Kuchař Jiří Horák: Jez a nemel!
Máte tetování s kuchařskou tématikou?
Na boku mám vytetované prase, které se honí za lanýžem. Má ho má na vodítku pán, a ten má v ruce lanýž. Prase má nad hlavou bublinu jakože myslí na prase s mašličkou - na svou nevěstu. A ještě mám vytetovaný sýr. Jinak žádné jídlo - i proto, že se mi hity často proměňují. Ještě před půl rokem jsem mohl jíst každý den avokádo, a dnes už takovou avokádovou posedlost nemám.
A lanýže a sýr máte rád stále?
Jasně, lanýže jsou takový kuchařský diamant. Každý by měl mít rád lanýže! Kdo je nemá rád teď, bude je mít rád časem. Mně taky poprvé smrděly. A sýr? Hm, když vidím, že z nějakého jídla vytéká sýr, jsem šťastný! A taky mám rád - jednou za čas - pizzu. Koupím si ji v krabici a z té krabice ji i sním.
Které jídlo je vaše nejoblíbenější?
Nejzásadnější je kuře na paprice. Miluju ho dodnes! A bramborovou kaši! To byla první věc, kterou jsem v kuchyni uvařil. Na bramborové kaši mi extrémně záleží. Asi mi nejvíc chutná ta, kterou dělá moje máma a kterou jsem se naučil i já. Moje máma ji dělala hodně mléčnou. Dělala ji z ohřátého mléka a rozpuštěného másla.
Jaký je váš kuchařský sen?
Vybudovat tu restauraci, kde to bude všechny moc bavit a hlavně takovou, že za ní budou chtít ostatní jezdit vařit, kuchaři ze světě, a že do ní budou jezdit hosté taky odkudkoliv. Mým cílem je zůstat tady a přivést sem svět - ne odjet do pracovat do vyhlášeného podniku ve světě.
