Neobyčejné Češky. Připoměňte si rok 1968 s těmito úšpěšnými ženami
Když se dnes ráno probudily, vzpomněly si na to stejně jako každý rok. Ty dvě hrůzostrašná slova “Jsme okupovaní” se jim už navždy vryla do paměti. Byly zděšené, přesto sebraly odvahu a vyjádřily svůj názor a to i s vidinou ztráty milovaného zaměstnání. Přečtěte si, jak prožívaly okupaci ČSSR přesně před padesáti lety tyto obdivuhodné dámy, z jejichž vzpomínek vám bude běhat mráz po zádech.
Kamila Moučková, moderátorka (90 let)
Byla jedna z prvních, která televizním divákům oznámila příjezd sovětské armády. Prožívala momenty naprosté hrůzy třeba když za ní při vysílání stáli vojáci se samopaly a mířili jí na záda nebo když po cestě do studia zvracela do kapesníku. To bylo přesně před padesáti lety ve čtyři hodiny ráno. Poté vysílala s týmem Československé televize asi týden v ilegalitě než vládní představitelé ČSSR podepsali pod nátlakem moskevský protokol, kterým započala normalizace. Z vysílání byla následně odvolaná a najednou pro ní v celé Praze nebyla práce.
Kamila Moučková, jedna z nejznámější zpravodajských hlasatelek, skončila nakonec jako uklizečka a zaměstnankyně družstva Meta, pro něž lepila igelitové tašky. Ve svých jednašedesáti se ale konečně dožila demokracie a jako jedna z nejdůležitějších českých žen 20. století vystoupila v roce 1989 na slavný balkon Melantrichu: “Jirka Hanzelka tehdy řekl, že už musím jít a ten obrovský dav začal skandovat mé jméno.. To byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků mého života,” vzpomíná jihlavská rodačka, která se i nyní nebojí vyslovit svůj názor ohledně současné vlády.
Jitka Borkovcová, mistryně zvuku (81 let)
Žena, jež s Českým rozhlasem prožila spoustu úspěchů, ale i zásadních momentů naší historie. 20. srpna 1968 se zrovna vracela se svým mužem z dovolené, když se dozvěděla o invazi sovětského vojska. Druhý den ráno už po vinohradské rozhlasové budově běhali vojáci.
Důvod k obavám byl velký. V poledne u tramvajové zastávky nedaleko rozhlasu vybuchl muniční vůz a střepiny vlétly až do oken jídelny v prvním patře: “Nebylo tam tenkrát moc lidí, byli jsme tam asi čtyři, ale já jsem tam nechtěla nechat ten nepořádek, tak jsem si ten jeden střep vzala na památku,” vzpomíná jednaosmdesátiletá mistryně zvuku, která pracovala například s legendárním režisérem Jiřím Hořčičkou nebo Josefem Bezdíčkou. „Nosila jsem pak zprávy na vysílání do Studia 7, o kterém naše nevítaná návštěva ještě nevěděla. Všichni z techniky jsme byli nějak zapojeni,“ vysvětluje v dokumentu pro ČRo.
Marta Kubišová, zpěvačka (75 let)
“Jsem nenapravitelný optimista,” říká o sobě legendární zpěvačka Marta Kubišová. “Když mě přesně před padesáti lety maminka ve tři hodiny ráno probudila, že jsme okupovaní, myslela jsem, že nás obsadili Američani a nechápala jsem, proč je maminka tak rozčilená?” dodá s tím, že to byl pro ni zkrátka šok.
Zpívala písně, do kterých se ostatním umělcům kvůli režimu moc nechtělo, až měla nakonec v roce 1970 úplné utrum, tedy zákaz veřejného vystupování. Poté už zpívala jen na soukromých akcích třeba u Havlů na Hrádečku. Její píseň Modlitba pro Martu z roku 1968 se stala symbolem odporu českého národa proti vpádu sovětských vojsk.
Autorka textu: Dominika Bártová
