Vybrala sis správně, dcero moje? Jak se svými dětmi (ne)mluvit o jejich partnerech

Výběr partnerů dcery mé kolegyně? Ale kdepak

Před lety jsem seděla v redakci s kolegyní, která neustále řešila (ne)vhodnost partnerů své dcery. Měla jsem pocit, že žádný jí není dost dobrý a coby novomatku mě zajímala spíš kvalita plenek pro mé sladké miminko. Starosti kolegyně jsem považovala za marginálie, které se přece dají vyřešit diskuzí mezi rodičem a zralým potomkem. Svůj postoj jsem jí dávala ostentativně najevo a myslím si, že karma, ta mrcha neviditelná, mě za takové chování dohnala s nebývalým potěšením.

O klucích se s tebou bavit nebudu, mami

Volba muže pro život je asi tím nejzásadnějším, co bych v současné době potřebovala s dcerou probrat, jenže není jak. Jakmile nadhodím téma, které se jakkoli dotýká jejího partnera, končíme. Jsem totiž stará, nerozumím jejich osudovému souznění, nikdy jsem nic podobného nezažila. Dalším stupněm je pak tvrzení, že ze závisti chci pomlouvat, nasazovat psí hlavu, být zkrátka hnusná. Možná taková v daný moment opravdu jsem, ale poučena historickým vývojem u sebe chci svoje zlatíčko ušetřit víceméně jistých litrů slz, bolesti a zklamání. Ale fakt to nejde. Na to, stejně jako na lásku, si v životě musí přijít každý sám.

Jako máma se trápím, ale pokud k sobě jsem upřímná, musím uznat, že dceři asi i rozumím. Podobně přezíravý postoj jsem nejspíš měla k radám své maminky taky – v okamžiku, kdy mi tvrdila, že s Markem fakt šťastná nebudu a že to není kluk pro mě. Nebyl, pravdu měla. Ale přiznala jsem jí to až ve svých téměř padesáti letech… Uvidíme, jak to dopadne, zatím budu podle rady vztahového odborníka stavět mosty a promačkávat antistresové balonky. Mosty jsou pro rodinné vztahy nejdůležitější, antistresové činnosti mi pomáhají přežít scénáře, které si kreslím v hlavě. V hlavní roli moje dcera a divný vetřelec.

Vždy, když se pustím na tenký led debaty o vztahu, který opravdu není ideální, vzpomenu si na zmíněnou kolegyni, která musela vydýchat nekompatibilní vztah své dcery – vysokoškolačky a kavárenské povalečky – se zemědělcem odněkud z Vysočiny, který sice uměl zorat pole, ale v divadle nikdy nebyl, protože v hospodě se podle něj děly zajímavější věci. Tvrdil, že ženská je tu od toho, aby se starala o domácnost a rodila děti (před dvaceti lety, ne ve středověku!). A taky proto, aby občas spravila traktor, vybílila chlév a denně se starala o stádo padesáti krav a dvaceti ovcí. Musela se smířit s tím, že zamilovaná dvojice z Vysočiny se jezdí koupat k ní, protože bydleli v domě, kam nebyla zavedená voda.

Aby před dcerou nebyla za krkouna a lakomce, napůjčovala jejímu partnerovi statisíce korun na rozvoj statku. Dcera v oparu zamilovanosti plnila všechny povinnosti na statku, studovala a tvrdila, že přesně takhle to chtěla. Udřená, bledá, věčně hladová a unavená… Konec příběhu? Ne tak docela. Po šesti letech výše uvedeného soužití se dcera vrátila do bytu na pražské Vinohrady a prohlásila, že venkovský život není nic pro ni. Po roce si našla jiného partnera. Zase statkáře. Jenže takového, který svou vysněnou bohyni nechá dělat jen to, co sama chce, takže si jako vystudovaná botanička tvoří úspěšnou bylinkovou zahrádku a další radosti. V podstatě vedle zemědělce jiného typu celá kvete. A že nemá partner vysokoškolačky také dvě vysoké školy a rozjetou kariéru v korporátu? Zase umí postavit dům, zasadit strom, a co čerstvě vím – zplodit syna.

Pro štěstí se nevyplácí soudit druhé

Trápíte se láskou a nevhodností partnerů pro vaše děti? Nedělejte to. Pořád existuje jiskřička naděje, že zjistíte, že hoch vaší dcery, který se vám nezdá, je sice lenoch bez vysokých životních cílů a univerzit, a navíc není ani manuálně zručný, ale přesto se může stát neuvěřitelné a zjistíte, že vaše dcera s ním bude šťastná. Třeba proto, že jste ji vychovala jako hlavu rodiny a ona vedle sebe potřebuje kliďase, který se nechá vést. Důležité je, jestli ji její muž bude nosit na rukou. Za všech okolností. Ostatní se dá vyřešit. Koneckonců kolik máte ve svém okolí nezadaných právníků, zajištěných plastických chirurgů, vědců nebo inženýrů věnujících se vzkvétajícímu oboru AI, kteří by se chtěli usadit, založit rodinu, neměli z minulosti žádné závazky, charakterové vady, byli pohlední a komunikativní? Tak vidíte.

A co když se vám dceřin vyvolený nelíbí?

• Nesuďte. Nesnažte se pochopit proč, spíš hledejte cestu, jak s novým živočišným druhem, který oslnil vaše dítě, koexistovat. Nesouhlas s volbou partnera znamená ochlazení vztahu mezi vámi a dítětem. V oparu zamilovanosti žádné argumenty nefungují. Buďte trpělivá.
• Nepoučujte. Snaha předat dceři životní zkušenosti je marná. Na každou životní chybu si člověk musí přijít sám.
• Spíš se zamyslete nad tím, co viděla u vás. Žijete v dokonalém partnerství? Tak vidíte. Zameťte si před vlastním prahem a třeba se doberete toho, proč vaše dcera volila tak, jak právě volila.
• Nevydírejte. Blokováním kapesného, domácím vězením nebo ukončením podpory si zavíráte dveře pro další komunikaci, a to nechcete. Propasti, které vytvoříte v afektu, se zacelují pomalu a dlouho. Někdy na ně nestačí ani celý život.
• Stavte mosty. Vy jako ta starší a rozumnější byste měla. I když vám partner vaší dcery nevyhovuje, zkuste ho pozvat na oběd, mluvte s ním. Nestavte svou dceru před volbu, kterou nechcete, aby dělala – mezi vámi a životní láskou.
• Nevyhrožujte. Ano, i takové mámy se najdou: vyhrožují, že pokud jejich dítě bude v nevhodném vztahu pokračovat, něco si udělají. Znamená to jediné – že potřebují psychologickou pomoc. Dítě by mělo odcházet s vědomím, že se může kdykoli vrátit.
• Buďte ráda, že jste vychovala jedince, který se chce osamostatnit. A pokud dojde k vystřízlivění z prvotní zamilovanosti, je fajn, když vaše dcera ví, že doma je pořád její dětský pokoj a horké kakao.
• Nedávejte nevyžádané rady. Své pocity raději sepište. Vyvarujete se tak unáhlených výroků, které by vás později mrzely, a ještě vám to poslouží jako terapie. Dopis dejte dceři jen tehdy, když vás požádá o názor nebo radu.
• Třetí hlava ví nejvíc. Pokud víte, že partner vaší dcery je drogově závislý, případně má oplétačky se zákonem, pokuste se o párovou terapii. Vy a dcera. Před terapeutem se k sobě budete chovat lépe, než když na sebe budete vytahovat staré křivdy o půlnoci v kuchyni.

Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno