Markéta Švedová: Ženy jsou flexibilnější než muži, přesto to na pracovním trhu nemají jednoduché

Jak jste se vlastně dostala k práci headhunterky?

Oslovili mě headhunteři s nabídkou, abych se k nim přidala. A protože šlo o profesionály, oslovili mě ve správném čase a na správném místě. Bylo to v momentě, kdy jsem stála na osobní a pracovní křižovatce své kariéry a rozhodovala se, zda ustoupím v kariéře a začnu přemýšlet nad rodinou, anebo si doma dupnu a půjdu profesně dál, nebo odejdu do zahraničí. Nabídka headhunterské práce mi přišla zajímavým řešením, jak zůstat pracovně v oboru a mít víc času na sebe a rodinu.

Co vás na ní baví?

Jsem extrovert, mám ráda dynamiku, změnu a lidi kolem sebe. To vše mi přináší každé nové zadání od klienta a přichází s každou novou pozicí, na které pracuji. Potkávám stále nové lidi a s nimi poznávám různé profese, sektory a občas i jejich životní příběhy. Moje práce mě nutí sledovat dění na trhu a jeho vývoj jak celkově, tak detailně v těch sektorech, kde se chci profilovat jako specialista.

Personalista musí mít dobrý odhad na lidi, promítá se tato vaše vlastnost nějak do vašeho osobního života?

Asi bych se sama nenazývala personalistou, vždy jsem byla a stále jsem hlavně obchodník. Intenzivní práce s lidmi na jakékoli pozici vás vycvičí a časem si jistě vypěstujete intuici a odhad na lidi kolem vás. Nemyslím si, že by se mi tato vlastnost nějak silně promítala do mého osobního života, lidé v mém soukromí jsou kolem mě dlouhodobě stabilní a příliš je nestuduji. Přiznávám ale, že pokud se dostanu do nové společnosti, jednou z mých prvních otázek je: „ A co vy vlastně děláte?“

Je poznat současná ekonomická krize na množství a složení životopisů, které vám přicházejí?

Ano, to rozhodně znát je. Jako headhunteři téměř neinzerujeme volné pozice a ani naši značku. Kandidáti si nás musejí najít sami, pokud nám chtějí zaslat svá osobní data. Nyní dostáváme hodně životopisů od zájemců z různých sektorů (výroba, IT, marketing, obchod, finance, logistika) a z různých manažerských úrovní. Buď na nás dostanou doporučení od svých kolegů či známých, nebo si nás sami vyhledají.

Jaké mají ženy oproti mužům výhody na pracovním trhu?

Tak to musím bohužel skutečně dlouho přemýšlet. Spíše mě napadá dlouhý seznam nevýhod. V posledních deseti letech se postavením žen ve společnosti a na pracovním trhu zabývá mnoho výzkumů a mnoho organizací. Výsledky však stále ukazují, že to ženy na trhu práce nemají lehké, že je jich málo ve vedoucích pozicích i v podnikatelské, politické a státní sféře. Stát se za podpory různých institucí a pomocí organizovaných programů, grantů a soutěží snaží zavádět rovné příležitosti pro obě pohlaví. Tento proces je však zdlouhavý, blokuje ho zejména legislativa a předsudky společnosti samotné.

Pokud mám tedy najít ta pozitiva a výhody žen na pracovním trhnu, dovolím si zdůraznit především jejich vyšší flexibilitu a schopnost rychleji se adaptovat na změny na pracovním trhu jako takovém. Ženy jsou při ztrátě zaměstnání ochotnější – a mohu-li to tak říci, také pokornější přijímat jiné či nižší pozice. Pak asi výhody či nevýhody žen a mužů pro uplatnění na pracovním trhu vyplývají ze specifického zaměření dané profese, požadavků na pracovní výkon a na regionu.

Jaké jsou naopak jejich slabiny?

Z pohledu zaměstnavatele můžeme označit za ‚slabinu‘ žen právě jejich roli matky. Potřebují uzpůsobenou pracovní dobu dle provozních hodin škol a školek, dle ordinačních hodin lékařů a dle možností babiček či ochotných sousedek. Maminky, které mají malé děti, se vyhýbají služebním cestám, aby neohrozily chod domácnosti a péči o děti.

Jaká je vlastně ochota zaměstnavatelů dávat ženám-matkám šanci?

Situace zaměstnávání žen s malými dětmi je mnohem pozitivnější než byla před pěti deseti lety. Paradoxně tomu nahrává právě zhoršená ekonomická situace, která nutí firmy šetřit a efektivně pokrývat volné pracovní pozice. Maminky mají více příležitostí vracet se do práce po mateřské na různé zkrácené úvazky, díky novým technologiím mohou také více pracovat z domova. Na trhu se objevují první firemní školky, což vnímám téměř jako revoluční krok zaměstnavatelů směrem k maminkám, které chtějí zpět do práce.

A co naopak tyto ženy od zaměstnavatelů očekávají ?

Nesetkávám se s vysokými nároky žen při návratu do práce po mateřské. Snad jediným požadavkem je právě flexibilita pracovní doby s ohledem na fungování škol a školek, trocha tolerance ze strany zaměstnavatele, je-li třeba zajet s dítětem k lékaři či nečekaně zůstat doma v případě nemoci, než si žena zajistí náhradní hlídání.

Na co se má zaměřit uchazeč o zaměstnání, který chce zcela změnit svůj pracovní obor?

To je velmi individuální, záleží na tom, co má za sebou a kam míří, zda existuje nějaká spojitost mezi jeho dočasnou praxí a jeho budoucími představami. Dnes se s touto situací setkávám často. Obracejí se na nás kandidáti právě s tím, abychom jim pomohli najít práci v jiném oboru především proto, že v tom ‚svém‘ stávajícím již delší dobu práci najít nemohou. Je však třeba brát na zřetel konkurenci zkušených kandidátů, kteří působí a třeba také hledají v těch ostatních oborech. Každý, kdo takto uvažuje, by si měl upřímně zvážit, co v jiném oboru může nabídnout a v čem je lepší než jeho ‚konkurent‘ s patřičnou praxí.

Jak se vůbec zaměstnavatelé na takového člověka dívají?

V dnešní době trochu skepticky, pokud sami nemají požadavek zaměstnat člověka z jiného oboru, který jim přinese něco nového a jiného. Zaměstnavatelé dnes příliš neriskují, sázejí raději na jistotu a na ‚hotového člověka‘. Není příliš času a financí experimentovat nebo zaučovat někoho méně odborného či zkušeného.

Současná situace na trhu práce není vůbec jednoduchá. Doporučila byste proto po delším hledání práce vzít méně lákavou nabídku a hledat dál svoji vysněnou pozici, nebo je třeba si na ni raději počkat?

Já tvrdím: „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.“ V dnešní době by měl být kandidát přeci jen nakloněn kompromisům. Ale nedoporučuji brát jakoukoli nabídku, pokud člověk není skutečně ve finanční tísni a i to se samozřejmě může stát. Člověk hledající práci by si měl udržet jakousi návaznost svého kariérního vývoje a měl by myslet i na své „jméno“ na pracovním trhu. Mezidobí může řešit třeba výkonem krátkodobých projektů ve svém oboru.

Jaké informace v životopisu jsou důležité a jaké nadbytečné?

Stále se ve své praxi setkávám, i když už téměř ojediněle, se dvěma extrémy. Za prvé: velmi jednoduchý až strohý životopis, téměř bez osobních údajů, a za druhé: velmi detailní, ve kterém se dozvíme i rodné jméno matky a počet sourozenců, případně i jejich praxi. To jsou v dnešní době údaje skutečně zbytečné. Každý člověk, který sestavuje svůj životopis, ho píše proto, že chce něco získat – pozornost headhuntera, zájem zaměstnavatele anebo konkrétní pracovní pozici. Měl by si uvědomit, že tento ‚papír‘ ho prodává. Měl by uvést pravdivé a konkrétní informace o své praxi, vzdělání a znalosti cizích jazyků. Sporné je stále uvádění osobních údajů (datum narození, stav). Jen výjimečně je kandidáti, se kterými jsme v kontaktu, neuvádějí, a přitom nejsou vůbec zásadní.

Je pro vás jako personalistku důležitá fotografie kandidáta?

Ne, není. Naší prioritou není najít hezkou tvář, ale kvalitního zkušeného člověka dle zadání klienta. Občas životopisy s fotografií dostáváme. Ne vždy však bývají fotografie aktuální. Pokud se kandidát rozhodne poslat svůj životopis s fotkou, doporučuji použít fotografii pasového formátu, ne fotku z dovolené nebo jiné mimopracovní činnosti.