Rodič v pohodě, dítě v pohodě. Program pozitivního rodičovství učí rodiče, jak si lépe poradit s výchovou

Jak moc je pro rodiče důležité, aby důvěřovali sami sobě? A jsou přesto určité pochybnosti, jestli to "děláme správně”, na místě?

Pochybnosti o tom, jestli něco děláme dobře, nebo spíše, jestli bychom to nemohli ještě nějak vylepšit, jsou přirozenou součástí všech našich aktivit, nejen rodičovských. Pokud pochybujeme, hledáme odpovědi, lepší cesty, znamená to, že se zdokonalujeme, rosteme, rozvíjíme své schopnosti či dovednosti. Myslím, že tento princip nás vede k lepším výsledkům a větší spokojenosti sami se sebou. Rodiče, kteří pochybují a chtějí dělat věci jinak nebo lépe, vítáme v našich kurzech pozitivního rodičovství a ukazujeme jim nové cesty, jak komunikovat s dětmi, jak je učit nové věci, jak s nimi kvalitně trávit čas a nastavovat jim hranice.

Existuje nějaký základní předpoklad dobrého rodičovství?

Pro psychickou pohodu rodiče je velmi důležité, aby si věřil, aby věděl, že svým přístupem a chováním děti rozvíjí, pomáhá jim, vychovává je. Že jim nijak neubližuje a nekomplikuje jejich vývoj. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší a chce je vychovat jako odolné a silné bytosti, které budou na tomto světě samostatně fungovat a spokojeně žít i bez nás. Rodiče, kterým připadá, že každodenní situace se svými dětmi nezvládají, mohou často upadat do deprese a cítit se unaveně, ve stresu, bez energie a chuti do života. Proto se snažíme u rodičů v našich kurzech podporovat jejich samostatnost, pomáhat jim budovat jejich kompetence a postupně se cítit lépe a sebejistěji při řešení problémů i zvládání běžných rodinných situací. Pokud se rodič cítí v pohodě a má situaci pod kontrolou, cítí se pak lépe i děti. Výzkumy ukazují, že chování dětí se mění v závislosti na chování rodičů. Pokud je například rodič ve stresu, bude ve stresu i dítě.

Máme se srovnávat s ostatními rodiči, nebo se více spoléhat na svou intuici a vycházet z toho, co je přirozené naší osobnosti?

Myslím si, že hledat inspiraci u ostatních rodičů je velmi přínosné a obohacující. Víc hlav víc ví a nikdy není dobře být na všechno sám. Možnost sdílení pozitivních zkušeností je velmi důležitá. Z výzkumů už víme, že naše pozitivní chování k dětem může ovlivnit i chování našich kamarádů nebo sousedů. Speciálně pro maminky na mateřské vidím možnost sdílení jako extrémně důležitou. Myslím, že dnešní model, kdy je maminka většinu dne sama s dítětem doma, není příliš přirozený a rodinnému životu neprospívá. V minulosti to tak nebývalo, vždycky byli doma prarodiče nebo někdo blízký. Vždy bylo s kým si popovídat, komu dát miminko na chvíli pochovat. Dnes to máme těžší, především pokud bydlíme ve městě v bytě.

K přirozenosti a intuici bych chtěla říct, že každý si nakonec z nabízených strategií nebo metod výchovy podle Triple P vybere to, co je mu blízké, to co vyhovuje jeho povaze a co na jeho děti nejlépe funguje. Důležité je, ukazovat rodičům možnosti, způsoby a přístupy, které jsou ověřené výzkumem a víme, že fungují. A vůbec nejdůležitější je, aby to pak rodiče opravdu vyzkoušeli a použili v praxi. Naším úkolem je rozšiřovat povědomí o programu Triple P v ČR a zpřístupnit ho co největšímu počtu rodičů. Ukazujeme jim jednotlivé rodičovské strategie a metody a oni si z nich vyberou ty, které právě v jejich rodině nejlépe fungují.

Je v pořádku dětem ukazovat, že i jako rodiče se můžeme dopustit chyb? Nehrozí nebezpečí, že nás dítě bude vnímat jako slabé a bez autority? A pokud máme pocit, že jsme udělali chybu, máme se dětem omluvit?

Jsme jenom lidé a to, že děláme chyby, je součástí našeho života. Je důležité jít vlastním dětem příkladem i v tom, že si chybu umíme přiznat a omluvit se - rodičovský příklad je totiž to první, z čeho se dítě učí. Pokud udělám něco špatně, omluvím se, ať jsem rodič nebo dítě, v tom jsme na tom všichni stejně, stejná pravidla by měla platit pro všechny. Tak si rodič získá autoritu přirozeně a bez vynucení. Pro představu si stačí zavřít oči a vzpomenout si, jak jste se cítili, když vám někdo něco dělal a neomluvil se. A jaký v tom byl rozdíl, když se tento člověk omluvil. Vyřešilo se to lépe? Usmířili jste se? Toto je cesta, jak o podobných věcech učíme přemýšlet rodiče v našich kurzech. Na druhou stranu, někdy si můžeme každé šlápnutí vedle dlouho vyčítat a připadat si kvůli němu neschopní nebo špatní. K Triple P patří, že žádné chyby ani překročení pravidel by neměly vést k dlouhodobě nepříjemné atmosféře v rodině. Když se něco nepovede, má to své přirozené následky a jde se dál. Neexistují ani dokonalí rodiče, ani dokonalé děti. Je dobré být laskaví a vděční. Umět ocenit to, co se daří, a mít realistická očekávání od dětí i od sebe samých.