Veronika Kropáčková: Porodila jsem jurtu

Poznaly jsme se díky tvým kurzům strolleringu. Jsi jednou z pražských lektorek. Jde už o poměrně známé cvičení maminek u kočárků, ale některé čtenářky o něm třeba ještě neslyšely. Můžeš ho ve zkratce představit?

Strollering je tak trochu jiná procházka s kočárkem. Propojuje pravidelné procházky a fitness cvičení, kdy máte s sebou i své děti. Obrovská výhoda je, že rodiče nemusejí utrácet peníze za hlídání a ztrácet nervy, zda je o miminko dobře postaráno. Navíc jdeme dětem příkladem. Naše Anička zbožňuje cvičení. Dopoledne nás při lekci pozoruje a odpoledne před babičkou opakuje cviky. Strollering je tedy cvičení pro rodiče s kočárky na čerstvém vzduchu. Dítě máte v náručí, v kočárku nebo pobíhá okolo. Já ho vidím jako výborný ‚všelék‘ proti sociální izolovanosti a jiným splínům maminek na mateřské nebo rodičovské dovolené.

Až u tebe jsem zjistila, že existuje i indoorová varianta. Jak to vypadá? Do tělocvičny maminky s kočárky asi nejezdí.

Indoorovou variantu jsem maminkám nabídla na zimní měsíce, kdy venku mrzlo, a některé maminy u ní zůstaly i na jaře. Jejich výhodou je mimo jiné to, že děti nemají kam utéct. Jsou buď s námi v jurtě, nebo na zahradě, kde s paní na hlídání dělají bábovky, houpou se a hrají hry. Indoorová lekce je bez kočárků a zaměřuje se více na precizní provedení cviku. Především trénujeme hluboký stabilizační systém, tedy zpevnění CORE (střed těla) a dna pánevního. To je po porodu naprostý základ pro jakékoli další aktivity, a to i při základní péči o dítě. Stereotypy v držení těla nám způsobují bolesti, mojí prací je tyto stereotypy u maminky odhalit a vhodnými prostředky napravit.

Takže maminky docházejí do tvé jurty. Jak se stane, že někomu na zahradě vyroste jurta? Mám ji spojenou spíš s Mongolskem než s Běchovicemi.

Ano, jurta pochází z Mongolska, ačkoli ta naše je od firmy Rents z Koryčan. Vybrala jsem si ji, protože děti stany milují a rády se vracejí. Kruhový půdorys ohromí každého, kdo žije mezi čtyřmi stěnami. Kruh působí velmi dobře na psychiku, výborně se v něm relaxuje a čerpá síla. No a v neposlední řadě chceme rodinám, především dětem, přiblížit přírodu. Proč bychom se měli stále zavírat do domů, když v přírodě je krásně za každého počasí? Jurta je kompromis, zlatá střední cesta. Je slyšet šumění větru ve větvích stromů, každá kapka deště se rozezní o celtu, kopulí uprostřed vidíte mraky, slunce i šmolkově modrou oblohu a v krbu praská za chladných dnů oheň. No není to romantické? Proto jsme zvolili jurtu.

Od jurty na zahradě nebylo daleko k Jurta klubu. Jak tě napadlo založit klub pro maminky?

Když se nám narodila Anička, chybělo mi v okolí Běchovic místo, kde nám bude hezky. Čisté prostředí a plnohodnotný program pro miminka a jejich rodiče je nedostatkové zboží. Neměla jsem zájem vysedávat na pavlači a jen brebentit o základních potřebách miminka. Chtěla jsem Aničce i sobě poskytnout program, který nás bude rozvíjet, sbližovat a ze kterého bude dcera těžit maximum. A to všechno samozřejmě za rozumnou cenu i bez zdolávání zdlouhavé cesty s kočárkem do centra Prahy.

Takže jsem založila Jurta klub. Slavnostní otevření se uskuteční v sobotu 7. září. Jste k nám srdečně zváni (www.jurtaklub.cz).

Teď cvičíš, pořádáš přednášky, hraješ si s Aničkou, a ještě studuješ. Jak to stíháš? Kde bereš sílu a energii?

No přeci z toho, že jsem matkou, mám úžasného manžela a skvělé rodiče. Táta má klempířskou firmu, on a jeho kolegové nám hodně pomohli při stavbě jurty a zázemí pro naše návštěvníky. Mateřství mi otevřelo nové dveře. Všechny mé předchozí pracovní zkušenosti a touha pracovat, a zůstat přitom s dcerou mě dovedly až k Jurta klubu. Proto přízvisko „… s láskou k rodině“. Důležitou součástí konceptu klubu sehrál i Strollering – mateřská v pohybu. Ten mě probudil ze sociální izolace mateřské dovolené.

A co druhý potomek? Abys toho neměla málo…

Druhý? Snad třetí, když počítám i jurtu… Plánovat něco tak křehkého, jako je přivést na svět zdravé dítě, to mi připadá trošku jako rouhání se. Ale pokud bych si mohla vybrat, tak v tuto chvíli zatím ne. Všechno má svůj čas. Teď jsme s manželem porodili jurtu a chceme se věnovat jí, a především Aničce. Jak se ale říká v jednom vtipu, chceš-li Boha rozesmát, pověz mu o svých plánech do budoucna. Co nemusím, neplánuju, ráda se nechám překvapit, co život přichystá.