Úchvatné výhledy a adrenalin, který proudí celým tělem, když se ocitnete v dechberoucích výškách. Lezení se dnes stává stále populárnější volnočasovou aktivitou pro rodiny s dětmi. Pokud vaši potomci milují lezení po stěnách, možná vás napadlo vyzkoušet i něco náročnějšího – například horolezectví nebo ferraty. Tyto sporty spojují fyzickou námahu s neuvěřitelnými zážitky, přičemž každý z nich nabízí jiný typ výzvy. Jaký je mezi nimi rozdíl a co mohou nabídnout vám i malým šampionům?
Rozhodujete se otevřít s dětmi dveře vzrušení a fyzické aktivitě? Horolezectví vás zavede do neuvěřitelně krásných a odlehlých míst, kam byste se jinak nedostali. Nabízí úchvatné výhledy z vrcholů hor či skal, čistý vzduch a klid přírody. Tento adrenalinový sport, při kterém pracujete s vlastní vahou těla, se většinou odehrává na přírodních nebo umělých stěnách, kde je lezec jištěn lanem a dalšími bezpečnostními prvky. Je to fyzická aktivita zaměřená na techniku, plánování a přesnost pohybu, kde je důležitá kondiční připravenost a zdatnost. Lezení se doporučuje od věku zhruba 6–7 let, kdy děti začínají mít dostatečnou koordinaci, sílu a schopnost soustředit se na bezpečnostní pravidla.
Když se jako rodiče rozhodnete spolu s dětmi vyzkoušet horolezectví, je důležité nejprve zajistit kvalitní vybavení, jako je sedák, lezecké lano, jistítko, karabiny, helma, lezečky, smyčky a vklíněnce. Pokud plánujete do budoucna lezení v zimních podmínkách nebo na ledu, budete potřebovat také mačky, cepíny a další zimní vybavení. Bezpečnost je v tomto sportu vždy na prvním místě, proto je důležité zaměřit se nejen na fyzickou přípravu, ale také na to, aby děti dobře zvládly základní bezpečnostní pravidla, práci s lanem a používání jistících prostředků. Společně byste měli také pečlivě vyhodnotit podmínky terénu a počasí, abyste se ujistili, že výstup bude bezpečný a přizpůsobený schopnostem vás i dětí.
Pro začátečníky se doporučuje sportovní lezení, které probíhá na umělých stěnách s předem zajištěnými jistícími body, což zajišťuje bezpečné a kontrolované podmínky. Tradiční lezení je o něco náročnější, nachází se už v přímém terénu, kde si lezec musí sám zakládat vlastní jistící body do skály, a to vyžaduje zkušenosti a dovednosti v práci s vybavením. Pro profesionální lezce je ideální volbou alpinismus, který kombinuje lezení a turistiku ve vysokohorském terénu a často zahrnuje lezení na sněhu, ledu a skalách s použitím širokého spektra specializovaného vybavení.
Ferraty, známé také jako železné cesty, jsou o něco bezpečnější než klasické horolezectví. Jedná se o zajištěné stezky vedoucí často exponovaným terénem, které umožňují i méně zkušeným lezcům užít si vysokohorské prostředí. Na ferratách jsou lezci zajištěni kovovými lany a žebříky, což usnadňuje přístup do náročnějších terénů.
Pro děti jsou ferraty velmi atraktivní, protože jim připomínají dobrodružnou překážkovou dráhu, kterou mohou zvládnout s trochou odvahy a správného jištění. Tento sport se doporučuje zhruba od 8–10 let, v závislosti na fyzické zdatnosti, výšce a váze dítěte. I když jsou ferraty technicky méně náročné než horolezectví, stále vyžadují sílu a vytrvalost, zejména na delších a obtížnějších úsecích.
K ferratovému vybavení potřebujete několik podobných věcí jako k horolezectví, ale také specifické vybavení určené přímo pro tuto disciplínu. Základem jsou sedací úvazek (sedák), helma a karabiny, což jsou prvky, které se využívají jak u horolezectví, tak u ferrat. Pro tuto fyzickou aktivitu však navíc potřebujete ferratový set, který obsahuje tlumič pádu a dvě karabiny s pružnými popruhy, jež se připevňují k ocelovému lanu na skále. Důležité jsou také lezecké rukavice, které chrání ruce při držení ocelového lana, a pevné boty s dobrou přilnavostí, vhodné pro pohyb na skále. Zatímco u horolezectví se používají lehké lezečky pro přesnost na malých chytech, u ferrat jsou vhodnější robustnější boty, které zajišťují stabilitu i na nerovném terénu.
Horolezectví i ferraty nabízejí nejen závratné výšky, ale vyžadují také disciplínu a sebekázeň. Klíčovým aspektem je schopnost správně zhodnotit situaci, nepodceňovat náročnost terénu a pečlivě plánovat každý krok. Tato činnost vás nutí nejen pracovat s fyzickou silou, ale také strategicky přemýšlet a řídit. Dosažení vrcholu je potom tou největší odměnou, nejen jako pocit vzrušení z úspěchu a dosažení cíle, ale i jako překonání vlastních limitů a posunování osobních hranic rodičů i dětí.
