Jak konkrétně?
Pokud chceme připravit své dítě do života, tak aby obstálo a bylo odolné vůči krizím a těžkým situacím, nabídněme mu nejdříve co nejvíce lásky, pocitu bezpečí a akceptace jeho přirozenosti. Představte si, jaké by to bylo, kdyby vám vaši rodiče řekli: „přijímáme tě takového, jaký jsi“. A vy byste cítili každou buňkou své bytosti, že je to pravda. Že jste plně akceptovaní. Potom by se možná celý váš vnitřní vesmír zaplavil pocitem klidu. Tento pocit potřebují s námi zažívat i naše děti.
Máme jako rodiče jiné požadavky na dcery a jiné na syny?
Ano. Velké cíle a očekávání jinak působí na chlapce a jinak na dívku. V dívce takový přístup může tvořit strach ze selhání a z pocitu, že svého rodiče zklame. Aby nezklamala, i ona má na sebe velké nároky, a to z ní dělá „železnou ženu“. V hloubi duše by ráda naplnila představy svých rodičů, obstála v jejich očích a cítila se milovaná. Čím více v dětství toho na dívku naložíme a snažíme se ji zocelit, tím více se ona vnitřně spojí s takzvaný principem „tažného koně“. Jak to potom vypadá? Má to v životě těžké. Má nastavenou příliš vysokou laťku co všechno musí zvládnout. Neumí si říct o pomoc. Celkově si věci musí vydřít. Pocit lehkosti a snadnosti nepatří do jejich prožitků.
Jak silný vliv má na dceru její otec? Jak platné je rčení „tatínkova holčička“?
Pro dívčin pocit stability je důležitý otec. Protože právě z tohoto vztahu dívka čerpá pocit jistoty a sebevědomí. Důležitý je pocit, že se může kdykoliv o svého otce opřít. Schoulit se do jeho bezpečné náruče a on ji ochrání. Otec ji přijímá a bezvýhradně miluje takovou, jaká je. A ona může být jeho malou holčičkou.