Sladký život aneb 10 věcí, které bychom se mohli učit od Italů - 1. část

Když dojde na jídlo, mají Italové nebývalý smysl pro řád. Ráno si dopřávají kávu a sladké pečivo, na oběd se scházejí s rodinou či přáteli, v podvečer si dávají malou svačinku a na večeři vyrážejí do restaurace až po osmé večer. Jíst za pochodu nebo u počítače v práci? Pít kafe z kelímku cestou do kanceláře? Fast food? Jedině v nejkrajnějším případě! Nejlepší jídlo je vždycky to domácí, případně to, které se dá sníst hned po uvaření. A úplně nejvíc chutná, když ho můžete s někým sdílet!

 

 

Prohodit pár slov s téměř neznámým člověkem – třeba se sousedkou nebo prodavačkou v pekařství? Pro naše jihoevropské sousedy téměř každodenní rituál, při kterém si minimálně procvičí základy tzv. small talku – krátkého zdvořilého rozhovoru „o ničem“, který je ale nezbytný při navazování kontaktů třeba na pracovních eventech. V každodenním životě má však také význam a to ten, že nám takové interakce navozují větší pocit štěstí. Jak? Díky nim se více snažíme ukazovat svou vlídnější tvář, což nám podle psychologické teorie „facial feedback“ zpětně zlepšuje náladu. 

 

Italové v člověku dokážou vzbudit pocit, že mají na všechno dost času, což může být k vzteku, ale na druhou stranu to má jeden blahodárný efekt – nepůsobí tak vystresovaně, protože si z každodenního shonu zkrátka tolik nedělají. Více si užívají chvíle, které mají teď, a nemyslí přitom na to, co budou dělat za hodinu nebo za týden. Jakkoli to zní protichůdně, když člověk zpomalí a udělá si čas na věci, které jsou pro něj důležité, začne mít pocit, že stíhá víc – protože ty ostatní, nepotřebné a „časžeroucí“ činnosti, se zkrátka samy vyselektují. 

 

Když Italové přemýšlejí, co všechno je třeba udělat, nemyslí zdaleka jen na práci, rodinné nákupy a úklid domácnosti. Stejnou váhu dávají ve svých diářích a plánech i činnostem, které my míváme tendenci odsouvat na víkendy, případně na dny, kdy budeme mít více času. Ranní pomalá kávička s novinami, oběd s přáteli či zastávka na hřišti poté, co vyzvedli dítě ze školy, jsou pro ně stejně samozřejmé jako odpovědět na pracovní e-maily a telefonáty. Zkrátka přesně ve stylu motta: „pracuj, abys žil“, ne obráceně. 

 

 

Itálie je země plná pokušení: výborná káva, kvalitní víno, nejlepší těstoviny, pizza i zmrzlina a luxusní butiky plné dokonalého zboží na každém kroku. Všechna tato lákadla způsobují, že jen těžko odejdete s prázdnou nebo s prázdným žaludkem. A proč byste si také měla odpírat anebo se za něco vnitřně trestat? Samozřejmě to neznamená, že je dovoleno se nezřízeně přejídat nebo utrácet do posledních úspor. Nicméně Italové vědí, že požitky, pokud si je dávkujeme v rozumné míře (a raději sázíme na kvalitu než na kvantitu), se klidně mohou stát součástí našeho každodenního života.