Nebojte se nevěry

Ze svého okolí vím, že nevěra se měří dvojím metrem. Pokud jsme my sami nevěrní, obvykle si chování vysvětlujeme jako pochopitelné a snadno si nevěru omluvíme. Říkáme si, jak nám sex s jiným partnerem zvedl sebevědomí, že jsme díky němu utekli starostem, stresu a otravnému dennímu stereotypu. Jo, a to, že jsme partnera podvedli, je důsledek jeho chování. V případě, že my jsme podvádění, bereme to od druhého jako nečekanou facku.

Je věrnost nutná?

V případě nevěry máme problém dívat se na ni z pohledu druhého partnera. Je to totiž něco, co si bereme zvlášť osobně, ačkoliv důvody jsou nejčastěji ve vztahu, nikoli v nás. Proč nás vlastně podvádění tak zraňuje? Koučka Lenka Černá pro to má vysvětlení. „Pocit, že si náš blízký hledal štěstí a radost někde jinde, s jinou osobou, je pro nás skličující. Narážíme zde také na pocit zrady, který mohl nastat, pokud jsme se o nevěře dozvěděli nepříjemným způsobem. Lhaní a podrazy do vztahu nepatří a je poté samozřejmé, že nám ubližuje.“

Lenka Černá se také domnívá, že za naše zranění může i naše výchova. „Jsme v naší společnosti nastaveni na to, být pro druhého na prvním místě, a nechceme se o partnera dělit s někým jiným. Takto jsme byli naučeni doma během výchovy, a očekáváme tedy ve vztahu určitý stereotyp chování. Já osobně si myslím, že věrnost ve vztahu je důležitá a více partnerů/partnerek není zdravé ani akceptovatelné. A rozhodně to nepřispívá ke spokojenému životu.“ Není ovšem vyloučeno, že jiný model musí být horší. Jen ho těžko umíme přijmout. Berte to tak, že lpění na věrnosti je dáno společenskou normou.

Když to praskne

Co se stane, když je tento společenský úzus porušen a my jsme podvedeni? Ztráta důvěry v partnera a posléze i v sebe sama jsou nejhorší pocity zranění, které nevěra přináší. Často je doprovázena lhaním, někdy se tvářícím jako pouhé zamlčování, které narušuje náš dojem z pevného svazku. Najednou se cítíme jako na vodě a to, čemu jsme důvěřovali, se sype jako domeček z karet. Jak to bude s námi dál? říkáme si. Lenka Černá tvrdí, že záleží na konkrétní situaci. Je těžké zachovat chladnou hlavu, bez ní ale problém těžko překonáme.

„Pokud jste nevěru právě zjistili, není dobré se snažit v emocích najít okamžité řešení. Je lepší počkat. Až když vychladne hlava, začala bych s debatou, co bude se vztahem dále, a snažila bych se eliminovat nadávky i emoční výbuchy. Ty nikam nevedou.“ Důležité je vyjádření partnera a zjištění jeho postoje. Pokud chcete zůstat s partnerem ve vztahu i po nevěře, je to rozhodně dlouhodobá práce na obou stranách a také práce na vztahu samotném. Nestačí vše zahladit a uměle zapomenout. Dobré je přizvat odborníka a s ním hledat příčiny toho, proč se nevěra stala. A pokud vztah chcete udržet, zapracujte na tom.

Jak se „ozdravit“

V případě, že jsme podvedeni, v hlavě se nám prohání spoustu otázek typu: proč se to stalo zrovna mě, co je na mě horšího než na té druhé, kde jsem udělala chybu, případně proč je člověk, kterého miluju, takový hajzl. Máme pocity viny, naše mysl je permanentně zaměstnaná a otázky mele jako kafemlýnek. Vystoupit z tohoto kolotoče není snadné. „Primárně práce na nás samotných je řešení naší bolesti. Hledání příčin toho, proč se nám taková situace stala, a zapracování na vlastním osobním růstu. Pokud nechceme naše chyby opakovat, je dobré stabilizovat a ozdravit sebe.“

Většina lidí, kteří vyhledají odbornou pomoc po rozchodu, pracuje na svém sebevědomí a jeho zvýšení. Právě nevěra je totiž prubířským kamenem našeho sebehodnocení. Ten, na kterém nám nejvíce záleží, je ta osoba, která nás může nejvíce zranit. „Až v momentě, kdy se sami se sebou cítíme dobře a žijeme šťastně i v single období, je čas si najít nového partnera,“ říká Lenka Černá. A odpuštění nevěrníkovi? Odpuštění se nedá zcela naprogramovat a většinou přichází až časem, v době, kdy jsme sami spokojení. Není tedy moc dobré jej lámat přes koleno a ‚uměle programovat‘.