Vztahy mezi vnoučaty a prarodiči: Jak nás mohou ovlivnit a co dělat, když nefunguje vzájemné pochopení?

Vztahy není možné jakkoliv obecně posuzovat, soudit nebo konkrétně definovat. Jakýkoliv vztah bude vždy odpovídat tomu, co do něj obě strany vloží, protože každá z nich má 50procentní odpovědnost za to, jakým směrem se bude vyvíjet. Může jít o vztah partnerský, kamarádský, vztah mezi sourozenci, dětmi a rodiči nebo prarodiči a vnoučaty. „Když do něj vloží obě strany zájem, spolupráci, laskavost, respekt, podporu a péči, bude vypadat jinak, než kdyby tomu tak nebylo,“ říká v úvodu psycholožka Umay Wolf z portálu Terapie.cz.

Role prarodičů v životě vnoučat

Pokud rodiče fungují tak, jak mají a starají se o veškeré potřeby svého dítěte, není role prarodiče pro teto účel příliš důležitá. Tím pádem by jejich úloha v životě a výchově vnoučete měla spočívat především v moudrém předávání životních zkušeností, ovšem stále s notnou dávkou respektu, pochopení, podpory a laskavosti. „Nemělo by se v žádném případě jednat o monologické vnucování svého jediného správného úhlu pohledu a vynucování si jeho následování. Mnohem užitečnější je zvolit cestu otevřeného obohacujícího dialogu,“ říká psycholožka. „Prarodiče by mohli přispět a předat vnoučatům svou moudrost, zkušenosti, ale také sami dostávat nové podněty od vnoučat. Velmi zásadní je vyprávění osobních životních příběhů nebo příběhů známých. Z toho se mohou vnoučata nejvíce naučit. Je to jako by poslouchali originální pohádku s mravním ponaučením,“ popisuje dál Umay Wolf a dodává, že záleží na potřebě a chuti vnoučete trávit čas s babičkou a dědou, což se věkem mění.

„Vnoučata předškolního věku budou ráda, že je někdo hlídá, rozvíjí je a připravuje na školní docházku. Školou povinná vnoučata budou mít jiné preference. Vnoučata pubertálního věku velmi pravděpodobně přestanou mít zájem o setkávání s prarodiči, nebo frekvenci stáhnou na úplné minimum. Mají prostě jiné potřeby, což je v tomto období naprosto v pořádku a prarodiče by to měli chápat a respektovat. Vnoučata dospělá mají už své povinnosti a čas s prarodiči tráví dle svých aktuálních možností. Často začnou vracet péči, kterou jako menší sami dostávali. Pokud ještě prarodiče žijí, musí se připravit, že to nebude trvat věčně,“ vysvětluje pro Marianne.cz Umay Wolf.

Nejčastější konflikty mezi prarodiči a vnoučaty

Podle psycholožky nejčastější konflikty bývají založené na nepochopení a na nerespektování názoru druhého. Někdy prarodiče fungují tak, že mají pocit, že vše vědí nejlépe, protože si toho už hodně zažili, a ostatní je proto musí za každou cenu respektovat. „To nevytváří zdravé fungování vztahu. Takový toxický přístup je založený na vynucování si z mocenského hlediska poslušnost, přizpůsobení se druhému často na vlastní úkor. Někteří prarodiče byli takto vychováni, kdy nebyly respektovány jejich potřeby ani hranice a neznají nic jiného. Bohužel, pokud na sobě a svých přesvědčeních či převzatých vzorcích nebudou schopni prarodiče pracovat, pak se bude propast mezi nimi a vnoučaty prohlubovat. To může vést až ke ztrátě vztahu, kdy vnoučata odmítají své prarodiče navštěvovat a jakýmkoliv způsobem s nimi komunikovat,“ konstatuje Umay Wolf. 

Zahrňte do budování zdravého vztahu rodiče

Je důležité udržovat zdravé vztahy se svými rodiči, pokud si přejeme, aby chtěli být posléze pečujícími prarodiči. Pak je přirozené, že prarodič tráví kvalitně čas i s vnoučaty v rámci svých možností. Někteří prarodiče jsou ještě plně pracovně vytížení a nemají tolik prostoru pro vnoučata, což je třeba respektovat. „Rodič je rodič, prarodič nemá odpovědnost za vnouče v takové míře jako on, nemá tedy ani povinnost se mu věnovat,“ upozorňuje Umay Wolf a dodává, že může nastat situace, kdy prarodič nemá zájem o miminko či batole, ale čeká, až bude s vnoučátkem větší zábava. „Někteří prarodiče čekají, až vnouče vyroste do věku, kdy si s ním budou moct hrát. Nechtějí se zabývat plenami a novorozencem, který hlavně pláče a nepovídá si. Je třeba to tolerovat a počkat, až bude prarodič připraven se vnoučeti od konkrétního věku věnovat. Rodiče mohou zatím prarodičům posílat fotky, sdílet s nimi videa, jezdit na návštěvy, kde ale po celou dobu budou rodiče přítomni, aby si na vnouče nepřipravený prarodič začal zvykat. Hlavně na nic netlačte,“ vysvětluje.

V opačném případě, tedy když dítě odmítá trávit jakýkoliv čas se svými prarodiči, doporučuje psycholožka opatrně se dítěte zeptat, ovšem bez toho, aby mělo pocit, že je jeho postoj špatný nebo dokonce trestuhodný. „Pokud vám odpověď nestačí, snažte se dítěte doptat, ale spíš ho požádejte, aby vám k tomu samo řeklo víc. Není dobré, aby mělo pocit výslechu. Posléze se pokuste nechat jej navrhnout, jak situaci řešit,“ říká Umay Wolf. 

Když prarodič zastupuje roli rodiče

Když nefungují rodiče, ať už v důsledku kriminální činnosti, závažných psychických problémů, alkoholismu či užívání drog, často nastupují babičky a dědové jako suplující rodiče. Pokud mají zájem a je v jejich silách se o vlastní vnouče postarat, bude jejich role v životě dítěte podle psycholožky velice klíčová. „I v tomto případě je ale třeba si plně uvědomovat, že prarodiče nikdy nebudou rodiči vnoučat. Děti rodiče mají, a pokud se toto uvědomění zanedbá, nastane chaos v rolích následovaný možným traumatem ze smrti prarodiče, která zákonitě přichází dřív než u rodičů. Prarodič by měl na tuto situaci vnouče svěřené do péče zavčas připravit a případně navštívit odborníka, který s vysvětlením vhodně pomůže,“ doporučuje Umay Wolf.

Na závěr přidává Umay Wolf příběh ze své praxe, kdy jejímu cca 80letému klientovi diagnostikovali rakovinu, ale těšil se z každé návštěvy svých vnuků, kteří mu k narozeninám vyrobili knihu vzpomínek s jeho fotografiemi, doplněnou o příběhy, které jim děda vyprávěl. „Klient mi tuto knihu donesl na naše sezení, nevěděl, že bude poslední. Byl to pro mě vzácný a posvátný okamžik vidět něco tak plného lásky a vděčnosti. Na tohoto klienta vzpomínám s velkou nadějí, že vztahy mezi prarodiči a vnoučaty mohou být opravdu silné a nádherné,“ uzavírá psycholožka.