Vydírající zaměstnavatel
Velmi špatnou zkušenost má třeba Daniela (jméno bylo redakcí změněno), která po pěti letech péče o dvě dcery našla místo v jednom známém internetovém obchodě v oddělení PR. Před rodičovskou byla velmi úspěšná accountka v reklamní agentuře, ale teď se chtěla vypracovat na nákupčí módy, které se věnovala i teoreticky během studia na filozofické fakultě. Vydržela tam půl roku.
„Nestíhala jsem vyzvedávat děti ze školky, a tak jsem nadřízenou požádala o zkrácení pracovní doby, klidně jen o půl hodiny nebo hodinu. Řekla mi, že mám smůlu, že by to potom chtěl každý. Firma ale v rámci „sladění pracovního a osobního života“ nabízela zaměstnancům jiný benefit – na pracoviště si mohou brát svého psa. Daniela psa neměla, a tak nakonec dala raději výpověď.
Moje další respondentka, Hana, o svoje původní místo přijít nechtěla. „Když se můj návrat začal komplikovat, chtěla jsem napsat velmi emotivní e-mail, ale nakonec jsem se rozhodla vyčkat a doufat, že za dobu, než se vrátím zpět, se věci obrátí,“ říká a dodává, že se kvůli synovi rozhodla prodloužit rodičovskou, protože na plný úvazek si chce počkat do jeho dvou let.
„Snažím se udržet dobré a dlouho budované vztahy, ale realita matek ve vyšších pozicích s malými dětmi mě zaskočila. Na papíře jsem rádoby chráněná pracovním právem, ale ve skutečnosti jsem v nevýhodě, pokud není zaměstnavatel empatický a ochotný vyjít mi vstříc. A kolik takových je? Mateřství přece není kariérní černý puntík, kvůli kterému musím udělat „pět račích“ zpátky na startovní čáru,“ odkazuje na oblíbenou hru Honzo, vstávej.“
Výrazně pomoci by mohlo právě to poetické „slaďování“. Podle loňského výzkumu neziskovky Aperio nepružné nastavení pracovních podmínek matky malých dětí znevýhodňuje ze všeho nejvíce, protože nemohou zajistit péči o ně v době, kdy jsou v práci, ale také jim nedovoluje ucházet se o pozice adekvátní jejich zkušenostem.
Ministerstvo práce a sociálních věcí motivuje firmy k většímu využívání flexibilních forem práce, jako je home office, kratší úvazky nebo sdílená pracovní místa, odbornými workshopy nebo informačními videi s příklady dobré praxe. Zároveň přiznává, že „zásadní vliv na zavádění prorodinných opatření“ mají právě zaměstnavatelé. Obecně spíš záleží na konkrétních lidech, kteří sedí na personálním. Ohánět se zákoníkem práce před nadřízenými, se kterými se matky malých dětí logicky snaží mít dobré vztahy, je složité a lidsky nepříjemné.