Být single je opravdu in?

Vzpomínám, jak mi před lety moje provdaná kamarádka říkala, že „dneska by to udělala jinak“. Že by ráda žila sama, bez dítěte a stálého partnera. „Zařídila bych si to jako ty. Žila bych ve svém malém bytečku a mužské měla jen jako dobré kamarády.“ Opravdu je to z dálky taková idyla?

Jaké to je být single

Koučka Lenka Černá má mnohaleté zkušenosti s koučováním dlouhodobě single lidí a musím říct, že pod jejím drobnohledem pomalu mizí obraz šťastných rozesmátých singlů. Realita lidí, kteří žijí sami, se liší od té, kterou nám vnucují média. „Dlouhodobě nezadaní mají většinou negativní pocity, protože za mnou přicházejí lidé, kteří jsou takzvaně nedobrovolně single. Mají pocit, že jsou horší než ostatní, pokud si nejsou schopni najít životního partnera, a upadají z toho často do nepříjemných psychických stavů. Jen málokdo umí být single dlouhodobě, užívat si to a nebrat tento stav jako svoji prohru.“ Hůř tuto situaci prožívají ženy, muži prý období samoty zvládají o něco lépe.

Singles, ač se to nezdá, se potýkají kromě svých komplikovaných vnitřních pocitů s mnoha dalšími překážkami. Často se tito lidé cítí sami, i když jsou ve společnosti lidí, a hůř si užívají pocit sounáležitosti s ostatními. Osamocení a jistá izolovanost se projevuje v období Vánoc, ale i o víkendech, kdy jejich přátelé tráví čas s rodinou nebo partnery. Dále prožívají určitý stud před rodinou a přáteli, kteří již rodiny mají. Ti totiž většinou mají pocit, že chudákům singles musejí radit nebo je povzbuzovat, případně se diví, proč je někdo tak dlouho sám. Odpovědi hledají různé – od toho, že ten či ta jsou ve skutečnosti jiné sexuální orientace, nebo že dotyčný prostě není dost atraktivní. Nezapomenu na svoji kamarádku, která mi řekla „ale vždyť ty nejsi tak ošklivá“. Ošklivá jsem si skutečně nikdy nepřipadala.

Co za tím může vězet

Jaké jsou vlastně příčiny toho, že někteří zůstávají dlouho sami? Pod obligátním tvrzením, že se „nechci ještě vázat“, se může skrývat leccos. Podle Lenky Černé singles mohou být lidé, kteří mají za sebou nešťastný vztah a samota je pro ně obranným mechanismem, který přetrvává, i když si už nového partnera chtějí najít. „Jedná se o podvědomou reakci naší psychiky, která nám brání si někoho najít. Pokud bych to řekla hodně nadlehčeně, druhá strana z nás nevědomky vycítí, že se vztahu bojíme a je pro nás zdrojem nepříjemného pocitu.“

Často za tím vězí nepříjemné emoce s mámou anebo tátou. V tento moment nás také psychika podvědomě blokuje od negativních emocí spojených s láskou a partnerstvím. Naše minulá zkušenost funguje tak, že většinu emocí, které si prožíváme s rodiči, máme poté tendenci prožívat i v partnerském vztahu. „Pokud jsme tedy měli despotického otce, který byl zdrojem negativních pocitů, přenášíme si tento emoční stav i na partnera.“ V neposlední řadě jsou to lidé dezorientovaní sami v sobě. Nejsou schopni si ujasnit, jakého partnera by vlastně chtěli mít. A tak raději dobrovolně zůstávají sami a snaží se pracovat na sobě. Až poté do nějakého vztahu jdou. Toto je však nejméně početná skupina. Naštěstí všechno je řešitelné. Především je nutné ozdravit osobnost člověka a navýšit sebevědomí. „Dále je nutné odhalit kořeny jejich samoty a ve finále je důležité sepsat takzvanou objednávku životního partnera, kde se specifikuje, jakého partnera chtít,“ uzavírá Lenka Černá.