Jak rodiče mohou děti před nároky školního prostředí chránit?
Rodiče samozřejmě nemohou děti ochránit před nároky nebo požadavky školního prostředí. Přehnaně protektivní přístup může paradoxně úzkosti u dětí zvyšovat, neboť se děti přirozeně ve svém sociálním prostředí „neotužují“. Dobrou prevencí ale je, když se rodiče opravdu zajímají o to, jak se dětem ve škole daří, co se jim tam líbí, co je baví, s kým se kamarádí. Podporují je ve sdílení jejich zážitků, oceňují úspěchy či překonání překážek, ukazují jim, jak se vyrovnávat s těžkostmi či neúspěchy. Dítě by mělo vědět, že rodič stojí na jejich straně a pomůže, pokud je to potřeba. Ale zároveň je potřeba jim předávat kompetence přiměřeně jejich vývoji a důvěru, že ono samo je schopné již mnohé zvládnout. Známky nejsou všechno a tlak na dokonalé výkony děti stresuje. Děti by měly být vedeny k tomu, aby měly samy motivaci učit se nové věci a poznávat. Je přirozené, že se zájmy dětí specifikují a některé předměty je baví a jdou jim více, jiné méně. A je přirozené, že jsou období v jejich vývoji, kdy zájem o učení není na prvním místě. Dítě ve školním prostředí nezískává jen znalosti z učiva, ale učí se i mnohým jiným dovednostem a získává cenné zkušenosti do života, například jak si najít a udržet kamarády, jak si získat pozici v kolektivu, jak se prosadit, jak vycházet s autoritami, učí se dodržovat pravidla, mít pravidelný režim, plnit úkoly a podobně.
