Téměř polovina českých manželství končí rozvodem a k tomu často dochází, když už mají děti. V tu chvíli se rodiče snaží vymyslet, jak postupovat, aby jim co nejméně ublížili a zachovali v životě nějakou stabilitu. Někteří z toho důvodu přistoupí na to, že s dítětem zůstává jeden z nich a druhý se s ním vídá výrazně méně, jiní přistupují na takzvaný skandinávský model.
Skandinávský model rozdělení péče o děti po rozvodu je to, co u nás běžně nazýváme střídavou péčí. O té jste už nejspíš slyšeli a víte, že se jedná o to, že rozvedení rodiče tráví se svými dětmi stejně času. Dítě je tedy například týden u maminky a pak zase u tatínka. Střídavou péči chválí nejenom rodiče a děti, ale i psychologové a sociologové, jak vyplynulo z dánské analýzy zaměřené na toto téma, podle níž na ni přistupuje stále více lidí. A to nejenom v Dánsku či jiných severských zemích, ale i v dalších zemích světa, včetně nás.
Vzhledem ke spokojenosti všech se tento skandinávský model ovšem čím dál tím více promýšlí a oblibě se nyní těší jeho nová varianta. Podle ní zůstávají děti i po rozvodu rodičů v domově, kde do té doby vyrůstaly, a jsou to rodiče, kdo se u nich střídají. „Oba jsme chtěli o děti dál pečovat, vyhnout se dohadům a zároveň dětem situaci co nejvíc usnadnit. Tahle varianta nám přišla nejjednodušší. Byt, ve kterém jsme společně žili, zůstal v našem společném vlastnictví, děti se nikam nestěhovaly a půl týdne jsem u nich já, půl týdne bývalý manžel, o víkendech se střídáme. Oba jsme si našli bydlení v malých bytech ve vzdálenosti pár minut od našich dcer. Výhoda pro děti je zjevná. Nemusí měnit domovy, jako by tomu bylo v klasické střídavé péči,“ referuje jedna maminka, která absolvovala kurz Rozchodem rodina nekončí. Dva domovy má tak vlastně ona a otec jejích dětí. „O co víc se mi ukazují obtížnosti dvou domovů, tím víc jsem ráda, že jsme zvolili tento model péče, protože tohle je přesně zátěž, kterou by musely nést naše děti, kdyby byly ve střídavé péči. Takhle ji neseme my, což je podle mě fér,“ dodává.
Vylepšený skandinávský model skýtá velké plusy zejména pro samotné děti, jak je výše naznačeno. Pro nás je shrnula rodinná terapeutka Adéla Kratochvílové, podle níž mezi ně patří zejména stabilita a kontinuita, kontakt s oběma rodiči a učení respektu, protože každý rodič má svůj prostor a své povinnosti. „Tento model rozdělení péče může pozitivně působit na psychickou pohodu dětí, protože jim nabízí známé a bezpečné prostředí. To jim poskytuje základ pro jejich vývoj a emocionální stabilitu. Neustálá změna prostředí bývá pro děti velmi náročná,“ vysvětluje.
Ovšem nic není pouze zalité sluncem. „Kvůli střídání rodičů v domácím prostředí může dojít k narušení konzistence ve výchově. Nepředvídatelné či týdenní změny v pravidlech a režimu mohou v dětech vytvářet pocity nejistoty, zmatení a vnitřního rozporu,“ doplňuje Kratochvílová. Je ovšem nutné zmínit, že to stejné se řeší i při klasické střídavé péči po rozvodu.
Odbornice zároveň upozorňuje, že dobrá komunikace rodičů je v tomto případě zásadní, souvisí totiž nejenom s dohodnutím se na jednotné výchově, ale i s logistikou se střídáním se u dětí. Nevýhodou pro rodiče může být, že mohou mít v bytě omezené soukromí, když se tam budou střídat co týden. Velkou výhodou je pro ně ovšem rovnoměrný kontakt s dětmi.
autorksý článek, padesatprocent.cz, zustavamerodici.cz, vive.dk
