Trest je pro dítě informací o tom, že překročilo hranice. Ublížit ale nemá, myslí si terapeut Erik Matouš

„To, že je dítě malé, neznamená, že je hloupé. Na druhou stranu se ale narodilo relativně nedávno, takže nemá znalosti a zkušenost dospělého člověka, což je také důvodem, proč dítě nenese zodpovědnost samo za sebe. Tu nesou v plné míře rodiče,” upozorňuje terapeut Erik Matouš. „Za průběh výchovy jsou jednoduše odpovědní pouze rodiče a jakékoliv přenášení této odpovědnosti na dítě je trestuhodné a destruktivní.”

Nemluvím s tebou

Podle něj se současná diskuze příliš stáčí na téma fyzického týrání, ale málo se řeší tresty psychického charakteru. Přitom ty podle terapeuta dětem škodí mnohem více. „Nejhorším trestem, jaký matka může svému dítěti dát, je přitom například to, že s ním nebude několik dní mluvit. Tím naprosto nabourává pocit vlastní existence a dle mého názoru je takové odepírání komunikace milionkrát horší, než jestli dítě sem tam dostane plácnutí na zadek,” říká terapeut a dodává, že trest je nedílnou součástí výchovy.

„Pro dítě je trest informací, že překročilo hranici, kterou překračovat nemá.” Trest by měl podle terapeuta sloužit právě jako informace, ale nesmí ubližovat. „Zcela jednoznačně se vymezuji proti týrání dětí. Trest ubližovat nesmí. Trest není týráním. Jsem přesvědčen, že plácnutí přes zadek je mnohem ohleduplnější než trestání formou fyzického nátlaku, vydírání, zastrašování nebo mlčení. V tomto případě dítě nemá nejmenší možnost se v situaci patřičně zorientovat.”

Rodiče jsou podle odborníka pod mediálním tlakem, že trestání dětí plácnutím na zadek je nepřípustné, což vede k tomu, že rodiče se v bezradnosti více uchylují k psychickým trestům. „Opakuji, že v žádném případě neobhajuji týrání dětí. Naopak jsem dnes a denně v kontaktu s jeho oběťmi. Naopak prosazuji cílenou a citlivou výchovu dětí tak, aby z nich vyrostly spokojení a spolehliví dospělí. Trestání není týrání a pokud splňuje funkci, kterou splňovat má, neubližuje a neškodí, je přiměřené odpovídající situaci.”

Pro správnou výchovu dítěte platí několik jednoduchých pravidel. Jaká jsou podle Erika Matouše hlavní pravidla výchova?

1. Stanovte dítěti jasná pravidla a hranice. Je přitom dobré, aby tyto mantinely byly spíše širší než užší, a aby odpovídaly věku a schopnostem dítěte. To, co je za těmito hranicemi, je potenciálně nebezpečné pro dítě.
2. Buďte důslední, ale nikoliv tvrdí. Citlivost je vždy efektivnější přístup.
3. Veďte dítě k spoluodpovědnosti za následky jeho chování. Pokud například něco rozbije, mělo by to spravit / uklidit / přispět na nákup nové věci.
4. Komunikujte s dítětem v maximální možné míře. Neznamená to, že na dítě musíte za každou cenu šišlat.
5. Milujte své dítě víc než sama sebe a dávejte mu to neustále znát. To hlavní, co dítě ve svém raném věku potřebuje, je pocit přijetí, lásky a bezpečí, a také pocit vlastní hodnoty a vlastní existence.