KLÁRA SPILKOVÁ: HON ZA NORMÁLNÍM ŽIVOTEM

Jméno Klára Spilková jste asi zaznamenali, a to i v případě, že jen mlhavě tušíte, kdo je caddy a co všechno obsahuje golfový bag. V restauraci u golfového hřiště na Černém Mostě, kde máme rozhovor, na mě Klára kouká nejen zpoza stolu, ale i na plakátu na stěně a taky na banneru hned u vchodu. Zářivější hvězdu tenhle sport ještě neměl, Klářino letošní vítězství na Ladies European Tour v Maroku je vůbec největším úspěchem českého golfu. Až dosud žádný náš golfista ani golfistka něčeho podobného nedosáhli. 

Hned na úvod rozhovoru radši na rovinu přiznávám, že se v pravidlech této hry trochu (dost) ztrácím. „Tak to je úleva. Já se strašně ráda bavím i o něčem jiném. Vrací mě to do reality,“ zasměje se.

Když člověk ve dvaceti patří mezi sportovní špičku, tak si asi dětství moc neužije. Jak to bylo u vás?

Já golf poprvé zkoušela už ve čtyřech letech. Brácha chodil na basket, ale nějak nikomu nechtěl nahrávat, rodiče si řekli, že kolektivní sport asi nebude to ono, a dali ho na golf. Začala jsem hru zkoušet zhruba rok po něm, hezky mi to letělo, to mě bavilo. V šesti jsem pak šla na nábor do Erpetu, normálně brali až od osmi. Pamatuji si, jak jsem mlátila do míčku a oni mi říkali, už můžeš jít, už jsme tě vzali, máme tu dalších třicet děti. Mně se ale vůbec nechtělo pryč, líbilo se mi tam.

Takže jste dětství strávila na tréninku.

Ano. Trénovala jsem ráno před školou, stihla jsem zhruba hodinu a půl, pak mě táta vyzvedl po škole, odvezl mě na trénink a vzal mě domů zase až cestou z práce. Někdy jsem tam byla klidně i do desíti večer, ale mě to tak bavilo, že mi to nevadilo. 

To jste s tím opravdu nikdy nechtěla praštit? Nelezlo vám to na nervy?

To víte, že jo! Naštěstí byly týdny, kdy jsem golf nehrála vůbec, třeba jsme jeli s rodiči na dovolenou na Slapy nebo na víkend pryč. Ale některé momenty byly hodně těžké...