Možná i vy patříte mezi rodiče, kteří jsou zoufalí z toho, že mají doma malého nejedlíka. Třeba i vy se strachujete, aby vám dítě "neumřelo hlady", snažíte se ho odměňovat za každé snědené sousto, a naopak trestat, když jíst nehodlá. A možná i vy zjišťujete, že to nejde po dobrém ani po zlém.
Odmítání jídla dítětem je obvykle pro rodiče velkým zdrojem úzkosti. Bojíme se, že když dítě nebude správně a pravidelně jíst, bude neduživé, nebo dokonce přestane růst. Pro klid duše je však důležité si uvědomit, že naprostá většina dětí, které nejí s chutí nebo jídlo odmítají, však prospívá naprosto normálně. Určitě znáte z okolí spoustu případů, kdy se děti, které byly dlouhé měsíce živeny prakticky pouze ze suchých těstovin a rohlíků, pořádně "rozjedli" až na základní škole.
Pokud vaše dítě nemá zdravotní problémy související s odmítáním jídla, zachovejte klid. Neriskujte, že se z tématu stravování stane každodenní drama. Platí tu jednoduchá rovnice: Čím více budete dítě do jídla nutit, tím menší chuť k jídlu bude mít. Hrozí, že se dítě prostřednictvím jídla vůči vám vymezí a odmítání jídla se stane jeho zbraní i nástrojem k vydírání. Negativní pozornost je totiž taky pozornost.
Podle serveru bbcgoodfood.com existuje několik strategií, které mohou dítě inspirovat k tomu, že bude zkoušet ochutnávat více věcí a nezůstane u svého obligátního suchého rohlíku. Mezi jednu z nich patří například to, že batole nebudete za každou cenu nutit do používání příboru, ale necháte ho jíst rukama, kdy si může potravu doslova osahat. Odborníci doporučují také umožnit dítěti (samozřejmě úměrně jeho možnostem) podílet se na přípravě jídla a spolurozhodovat o tom, jestli se například mrkev uvaří, nebo ji bude jít raději syrovou. Způsob, jak dětem zpřístupnit právě zeleninu, pak tkví v nabídce různých omáček, do kterých mohou děti mrkev či okurku namáčet (oblíbený kečup nevyjímaje!).
Máte-li pocit, že potomek nejí tak, jak by měl, konzultací s dětskou lékařkou určitě nic nezkazíte. Pokud navíc vaše dítě za poslední měsíce výrazně zhublo (nebo naopak přibralo), pokud při jídle zvrací, kašle nebo se dokonce dusí, není na co čekat. Jinak ale dětem návštěvou ordinace nevyhrožujte. Mnoho zoufalých rodičů říká svým dcerám a synům věci jako: „Jestli nesníš večeři, půjdeme za paní doktorkou. Ta už to do tebe to jídlo nějak dostane!”
Řekněte sami, dostali byste po takové výhrůžce chuť na něco dobrého k snědku, nebo by se vám žaludek stáhnul úzkostí?
1. Dbejte na rituály. Dětem svědčí řád. Snažte se proto, aby se u vás jedlo vždy v určitou hodinu u pěkně prostřeného stolu. A v ideálním případě bez zapnuté televize či tabletu.
2. Na talířek či do misky dávejte menší porce. Dítě si případně přidá, ale nebude už zpočátku vyděšeno tou horou jídla, se kterou by se mělo potýkat. Snažte se o zpestření jídelníčku, ale nové věc dětem nenuťte. Trpělivě nabízejte. Pokud dítě nechce ochutnat hráškovou polévku dnes, neznamená to, že si ji neoblíbí za měsíc či dva. Neslibujte odměny, ani nevyhrožujte potrestáním, když dítě jídlo nesní.
3. Nedělejte z jídla drama a téma celé domácnosti. Nestěžujte si hned po příchodu z práce tatínkovi, že dítě opět nejedlo, ani to netelefonujte babičce.
4. U jídla se nehádejte a nezvyšujte hlas. Pokud je atmosféra u stolu vyhrocená, dítě si může stolování spojit s nepříjemnou atmosférou.
5. Nenuťte dítě sedět u stolu delší dobu, než je doba večeře. Pokud jídlo nesní, sdělte mu, že čas oběda skončil a svačina bude až odpoledne.
autorský článek, bbcgoodfood.com
