Jak více zapojit otce do péče o dítě? Matky stále zajišťují 75 % chodu domácnosti, odhalil průzkum

Nepoměr v péči o dítě

Nedávno jsem na sociálních sítích narazila na vyjádření jednoho muže, že dnešní ženy jsou neschopné, protože chtějí, aby jim partner pomáhal s péčí o miminko. Přitom dříve to podle něj zvládaly celé samy a muži se nemuseli o nic starat. Otázka však nezní, co muži „musí“ nebo „nemusí“, ale spíše, co skutečně chtějí. Podle průzkumu společnosti Philips si otcové v českých a slovenských rodinách přejí být více zapojeni do starostí i radostí spojených s péčí o miminko. Navzdory tomu však průměrná matka dítěte do tří let stále obstarává až 75 % péče sama. Jedním z častých důvodů konfliktů mezi partnery je skutečnost, že podle 62 % maminek jsou do péče o dítě stejně neustále zapojovány, i když se o něj stará otec. Pouze 31 % žen přitom vnímá rozdělení péče jako spravedlivé.

Když se rodiče vzájemně neposlouchají

Průzkum rovněž ukázal, že oba partneři často vnímají svou zásluhu na péči o dítě jako větší než tu, kterou má ten druhý. Ženy si tento pocit odůvodňují tím, že s dítětem tráví většinu času doma a intenzivně se mu věnují. Muži zase vnímají jako svou hlavní roli zajištění a uživení rodiny. Když se do péče zapojí, obvykle to bývá formou her nebo společných procházek s dítětem. Neustálé konflikty a dohady o tom, kdo má s péčí více práce, pramení z nedostatečné komunikace, neochoty druhého vyslechnout a pochopit jeho pohled. Tento problém přitom bývá základem mnoha partnerkých konfliktů.

Když páry mluví o péči o děti, mnohdy to vypadá, jako by se navzájem neslyšely. Ve svém okolí často slyšíme, že si rodiče malých dětí stěžují, že právě ženy dělají všechno, zatímco jejich partner nedělá nic. Podobné situace mohou nastat i při péči o domácnost, jako jsou úklid, vaření, nakupování nebo starost o zahradu. Pokud si však partneři dokážou vzájemně naslouchat a otevřeně sdílet své pocity, mohou dojít k vzájemnému pochopení a uvědomění si, kolik toho každý z nich ve skutečnosti dělá.

Potřeba říct si o pomoc

„Maminky často očekávají, že muž automaticky vidí, co je třeba udělat, a buď to udělá sám od sebe, nebo jim pomoc nabídne. Obě pohlaví však do velké míry mluví jinými jazyky, a tak i bez zlých úmyslů může dojít k nedorozumění. Muži totiž plnou myčku opravdu nevidí. Maminky se musí naučit si o pomoc říkat a přesně vyjádřit, co má partner udělat. Zároveň největší pomocí, kterou mohou partnerce poskytnout, je nevytvářet si domněnky a jednoduše se jí zeptat, co potřebuje,“ vysvětluje peer konzultantka z organizace Úsměv mámy Hana Hetlinger.

Kdo má nárok na více spánku?

Průzkum se kromě rozdělení péče o dítě zaměřil také na to, kolik volného času a spánku mají rodiče pro sebe. Čas na sebe postrádá 85 % žen, přičemž dvě ze tří dokonce uvádějí, že kvůli tomu zanedbávají své zdraví. Co se spánku týče, je pochopitelné, že s miminkem se plnohodnotný odpočinek stává pro oba partnery vzácností. Na fyzickou únavu si stěžovalo 83 % matek a 66 % otců. Je logické, že muž, který chodí do práce, potřebuje spánek, aby mohl fungovat. Pokud se tedy v noci nebudí k miminku, je důležité, aby jeho zapojení do péče nekončilo po příchodu ze zaměstnání. Dokud sám nejde spát, měl by převzít část péče o dítě, aby si i matka mohla odpočinout. Nemá smysl, aby vstával v noci spolu s ní, pokud se však během dne zapojí a bude k dispozici.

Společná péče o dítě partnery sbližuje

Společná péče o dítě by neměla sloužit pouze jako vzájemná výpomoc, ale také jako způsob, jak partnery sblížit. Pokud je žena celý den sama s dítětem a muž má pocit, že svou povinnost splnil tím, že zajistil dostatečný příjem v práci, může tím utrpět nejen jeho vztah s dítětem, ale i s partnerkou. Oba se tak ocitají v odlišných světech, které se jen zřídka protnou. Naopak společná péče dokáže sbližovat celé rodiny i partnery. Podle průzkumu 88 % rodičů uvedlo, že sdílené zážitky s dítětem jim přinášejí radost a posilují jejich vztahy. Tři čtvrtiny respondentů navíc uvedly, že svého partnera díky společným zážitkům vnímají ještě lépe než dříve. Z partnerů se tak stává tým, který společně, s podporou jeden druhého, překonávají jednu výzvu za druhou.