Mateřství: Představa vs. realita podle našich kolegyň z Marianne

Určitě to znáte samy: člověk má radu na každý mateřský trabl přesně do chvíle, než se mu narodí vlastní dítě. S trochou nadsázky by se dalo obměnit známé přísloví: rodič míní, dítě mění. Pojďme se s Karolínou a Klárou podívat na jejich největší „aha“ momenty.

1. Těhotenství

Kája: Hned první týdny mi ukázaly, že všechno může být jinak, než si člověk myslel. S manželem jsme měli zafixováno, že dvě čárky na těhotenském testu se rovnají ránům u záchodové mísy, prazvláštním chutím a neskutečné únavě. Jenže já se stále cítila skvěle, žádné nevolnosti ani chutě. Místo toho, abych za to byla ráda, jsem ale byla nervózní, že je něco špatně. Vždyť v těhotenství se zvrací, mělo by mi být zle. Obavy byly naprosto zbytečné, vše bylo v pořádku a já byla devět měsíců bez jakýchkoli těhotenských příznaků (až na to obrovské břicho).

Klárka: Na těhotenství jsem se moc těšila. Hlavně na to, jak mě všichni budou obskakovat a pouštět sednout v tramvaji, jak do sebe budu ládovat kyselé okurky se zmrzlinou nebo že si koupím ty krásné těhotenské džíny s bavlněným pásem přes bříško. Těšila jsem se dokonce i na ranní nevolnosti a s nimi spojená lákavá těhotenská lízátka! Přednostní sezení v MHD jsem si nakonec vůbec neužila. Měla jsem energie na rozdávání, a tak jsem nabídky na sezení zdvořile odmítala. Podivné chutě se mi taky vyhnuly, ale prošla jsem si obdobími, kdy jsem se fixovala na jednu potravinu. Lízátka proti nevolnosti zase takové terno nebyly, zato těhotenské džíny nosím doteď. Jsou úžasně pohodlné a nejvíc je člověk ocení, když se plánuje pořádně najíst.

2. Porod

Kája: Říká se: „Jestli chceš Boha rozesmát, prozraď mu své plány.“ Já bych to upravila na: „Jestli chceš Boha rozesmát, prozraď mu svůj porodní plán.“ Vše, co jsem v něm měla napsáno, bylo jinak. Těšila jsem se na přirozený průběh bez zásahů a medikace, na bonding a první chvíle, kdy budeme jako rodina. Po dvanácti dnech přenášení bylo ale nutné porod uměle vyvolat a skončilo to akutním císařským řezem v celkové narkóze. Z celého zážitku jsem si odnesla to, že všechno je v hlavě. Od prvních kontrakcí jsem si nepřipouštěla, že by mohlo být něco špatně, a přes veškeré komplikace můžu dokonce říct, že jsem si porod užila. Ve výsledku se mé očekávání vlastně od reality nijak nelišilo. Doufala jsem, že z toho nakonec vyjdeme oba zdraví, a to se taky stalo.

Klárka: I když jsem věděla, že miminko může přijít v devátém měsíci v podstatě kdykoli, nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Mám to přece naplánované na konkrétní den v kalendáři! Takže ačkoli porod začal v době, kdy už se dal očekávat, trávila jsem zrovna relax víkend na Vysočině. Bez dokumentů, bez těhotenské tašky, ale naštěstí v přítomnosti manžela jsem pak v pět ráno zvonila na dveře úplně jiné porodnice, než kterou jsem si vybrala. Jako prvorodičce mi po prasknutí plodové vody odhadli alespoň ještě osm hodin do porodu. Vyrazili jsme proto do Prahy a za hodinu a půl jsme seděli doma u stolu a snídali míchaná vajíčka. Pak jsme si uvědomili, že ještě nemáme společné fotky s bříškem, a tak nám manžel (fotograf) ještě udělal těhotenské focení. Následně jsme vyrazili směr Vinohrady. Porodní plán jsme nesepisovali, měli jsme jen jedno přání: doufali jsme v co nejvíc přirozený průběh, a tak to taky dopadlo. Syn se narodil po šesti hodinách kontrakcí bez pomoci chemie nebo skalpelu. Zdravý, pět prstů na každé ruce, modrooký blonďáček po tátovi. Hormony spolehlivě zafungovaly, protože když jsem pak naše krásné novorozeňátko chovala v náručí, mrkala jsem na manžela, jestli si k němu rovnou nepořídíme ještě jedno.

3. Šestinedělí

Kája: O šestinedělí jsem v těhotenství nepřemýšlela. Věděla jsem, že to může být náročné, ale i krásné období. Jak tedy vypadalo našich šest neděl? Nekonala se žádná velká krize, zároveň to nebylo jednoduché, zkrátka jsme to nějak zvládli, sžili se a od té doby je to jen lepší. Největší pomocí byl manžel, který mohl být díky otcovské dovolené dva týdny doma, a taky nás zachránily zásoby jídla od rodiny.

Klárka: Na první týdny po porodu moc ráda vzpomínám. Byl to čas stmelování naší rodiny a zvykání na nový režim. Spali jsme, jedli, pracovali a celkově jsme žili v jedné posteli. Když jsem kojila, dívali jsme se na seriál Přátelé. Když jsem nekojila, tak jsme spali, hráli jsme si s miminkem, občas jsme vyrazili na procházku a bylo nám dobře. Čas zpomalil a všechno běželo v rámci tříhodinových intervalů. Návštěvy jsme nepřijímali a věnovali se jen sami sobě a našemu novorozeňátku.

4. Kojení

Kája: Dřív jsem si myslela, že kojení je automatická věc, miminko se přisaje a hotovo. Jenže ona je to pěkná alchymie a opět hraje velkou roli psychika. Mýty o tom, že po císařském řezu se ženě nespustí mléko, jsem si naštěstí přečetla až po „prokojení“ několika nocí. V porodnici mě ale zastaralým přístupem ke kojení vystresovali a pořádně se to povedlo až v klidu domova. A co mě překvapilo? Že je mléko úplně všude, nekontrolovatelně stříká do všech světových stran, může takzvaně zatvrdnout a způsobit horečky, ale taky to, že skýtá vzácné propojení s miminkem, které už pak nic nenahradí.

Klárka: S kojením jsme naštěstí neměli žádný problém. Miminko si umělo říct o mléko tak, že se to nedalo přeslechnout. Papalo tak dlouho, jak potřebovalo, někdy i hodinu, takže epizody seriálu jen lítaly a kolikrát jsme zvládli zhlédnout za den i celou řadu. Mléka jsem měla na rozdávání. Musela jsem ale kompletně vyměnit arzenál podprsenek a některé oblíbené šaty jsem přes hrudník prostě nedopnula. Naštěstí dlouhá noční kojení poskytovala dostatek prostoru na online nakupování. Já objednávala, manžel běhal pro balíky s oblečením… prostě idylka.

5. Spánek

Kája: Spánek, lépe řečeno probděné noci s miminkem, byly můj největší strašák ještě předtím, než jsem otěhotněla. Od pár maminek jsem ale slyšela, že jim dítě spí celou noc, a tak jsem doufala, že budeme patřit k těmto šťastlivcům. Dokonce jsem přečetla knížku Spánek miminek a na Instagramu sleduji několik profilů zabývajících se dětským spánkem. Je tam spousta tipů, jak ho podpořit – nám ale zatím ani jeden z nich nezafungoval. Syn od narození v noci spí po dvou hodinách. Ze začátku bylo pro mě každé probuzení náročné, pak jsem ale zjistila, že to může být i horší. Že jsou miminka, která se budí mnohem častěji než Jonatán, nebo vůbec nezamhouří oko. V tu chvíli jsem změnila svůj spánkový mindset a začala být vděčná za každé dvě prospané hodiny. Také mi pomáhá myslet na to, že je to jen období a že se brzy zase vyspím. Že ano?

Klárka: Spánek miluju. I jako netěhotná jsem dokázala spát 13 hodin denně. Když pak naše tříměsíční miminko poprvé pokořilo 12 hodin spánku v kuse, chodila jsem ho kaž­dou hodinu kontrolovat, jestli dýchá. Přiznám se ale, že kvůli svému intenzivnímu spánkovému režimu jsem se bála, jak budu noční vstávání k miminku zvládat. Články typu „spánkovou deprivací mučili vězně na Alcatrazu“ mi naděje nepřidaly. Byla jsem ale překvapená, jak dobře jsem vstávání po třech hodinách zvládala. Známá rada: Spi, když spí miminko, se osvědčila. Rozšířenou verzi „Skládej prádlo, když tvoje miminko skládá prádlo“ jsme si taky vzali k srdci a prvních pár týdnů se vykašlali na všechny domácí práce, které mohly počkat.

6. Partnerský život

Kája: Malého jsme si domů z porodnice přivezli přesně v den našeho desátého výročí. Co si budeme povídat, po takové době to už chtělo nějakou změnu, a tak přišel Jonatán, který nám obrátil život naruby. Chvilky pro sebe, které jsme vnímali jako samozřejmost, jsou teď vzácnější, naše kruhy pod očima větší, těla unavenější, srdce máme ale tou novou láskou o dost větší. A já taky prsa. Člověk by řekl, že když se stane rodičem, automaticky dospěje, zmoudří. My jsme stále stejní, pořád budeme jezdit do mekáče a koukat na bizarní reality show, jen to teď budeme dělat potají. A s novou nálepkou máma a táta. Z předporodního kurzu mi v hlavě utkvěla důležitá myšlenka: ženy by během péče o miminko neměly zapomínat na své muže a stavět je na druhou kolej. Děti totiž jednou odejdou, partner jim zůstane.

Klárka: Stokrát omleté klišé, že miminko vám přetočí život o 180 stupňů, je pravdivé. Spoustu věcí najednou děláte v šíleném spěchu, ale na to důležité je moře času. I na film a romantické večery o samotě jsme si s manželem už zase čas našli, a na rande do kaváren teď chodíme jedině ve třech. Je to mnohem větší legrace!

7. Oblečení pro miminko

Kája: Na oblékání malého jsem se těšila. Zatímco já stále nosím svůj outfit, který jsem nazvala šestinedělní (i když šestinedělí nám už dávno skončilo), Jonatán by od módní policie každý den dostal pochvalu… Za jeho oblečení ale rozhodně neutrácím tisíce, všechno nakupuji z druhé ruky na Vinted. A mé módní poznatky pro budoucí maminky? Za pyžámka se zipem bych platila zlatem a skvělá jsou zavinovací body. A pozor, pokud se vám narodí dlouhán s chodidly velikosti teenagera, všechny overaly s uzavřenými nohavicemi můžete rovnou vyhodit, anebo je ustřihnout.

Klárka: Oblečení s bláznivými dětinskými potisky jsem vyřadila ze hry hned, nejvíc se mi líbily jemné pastelové barvy, maximálně s decentní kresbou medvědích čumáčků. K pastelovým oblečkům jsem nakoupila kontrastní černé a bílé mikinky s cool slogany. Náš klouček ale vypadal jak z přehlídkového mola jen do prvního krmení. Na bílé se totiž skvěle vyjímají zeleninová pyré a na černé zase světlé fleky od mléka. Na pastelových tepláčcích je vidět obojí, takže začínám zvažovat ty bláznivé barevné potisky nebo maskáče. Ale do té doby: „Díky, miláčku, za pračku se sušičkou!“