ÚŽASNÉ ŽENY

Jana Bilíková, 30 let, kreativní šéfkuchařka Ambiente

Vystudovala právnickou fakultu, ale už při škole sbírala praxi v kuchyni místo v advokátní kanceláři. Začala v SaSaZu a Kampa Parku, tři roky strávila v michelinské La Degustation Bohême Bourgeoise. Teď školí šéfkuchaře celé sítě Ambiente a pomáhá rozjíždět nové podniky. Spoustu inspirace nasbírá na zahraničních stážích, které jsou její velkou vášní. „Stáže se staly mým novým sportem, spojují totiž několik koníčků: cestování, vaření, objevování zajímavých restaurací a vzdělávání se,“ vypočítává Jana. V poslední době ji zvlášť zajímají podniky, kterým jde o udržitelnost: navštívila zero-waste restauraci Silo v Brightonu, Ekstedt ve Stockholmu, kde se vaří jen a jen na ohni, i punkovou kodaňskou eko restauraci Amass. „V Ambiente mě nejvíc baví vymýšlet nová jídla a v rámci pop-upů navazovat spolupráci s jinými podniky a šéfkuchaři,“ dodává Jana.

Marie Havlíčková, 31 let, ředitelka Slevomatu

Ředitelkou Slevomatu se stala v pouhých 27 letech. V té době ve firmě působila už tři roky. „Nastupovala jsem po vysoké škole, při studiu jsem pracovala ve fashion – vedla jsem pobočku řetězce Pull and Bear. Slevomat je tak netradiční byznys, že není moc reálné najít někoho zkušeného z této sféry. U uchazečů proto hledáme spíš určité hodnoty a zapálení,“ vysvětluje Marie Havlíčková. Teď zrovna ji ovšem zastupuje finanční ředitel, protože Marii se začátkem září narodila dcera. „Snažím se ji poznávat, porozumět jejím potřebám, a zároveň se od ní učit. Na základě toho pak spolu budeme hledat cesty, jak zkombinovat mateřství a vedení firmy,“ plánuje. Na Facebooku má Marie svatební fotku, i když se vdávala loni v září. „S partnerem jsme spolu už jedenáct let, takže to nevnímám jako zásadní změnu, kromě změny příjmení. Fotka mi připomíná, že dlouhodobý vztah je jeden z největších životních úspěchů – a zároveň vnímám, jak je potřeba neustále na vztahu pracovat. Je to podobné, jako když budujete firmu a chcete, aby fungovala dlouhodobě,“ nabízí srovnání. Energii vždy dobíjela sportem, ať už je to vysokohorská turistika, ferraty, anebo pravidelné kruhové tréninky. A v zimě snowboard. „Jsem introvert, takže na hory jezdím nejraději jen s manželem. Nejčastěji na ledovec Hintertux, protože tam jsou skoro vždycky dobré podmínky,“ přidává tip.

Petra Soukupová, 36 let, spisovatelka a scénáristka

Za debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena pro autory do 30 let, v roce 2010 se její próza Zmizet stala Knihou roku v soutěži Magnesia Litera. Od roku 2011 je dramaturgyní seriálu Ulice. Jak se jí daří skloubit práci a vlastní psaní? „Na knihu mívám dopoledne, kdy mi to jde obvykle nejlépe, a veškerý jiný čas věnuju těm ostatním věcem – jiné práci, rodině, sobě. A v ten čas, který nemám vyhrazený pro knihu, nad ní nepřemýšlím,“ říká Petra. Poslední čtyři knihy napsala v podniku na Letné, ten však mezitím zavřeli. Na tento rok ovšem Petra přislíbila víc práce na Ulici, takže na nic jiného jí nezbývá čas. Samozřejmě kromě dcery, pětileté Marly. „Co se týká výchovy, jsem možná staromódní, jistěže se snažím vysvětlovat a domlouvat se, ale považuju za důležité slušné chování a poslušnost, nějakou disciplínu. Moc nesouzním s dětmi (nebo tedy s jejich rodiči), které se neumějí chovat v tramvaji nebo v restauraci, s dětmi, které nepozdraví nebo jsou příliš náročné či stydlivé na to, aby řekly děkuju a prosím. Sama považuju za nejdůležitější, že umím uznat chybu a omluvit se, když nemám pravdu. Jasně, že na Marlu někdy ječím. A ona ječí na mě,“ říká Petra Soukupová, autorka knih pro dospělé, ale i pro děti. „V dětských knihách si dávám pozor na příliš složité věty, cizí slova, sprostá slova a podobně. Ale obojí se mi píše dost podobně,“ konstatuje.

Olga Roučková, 33 let, závodnice rallye 

Loni se stala historicky první Češkou, která dokončila Rallye Dakar a získala medaili za 3. místo v kategorii motorek a čyřkolek žen. „Nejnáročnější rallye světa byla mým snem už odmalinka. Tatínek mě učil, že sny se mají plnit, a já jsem udělala maximum pro to, abych mohla na startu Dakaru stát,“ říká Olga Roučková alias Ollie. Z čtyřkolky letos přesedlala do bugyny Can-AM a příští rok to zkusí v nové kategorii SidexSide. „Miluju celý ten kolotoč okolo závodění, přípravy, cestu, nervozitu, a samozřejmě samotný závod. Nejraději ze všeho mám tu nepopsatelnou směsici emocí těsně před startem,“ zasní se Ollie. Čím delší závod, tím lepší. „Nejsem sprinter, spíš vytrvalec. Ráda překonávám své hranice v extrémním zatížení. Na trati nemám čas na řešení pocitů, stoprocentně se soustředím na závod. Sebemenší chyba může být fatální.“ Jaké to je, být jedna z mála žen v mužském sportu? „Užívám si to. Zpočátku jsem byla jako mimozemšťan z planety Jahoda, teď už mě kluci berou, ale stále se setkávám s předsudky. Holky v mužském prostředí to mají hodně těžké. Nedejbože když chlapa předjede culík!“ Beauty tip: „I do dakarské bedny vždycky přibalím výživový krém na obličej (denní i noční), šampon a kondicionér na svoje kudrny a jelení lůj na rty. Po každé rally jdu na kosmetiku, kde trpím jako zvíře, brečím a kosmetička Gabča se mi směje, že dám Dakar, ale čištění pleti je nepřekonatelná akce.“

DALŠÍ ÚŽASNÉ ŽENY NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE...