Ničí Facebook lásku?

V loňském roce byl ve Velké Británii uváděn Facebook jako příčina celé jedné třetiny rozvodových případů. Pro Českou republiku zatím podobné statistiky dostupné nejsou, jisté ale je, že tu mají aktivní profil na sociální síti Facebook víc než dva miliony lidí. A také že naše partnerské vztahy vystavuje pěkným zkouškám. „Ukazuje se, že lidé, kteří jsou družní ve fyzickém světě, jsou družní i on-line. Mají široký seznam přátel a tráví na síti hodně času,“ tvrdí psycholožka Anna Ševčíková. Touha být neustále on-line je dokonce novodobou závislostí, která se může srovnávat třeba s patologickým hráčstvím, jen s tím rozdílem, že výherní automaty jsou v hernách, zatímco chytrý telefon s připojením můžeme nosit stále po kapsách. Někteří se na Facebook přihlásí, ještě než si vyčistí zuby.

Pryč z reality

„Ahoj! Chci ti jen popřát sladké sny… Posílám pusu,“ bliká Hance, pětatřicetileté vedoucí projektu, příchozí zpráva na chatu. Když pisateli odepsala přání dobré noci, znejistěla. Marek je totiž ženatý a své rozněžnělé poznámky psal ve chvíli, kdy jeho právoplatná manželka ulehla do postele. Hanka, ač sama single, vždycky reagovala spíš věcně. Ale co by se stalo, kdyby měla slabší chvilku a nechala se unést romantickou strunou? Rozpoutal by Marek virtuální sex? Zůstalo by vše jen u on-line komunikace, nebo by se chtěl sejít tváří v tvář? To Hanka neví.

Facebook jako kompenzace

Psycholožka Lenka Čadová má jasněji. Ve své praxi se setkala s několika případy, které úzce souvisely s Facebookem. „Přišla za mnou klientka, zhroucená z chování svého manžela. Ten veškerý volný čas trávil na sociální síti a udržoval tam frivolní kontakty především s jinými ženami. Řešily jsme, co se s ním děje. Přišly jsme na to, že její muž bral Facebook jako únik z reality. Zvyšoval si tam sebevědomí a užíval si pozornosti mnohem mladších uživatelek. To proto, že jeho manželka – moje klientka – se doma neprojevovala jako žena,“ popisuje psycholožka a opakuje to, co všichni tak dobře víme, ale rádi na to zapomínáme. Že každý potřebuje podporu, pozornost a chce, aby mu někdo naslouchal. A že když ze zmíněné trojnožky jedna noha chybí, začneme hledat někde jinde. V takovém případě jsou kontakty na sociálních sítích tím nejjednodušším řešením. „Jenomže to dotyčného jen odvádí od reality a od řešení problémů,“ dodává psycholožka Čadová.

Zákeřné první lásky

Díky Facebooku můžete udržovat kontakty i s lidmi, s nimiž byste se v širém světě neměli šanci potkat. Nemáme na mysli, že můžete o přátelství požádat třeba Karla Gotta, který vás bude posléze zásobovat nevinnými reporty z Bertramky. Myslíme spíš osoby, se kterými jste měli vazby v minulosti.

Je vaše první láska na Facebooku? Většinou se nespokojíme jen s prohlédnutím profilového obrázku… I vdaná třicetiletá Tereza, matka dvouleté holčičky, má v přátelích muže, který jí byl svého času víc než blízký. „S Jakubem nás pojil velmi vášnivý vztah. No jo, bylo mi osmnáct, jemu o rok víc. Po půl roce ale odjel do Ameriky a dvanáct let jsem o něm neslyšela. Nedávno mě požádal o přátelství a napsal přání k narozeninám. S manželem jsem spokojená, ale přiznám se, že tohle virtuální šťouchnutí od mého ex mě docela rozhodilo. Vzpomněla jsem si na všechny ty příjemné okamžiky, a navíc mu to na fotkách vážně slušelo… Začali jsme si psát,“ červená se Tereza, když vypráví o svém flirtu.

Co je vlastně pravda?

Psycholožka Lenka Čadová všem, kteří podlehnou kouzlu ‚přítele‘ na Facebooku, radí, aby zůstali nohama na zemi: „Mnozí se ve virtuálním světě dělají lepší a hezčí, než ve skutečnosti jsou. Dávají si bezchybné fotografie, hovoří jen o samých intelektuálních tématech. Je to fikce.“

Její slova dosvědčují i výsledky průzkumu, jenž vedla společnost Intem. Vzešlo z ní, že vytváříme svůj profil dle našeho lepšího, vysněného já. Pro české uživatele Facebooku je prý typické, že chtějí působit zábavně a provokativně. I chlapík, jehož jediným zájmem je sledování Ligy mistrů, na síti mnohdy působí světácky.

Je virtuální nevěra nevěrou?

Ruku na srdce, fyzicky jste svému oficiálnímu partnerovi nevěrná nebyla, ale mentálně? A nehrál v tom nějakou roli Facebook? A je vůbec virtuální nevěra nevěrou? „Pro někoho nevěrou být může, pro někoho nemusí. Důležité je, jak s takovou nevěrou partneři naloží v případě, že se jejich názory neshodují,“ tvrdí Lenka Dědková.

U Terezy vše vyvrcholilo jeden den, když se její manžel na společném počítači připojil na její facebookový profil, ze kterého se zapomněla odhlásit. Přečetl si vše. „Vrátila jsem se domů, podívala se na Marka a bylo mi jasný, že ví… Málem mi puklo srdce strachy, že bychom se kvůli mým rozmarům měli rozvést, v tu chvíli mi došlo, jak moc mi na něm záleží,“ říká. Byl to sice poněkud drastický způsob, jak si uvědomit lásku, nicméně zabral.

Kvůli Facebooku víc žárlíme

Podle jedné americké studie jsou lidé, kteří tráví na sociální síti hodně času, mnohem žárlivější než ti, kteří vydrží být off-line. Málokdo se totiž ubrání tomu, sledovat virtuální pohyb partnera. Každý jeho komentář či ‚like‘ fotografií ostatních facebookových přátel si navíc můžeme vykládat po svém. „Některým lidem se mnohem snáze flirtuje na internetu než tváří v tvář. Ale osobně se domnívám, že internet je spíš prostředkem, ne vždy šťastným, pro řešení manželských či partnerských problémů, ne jejich spouštěčem. Na druhou stranu sociální sítě mohou podporovat partnerskou soudržnost. Vystavování společných fotek z romantických dovolených či ze svatby má utužující prvek ve smyslu budování společné identity,“ myslí si psycholožka Anna Ševčíková.

Může tedy Facebook změnit náš partnerský vztah k lepšímu, nebo k horšímu? Psycholožka Lenka Dědková má v tomto naprosto jasno: „Facebook sám neudělá s naším vztahem vůbec nic. Děláme si to sami.“