neposloucháte, máte pocit, že něco melu, že jo?“ podívala se na mě Laura. Vidí mi snad do hlavy?! „Sedíte se založenýma rukama, a navíc i nohy máte propletené pod sebou. A vy,“ podívala se na další praktikantku kurzu, asi čtyřicetiletou ženu s culíkem, „máte plné čelo vodorovných vrásek, ty zračí úzkost a stres.“

Jako Ivan z Mrazíka

Od hodnocení žen přejde Laura k mužům. Jaká prsa že se jim líbí nejvíc? Velká? Malá? Obrovská? K překvapení některých účastnic však mužům na velikosti ňader nesejde (kurz se mi začíná líbit), důležitý je tvar a pevnost. Podle výzkumů, který nám psycholožka přetlumočila, obě pohlaví upírají zrak na zadek, všichni chceme, aby ho náš protějšek měl pevný a klenutý.

V powerpointové prezentaci na nás vykoukla tvář Marilyn Monroe. Tohle že je idol dnešních mužů? Není to zastaralá představa? Jenže právě Marilyn by měla být guru všech potvor světa. V očích se jí totiž zračil nehraný zájem, sem tam i bezradnost, oplývala dětským výrazem, ovládala submisivní gesta a uměla ŠPULIT. To je totiž fígl par excellence. Efekt ‚kačeřích rtů‘ doložila Laura Janáčková i na příběhu svých kolegů z řad vážených docentů a doktorů filozofie. Ti všichni prý zcela bezmocně podlehli našpuleným rtům své firemní asistentky. Jen nevím, jestli se mi tuto ženskou zbraň podaří uvést do života bez pocitů trapna, možná ji zkusím nejdřív na trafikanta.

„Potvory jsou sebevědomé a krásné,“ řekla Laura, a tím předala slovo vizážistce, která každé z nás poradila s líčením a prozradila, že bez tvářenky se můžeme jít tak akorát zahrabat, ale na rande nikdy, a také kadeřníkovi, který nám nekompromisně sdělil, že nejkrásnější jsou vlasy denně myté, a hlavně rozpuštěné. Pak opět přišla na řadu psycholožka, která nám rozdala prázdné papíry s tím, že na ně máme napsat, co je na nás fyzicky hezkého. Můj seznam neměl moc položek, ostatně ani ostatní dámy se na té A4 zrovna nerozepsaly. „To, co jste napsaly, představuje ty části těla, se kterými jste si jisté, a ty se musíte naučit prodat. Můžete na ně třeba upozorňovat nenápadnou gestikulací během hovoru. A teď napište, v čem jste výjimečné, jaké jsou vaše hodnoty.“

„Ráda pomáháte druhým? Aha, takže, dámy, vyškrtněte ty vlastnosti, které škodí ve vztahu k mužům. To, že pomáháte druhým, k nim patří,“ nakázala nám naše nová učitelka, a já poslušně škrtla to, že umím naslouchat, jsem hodná, obětavá a samostatná. A co je tedy důležité? Sebevědomí. Laura Janáčková nám poradila, že si k němu můžeme pomoci třeba tak, že samy sebe oceníme, pochválíme se, prostě si dennodenně budeme pochlebovat jako Ivánek z Mrazíka: „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadám já věru zle…“

Heh, obávám se, že uvést tohle pravidlo do praxe je náročnější než ranní rozcvička!

Mám nahatá ouška!

V druhé polovině přednášek jsme se dozvěděly, jak to udělat, aby nám muži snášeli k nohám vysněné prstýnky, kožíšky a diamantíky. „Takže, dámy, pamatujte: čím víc muži do ženy investují, tím méně je opouštějí,“ řekla nekompromisně Laura a já si vzpomněla na to, jak se tak ráda chlubím, kterak jsem emancipovaná. Jaký div, že to můj přítel vydržel osm let, když mu ani nedovolím, aby mě zahrnul drahými kovy! Psycholožka nám také vysvětlila, proč se muži s dárky občas nepřetrhnou.

„Každý z nás používá několik komunikačních technik. Mluví jako rodič, jako dítě nebo jako dospělý. Pokud je jeden v pozici dítěte, druhý přejímá roli rodiče, nejčastěji ale s partnery hovoříme jako dospělý s dospělým. Zato dámy, které mají naditou šperkovnici, se stavějí do pozice dítěte. A muž – jako rodič – jim milerád dopřeje radost. Dítě je navíc bezprostřední a dokáže projevit radost.

Zkuste si to na vlastní kůži, každý muž vám dá, co vám na očích uvidí, když dostane zpětnou vazbu a uslyší od vás, jak je úžasný,“ zdůvodňuje psycholožka logicky, jak že to vlastně ty potvory dělají.

Teď už mi jen zbývá uvést tenhle fígl do praxe. Hned jak se přítel vrátí z práce, nasadím naivní dětský výraz a zašeptám, že mám nahatá ouška!

Kurz Jak se stát potvorou pořádá Institut partnerských vztahů a stojí 3490 Kč.