Novinářku Šárku Seydler Kabátovou můžete znát nejen z médií, ale také z Instagramu @kabatnice, kde sdílí příběhy českých žen na rodičovské dovolené. V říjnu navíc vydala svou první knihu - Máma má práci, ve které rozbíjí mýtus o superhrdinkách i věčně nevyspalých a ztrápených ženách.
V ulicích Prahy se ptáte žen, jak se mají na rodičovské dovolené. Co bylo vaším prvotním impulsem?
Když jsem v létě dopsala knihu Máma má práci, měla jsem pocit, že bych v rozhovorech s matkami měla z mnoha důvodů pokračovat. A protože mi vždycky bylo vlastní hledat příběhy v ulicích, a protože s dvouletou dcerou trávím většinu dne venku, přišlo mi přirozené “lovit” právě v terénu. Dlouhodobě mě zajímá, co prožívají jiné matky. Míjím jich denně aspoň dvacet, a vždycky si říkám, jaké asi mají životy.
Vzpomínáte si na nějakou odpověď, která vás odzbrojila?
Určitě to byla hned ta první. Oslovila jsem mladou maminku s tím, že jsem si nebyla jistá, jestli se se mnou vůbec bude chtít bavit. Vypadalo to, že někam pospíchá. Nakonec mi řekla, že mi moc ráda rozhovor poskytne, protože nemá žádný program a téma mateřství jí přijde velmi důležité a zároveň často opomíjené. Když jsem položila svou tradiční otázku "Jak se máte na rodičovské", její první slova byla "Mám se blbě". Řekla to tak jasně, že mě totálně odzbrojila.
A jak se máte na rodičovské dovolené vy?
Záludná to otázka. Odpovídat na ni mi připadá výrazně těžší, než ji pokládat cizím lidem na ulici. Mám pocit, že každý den rodičovské dovolené je jedna velká jízda. Mám ve zvyku říkat takové to: "Mám se hezky, ale…". Jenže to ale není v mém případě na místě. Opravdu se mám hezky. Užívám si čas se svou rodinou a hrozně mě baví být mámou. I když je to někdy dřina a obrovská zodpovědnost, vím, že je to úplně nejvíc. No a protože při rodičovské dovolené také pracuji, a snažím se zůstat v kontaktu se svým oborem, místy se mi dostává i profesního naplnění. Napsala jsem knihu, dělám rozhovory, které mě moc baví. A těší mě, že baví i jiné lidi.
Knížka Máma má práci vyšla v říjnu. Co v knize čtenáři najdou?
V knize je deset rozhovorů se ženami a jedním mužem o tom, co do života přináší kloubení mateřství a kariéry. Společně s političkou, zdravotnicí, vědkyní, novinářkou, sportovkyní nebo třeba textilní výtvarnicí poukazujeme na společenské souvislosti tohoto tématu, které zůstávalo v české prostředí poměrně dlouho opomíjené. Doufám, že čtenáři a čtenářky najdou v knize inspiraci nebo minimálně náměty k zamyšlení. A že kniha přispěje k tomu, aby se o pracujících matkách smýšlelo konečně jinak, než že jsou to krkavčí matky.
Jak zvládáte slaďovat rodinný a pracovní život?
Jak kdy. Někdy to jde jak po másle, a někdy přijde období, kdy se toho sejde hodně a pak je to skutečně náročné. Teď zrovna mám několik neodkladných pracovních povinností, a nevím, co dřív. Snažím se nepracovat dlouho do noci, ale kdy jindy se najde čas na práci, když dítě odpoledne nespí? Na rodičovské dovolené mi došlo, jak moc vděčím novinařině za to, že mě naučila pracovat pod enormním stresem a v mnohdy šílených podmínkách. Takže mi nepřijde divné psát kus článku ve výtahu nebo ve frontě na poště. A samozřejmě, je to i o pomoci druhých. Bez manžela, sestry a babiček bych mateřskou a profesní roli slaďovat vůbec nemohla. Za to jsem všem v rodině moc vděčná.
Setkala jste se sama někdy s kritikou, že během rodičovské dovolené pracujete?
Přečetla jsem si možná pár kritických komentářů k rozhovorům, kterém jsem na tohle téma poskytla médiím, ale ty si neberu osobně. Nemířily přímo na mě, a navíc byly tak liché, že z nich ani nelze nic vyvozovat. Do očí mi to nikdo nikdy neřekl. Spíš někdy vnímám strach mé maminky a manžela, jestli se moc nepřepínám. Ale zodpovědně říkám, že přes hranu možného nejdu. Nejsem workolik.
Jak o sebe během rodičovské dovolené pečujete? Co vám dělá radost během dnů, kdy je toho na vás moc?
Snažím se myslet na svoje duševní zdraví, které nechci zanedbávat, protože se mi to mnohokrát v minulosti vymstilo. Pokud jde o fyzické zdraví, tam mám rezervy. Měla bych na sebe víc dbát. Ale začala jsem aspoň trochu sportovat, což beru jako první krok ke změně. Nikdy jsem sportu moc neholdovala. A taky už dobře vím, jaké situace mi nedělají dobře, a jaké naopak ano. Těm prvním se, pokud možno, raději vyhýbám.
Jak podle vás zní nejhorší (nevyžádaná) rada, kterou maminka může od svého okolí dostat?
Aby si odpočinula? Přijde mi to jako nejlepší, a zároveň nejhorší rada vůbec. Většinou totiž přichází ve chvíli, kdy je odpočinek docela nemožný. Třeba během vypjaté situace nebo když se blíží uzávěrka nějakého článku.
autorský rozhovor
