Syndrom opuštěného hnízda

Nikdo ráno nezabírá místo v koupelně, nikdo se neptá, co bude ke svačině, a dětský pokoj je trvale uklizený. Děti jsou pryč, zůstane prázdno, ticho a otázka, tak co vlastně budeme teď dělat, můj milý/má milá.

A pokud se k tomu přidá velké smutno, máte co do činění se syndromem prázdného hnízda. Jedinou útěchou je, že touhle situací si projde naprostá většina rodičů a že na ni existuje lék. Ten sice není univerzální, zkušenosti jiných se zatím bohužel nepřeměnily v pilulku, kterou polknete, a zbytek života už budete veselý, nový začátek si musíte trochu oddřít. A větší práce čeká obvykle na ženy, protože právě ony se často v souvislosti s dětmi vzdají svých zájmů a musejí je po jejich odchodu znovu hledat. A moudrá rada? Neberte situaci jako tragédii, ale naopak jako příležitost, že bude stejně dobře jako dřív, jen trochu jinak. Anebo bude ještě líp!

Teď jste totiž zase středem světa vy. Věnujte se svým koníčkům, svému zdraví, kondici a vzhledu, zasloužíte si to. Stejně jako vaše psychika. Trochu si ji proklepněte. Sedněte si a zeptejte se sami sebe, co vás skutečně trápí, a co vám naopak dělá radost?

Rozpomeňte se na svoje touhy a sny. Chtěli jste jet do Afriky? Jeďte. Rádi byste chodili pravidelně do divadla? Kupte si předplatné. Toužíte po zimní zahradě? Začněte ji budovat. Strávili byste rádi měsíc v Alpách? Tak to proboha konečně udělejte.

A nehleďte na to, že syn bude možná potřebovat vyžehlit košile a dcera si popovídat o tom, že ten její, se kterým teď bydlí, si neuklízí ponožky. Důležité je hlavně nepropadat pocitu, že vás všichni zklamali, ublížili vám a opustili vás a že si to vůbec nezasloužíte. Naopak, dali vám přece konečně volnost!

Oblast, o kterou byste teď měli začít pořádně pečovat, jsou vztahy: udělejte si pořádek v kamarádech a známých. Scházejte se hlavně s těmi, se kterými se cítíte dobře a kterým budete moci předat (když o to budou stát), co jste se v životě naučili. Naopak se rozlučte s lidmi, kteří vás vysávají, protože si jen pořád dokola stěžují, a vám s nimi není příjemně.

Ale hlavně se věnujte svému partnerovi, každý den si udělejte čas alespoň na jedno společné jídlo nebo si spolu večer vypijte skleničku vína. A plánujte. Co budete dělat o víkendu, kam pojedete na dovolenou, co nového koupíte do bytu… Ať se máte na co těšit.

A základní kámen všeho? Pravidelnost. Ať už chodíte na tenis, nebo se přihlásíte na univerzitu třetího věku. Také se vůbec nebojte velkých změn. Jedni moji známí třeba bydleli celý život na Moravě, a když se děti přestěhovaly do Prahy, všechno opustili, zpřetrhali vazby a odešli za nimi. Jsou velmi spokojení, troufám si říct, že jsou šťastnější než kdy jindy. Snažte se zachovat své životní rituály. Je to jistota, která pomáhá v těžkých chvílích.