„Pojď pět mravenčích.“ „Cukr, káva, limonáda...“ „Čáp ztratil čepičku...“ Připomíná vám to něco? Vraťte se na chvíli do svých dětských let a ukažte svým dětem, jak jste se bavili v jejich věku.
Dříve neexistovaly chytré dotykové telefony a děti si tak musely vyhrát jinými způsoby. Některé dnešní děti tyto „retro hry“ stále hrají. Zejména na letních táborech, ve skautu, na vesnicích a některé i ve školních družinách. Jiné děti o nich možná nikdy neslyšely.
V každém případě to je dobrý způsob, jak se s vašimi potomky jednoduše zabavit a prohloubit vaše pouto. Navíc si tak sami zavzpomínáte na vaše dětská léta.
Snadných zábavných venkovních her existuje mnoho. Spoustu z nich je ale pro větší skupiny. My pro vás vybrali takové, které si můžete zahrát i v užším rodinném kruhu.
Pokud jste byly těmi dětmi, které obdivovaly skleněné kuličky s barevnými vzorci uvnitř, jistě vás potěší, když vám řekneme, že se stále prodávají a v daleko pestřejších barvách! K dostání jsou v hračkářstvích a některých papírnictvích. Poté můžete s dětmi udělat v zemi důlek a soutěžit, kdo do něj dostane cvrnkáním kuličky jako první.
Tato hra je skvělá na cesty, nebo na dlouhé chvíle, když někde čekáte. Stačí k ní přitom pouhý provázek. Ten si navléknete na ruce a prsty dle návodu zamotáte do určitých tvarů. Další člověk provázek musí přebrat tak, aby z něj vytvořil nějaký další obrázek. Pokud si už nepamatujete, jak na to, najdete to ve videu.
Na chodník se křídou nakreslí útvar připomínající panáka (například takový, jako je výše na obrázku). Toho proskáčete tam a zpět. Nebo můžete házet kamínek do jednotlivých polí – tedy vzestupně od 1, 2, 3... a dané pole s kamínkem vždy překročit a nepřešlápnout čáry.
Tato hra má více verzí. Dá se hrát tak, že si všichni její účastníci stoupnou do kruhu a „čáp“ si stoupne doprostřed, klape nataženýma rukama jako zobákem a říká: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku...“ pak ukáže na jedno z dětí v kruhu. To musí říct barvu a ostatní se musí co nejrychleji rozprchnout a chytit dané barvy. Mohou barvu najít i na svém oblečení. Poslední je novým čápem.
Tato hra je vhodná pro více lidí a je dobrá na postřeh. Skupina se rozdělí na hráče a vyvolávače. Vyvolávač jde alespoň 10 metrů od ostatních. Poté se k nim otočí zády a říká říkánku: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!“ Během toho se k němu ostatní snaží doběhnout co rychleji. Po dořeknutí říkánky se otočí na ostatní a oni musí stát jako sochy. Zaznamená-li, že se někdo z nich pohne – což je po rychlém běhu možné – pak dotyčný vypadává. Vyvolávač přitom může zvolit své tempo říkanky. Vyhrává ten, kdo se ho dotkne jako první.
Tato hra je také lepší ve více lidech a rovněž se dělí na jednoho vypravěče a ostatní, kteří jsou od něj zhruba 10 metrů. Vypravěč vyvolává děti (či dospělé) jednotlivě vždy slovy: „Honzo, vstávej!“ následuje otázka: „Kolik je hodin?“ a odpověď například: „deset mravenčích“. To znamená, že musí udělat tolik mini krůčků jako mravenec. Zadat lze také žabí skoky, slepičí kroky, čapí a podobně. Vyhrává, kdo je nejdříve v cíli, tedy u vypravěče. Tato hra je spíše o zábavě, jelikož kroky nejsou moc fér a záleží na tom, komu jaké vypravěč zadá.
Princip této hry je velice jednoduchý. Dříve bylo běžné vlastnit asi tak dva metry dlouhou gumu, kterou si dvě děti stojící naproti sobě daly kolem kotníků. Třetí muselo přeskákat zadanou sestavu. V tom se střídaly. Ty, které ji zvládly, se posunuly o úroveň výš. To znamenalo, že se guma posunula na lýtka, kolena a tak dále.
Účastníci hry sedí vedle sebe. První pošeptá kamarádovi vedle nějakou větu, ten ji pošle dál a takhle to pokračuje až k poslednímu. Ten větu řekne nahlas a zjišťuje se, zda se k němu dostala správná verze, nebo kde se jak zkomolila. Věta se přitom nesmí opakovat!
Jaké další hry jste hrály? A jaké byly vaše nejoblíbenější?
autorský
