„Hudba zklidňuje. Nejen děti, ale i jejich mámy,“ říká muzikoterapeutka Veronika Boulterová

Je vlastně muzikoterapie uznávanou vědeckou disciplínou? Mnoho lidí ji řadí spíše do oblasti takzvaných "ezo-věd".

Tyto předsudky stále trvají, ale nejsou oprávněné. Muzikoterapie je respektovaný studijní obor. Například já jsem vystudovala celostní muzikoterapii, metodu CMLH na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ve vědecké komunitě o ní nepanují pochyby. Muzikoterapie je založená na tom, že hudba může velmi významně ovlivňovat náš psychický i fyzický stav. Nejvíce pomáhá dětem, které si procházejí různými duševními nebo vývojovými potížemi. Hudba totiž dokáže dětem pomoci vyjádřit emoce a myšlenky bez nutnosti slov, slouží jako přirozený emoční ventil. Pomáhá rozvíjet komunikační dovednosti a zlepšuje koncentraci. Efektem terapie je nejen zlepšení emocionálního stavu, motorických dovedností, soustředění, ale také snížení stresu, zlepšení komunikace, sebedůvěry, ale třeba i spánku. Může pomáhat i k řešení vztahů ve školních či pracovních kolektivech i jako prevence šikany. Kromě psychické stránky má hudba vliv na spoustu tělesných funkcí: krevní tlak, srdeční rytmus, motoriku, svalový tonus a podobně. Může tak přispět ke snížení úzkosti a strachu. Terapie hudbou, zvlášť metoda celostní muzikoterapie, dokáže člověka přivést do stavu alfa, což je fáze mezi bděním a spánkem, kdy dochází k celkovému zklidnění a regeneraci organismu.

Jak muzikoterapie probíhá?

U dětí je důležité, aby se s nimi pracovalo pravidelně. Jednou za týden až za dva týdny po dobu jednoho roku či déle. Osoba muzikoterapeuta je klíčová, protože své klienty postupně poznává, všímá si, jak reagují na jednotlivé nástroje. Osobně pracuji už i s malinkými i většími dětmi, a také s jejich rodiči. Někdy individuálně, jindy ve skupinách, podle potřeby. Samotná terapie probíhá tak, že používám tradiční staré nástroje v přirozeném ladění. Hudební nástroje nevnímáme jenom sluchem, ale i celým tělem. Například tibetské mísy, gongy nebo bubny vibrují tak, že zvuk prochází celým tělem.

Jaká je při terapii vaše role?

Existují dva přístupy. Při tom aktivním dítě na nástroje samo hraje a já ho vedu. Tím se rozvíjí mimo jiné i motorika, vnímání zvuku, hmatu, sluchu. Další přístup je pasivní, kdy si děti (ale i dospělí) lehnou na podložku a já v určitém sledu střídám hudební nástroje a sleduji, jak dotyční reagují, zklidňuji je. Mým záměrem je přivést zúčastněné do relaxačního stavu, kdy dochází ke zklidnění nervové soustavy. Hyperaktivní děti na začátku ležet nedokážou, ale časem se mi daří, že se opravdu zastaví, sednou si, lehnou si a poslouchají. Například dřevěné nástroje jako fujara mají významný zklidňující účinek. Kovové nástroje pak zasahují do hloubky, až na nevědomé úrovni. K tomu improvizovaně zpívám. Ostatně hlas je nejsilnější muzikoterapeutický nástroj.

K tomu mě napadá… je tedy dobré, když maminky dětem zpívají? Mohou být tedy mámy i takové muzikoterapeutky pro své děti?

Rozhodně. A to i v případě, když vám připadá, že zpívat neumíte. Zpívání dítěti pomáhá vytvořit pevné emoční pouto mezi mámou a dítětem. Navíc zpívání písní pomáhá dítěti, aby si rozvíjelo jazykové dovednosti. Zpěv matky přispívá k celkovému zklidnění dítěte, a to při uspávání nebo při stresujících situacích. Mimochodem, existuje mýtus, že autistické děti nesnášejí zpěv a zvuky, ale není to úplně pravda. Hlas matky k nim totiž může často promlouvat tak intimně, že ho v dané chvíli nesnesou. Zpívání se proto musí jemně dávkovat, musí se to zkrátka udělat tak, aby jim to bylo příjemné. Zvuky samozřejmě dítě vnímá i u mámy v bříšku. Na otázku, zda by nastávající maminka měla poslouchat Beethovena nebo metal, odpovídám: ať poslouchá to, co je jí samotné příjemné. Důležité je, aby u toho měla hezké pocity, které se pak předávají plodu.

Když už jste zmínila autistické děti… sama jste mámou dvou synů, z nichž jeden má autismus. Dostala jste se k muzikoterapii právě přes z něj?

Syn už je dospělý, je mu 21 let. Ani teď to není jednoduché, ale když byl menší, často jsem už doslova nevěděla, co mám dělat. Denně jsem řešila spoustu vypjatých situací. Syn byl velmi neklidný, hyperaktivní, uječený, věčně nespokojený, negativní, objevovaly se u něj i záchvaty spojené se sebeubližováním. Zkusila jsem opravdu doslova všechno možné. Hledala jsem zkrátka způsoby, jak pomoci nejen jemu, ale i sobě samotné. A právě u toho bych se trochu zastavila. Abyste jako máma zvládla péči o dítě, musíte být v pohodě sama, protože u vás to začíná. Zasloužíte si čas jenom pro sebe. A to zvláště, pokud pečujete o dítě s nějakým postižením. A protože mě vždycky bavila hudba a provázela mě celý život, pátrala jsem po spojení terapie a hudby, a tak objevila zmíněné studium v Olomouci.

Mohou být zvuky i obtěžující? Občas mám například v supermarketu pocit, že mi praskne hlava.

Samozřejmě. Zvukový smog je obtěžující pro všechny, a to především pro autisty a hodně vnímavé děti. My dospělí už se umíme lépe “vypínat”, ale děti to ještě nesvedou. Může to být i důvod, proč bývají tak neklidné v nákupních centrech, kde se z každé prodejny line jiná hudba a akustika celého místa je nastavena velmi nepříjemně. Škodlivá je hlučná hudba a elektronická hudba s vysokým BPM neboli rychlosti beatů. Měli bychom si proto dopřávat hezké a relaxační zvukové vjemy. Co nejvíce jezdit do přírody, poslouchat potok či šumění lesa.

Komu byste muzikoterapii doporučila?

V podstatě komukoliv. Základem muzikoterapie je zklidnění nervové soustavy. To je potřeba především u hyperaktivních dětí, u autistů, epileptiků, u dětí s poruchou řečí a porozumění - vývojovou dysfázií - ale také u dětí s Tourettovým syndromem apod. Dále doporučuji muzikoterapii dětem s úzkostnými stavy. Projevy jsou velmi individuální, ale obecně můžu říct, že když muzikoterapie probíhá pravidelně po určitou dobu, skutečně dochází ke zklidnění. Obecně se dá říct, že mě vyhledávají rodiče, kteří mají takzvaně náročné děti. Nebo děti, které si právě procházejí náročným obdobím. A jak už jsem zmínila – je skvělá i pro mámy a hodně zaměstnané rodiče vůbec. Ti si díky muzikoterapii odpočinou, relaxují, vyčistí si hlavu. Odpoutají se od reality a odcházejí klidnější, s novou energií utkat se s dalšími výzvami. Nikomu neslibuji zázraky, ale s klidným svědomím můžu říct, že léčba hudbou pomáhá.