Žiju si svůj vlastní sen, říká zpěvačka a tanečnice Alžběta Ferencová aka Zea

Kdyby si vás měli lidé pamatovat kvůli jedné jediné věci, která by to byla?

Asi by to byla autenticita. Vždy jsem se snažila a vždy se budu snažit být co nejvíc sama sebou.

Co je vaším smyslem života?

Nedávno jsem si uvědomila, že je to rovnováha. Mezi duší a myslí. A jsou to taky mini "projekty", kterými si plním své sny. A když skončí jeden (např. když jsem vydala album), snažím se pracovat na dalším. A to mě drží při životě a smyslech. A je to hlavně i láska, ale to je samozřejmost.

Při jaké příležitosti jste naposledy lhala?

Myslím, že to bylo doma rodičům, které jsem nechtěla zatěžovat nějakými svými problémy, a tak jsem lhala, že je všechno úplně v pořádku a skvělé.

Jaká byla vaše největší životní lekce?

Zajímavá otázka. Myslím, že jich bylo víc. Jedna z prvních byla pokora, kdy jsem ji v mládí na chvilku ztratila, ale lidé v mém okolí mě chválabohu dali hned dokupy. Potom to byla lekce, kdy jsem s odpouštěním zašla až příliš daleko, a odpouštěla jedné osobě donekonečna a ani jsem si neuvědomovala, jak tím ubližuji sobě. To už nikdy víc neudělám.

Kdy a kde jste nejvíc šťastná?

V bezpečí s mojí rodinou anebo přáteli, a hlavně, když je moje mysl a duše v rovnováze. Většinou je to v tanečním sále, či doma s Paulim (zpěvačky přítel, rapper Paulie Garand pozn. red.), když si vaříme večeři, pouštíme oblíbenou hudbu a užíváme si čas strávený spolu. A potom je to určitě při podvečerních procházkách, když zapadá slunce, já mám v uších hudbu a sním. To dělám už od velmi mladého věku a vždy to naplní moji duši.

Co nebo kdo je vaše největší láska?

Když bych měla odpovědět co, tak je to nehmotná věc, a to asi melancholie. Provází mě životem a já ji miluji. Miluji melancholickou hudbu, která vás pohltí, miluji místa, která dýchají správným poměrem melancholie a nostalgie. Potom je to samozřejmě rodina, blízcí přátelé a Paulie, ale myslím, že poslední dobu se učím abych to byla hlavně já SAMA, koho miluji nejvíc.

Věříte na nadpřirozeno?

ANO, věřím v nějakou karmu a energii.

Čeho se nejvíce bojíte?

Asi toho, že nedokážu pomoci a být tu vždy plně pro všechny lidi, které miluji. Velmi se v této době samozřejmě bojím o zdraví všech, včetně toho svého. Potom jsou to strachy, které přijdou a hned odejdou jako např., že nebudu moci celý život tancovat, a hlavně se bojím dost častého jevu u umělců – tzv. burn outu, proto se snažím dělat vše s mírou.

Jakou vaši vlastnost máte nejraději?

Empatii, autenticitu, porozumění.

Na co máte talent?

No, to by museli odpovídat jiní, ale každopádně to je tanec, hudba a myslím si, že mám talent i na vaření.

Jakou knihu nejčastěji doporučujete?

Comfortable with uncertanity.

Které jídlo máte nejraději?

Pastu a indickou kuchyni!

Čeho si nejvíce vážíte na mužích?

Čím jsem starší, tím víc si na mužích vážím upřímnosti, humoru. Velmi mě přitahuje, když muž podporuje ženy, váží si jich a je v podstatě takový správný feminista.

Čeho si nejvíce vážíte na ženách?

Na ženách si celý život vážím přirozenosti a neskutečné síly dokázat všechno, co si zamaneme, i když to je častokrát hodně těžké.

Co se vám v životě opravdu povedlo?

Poučit se z vlastních chyb, pak se mi podařilo mé debutové album, na které jsem nesmírně pyšná. Podařilo se mi žít si svůj vlastní sen nejlépe, jak umím.

Na čem právě pracujete?

Momentálně pracuji na „projektu“, jak jsem zmínila. Dostala jsem šanci hrát hlavní postavu v minisérii, kterou režíruje pan Hřebejk a je to opravdu velká výzva. Jinak se už těším na září a na to, až začneme znovu tancovat.