Všechny si přejeme mít doma dítě, které si na školu vzpomene samo a nemusíme ho každé odpoledne nutit k úkolům, že? Cesta k tomu, aby školní povinnosti zvládalo bez dohledu, opravdu může být snazší, než se zdá. Jak tedy děti motivovat, aby pracovaly samostatně, získaly zodpovědnost a cítily se u toho dobře?
Jednoduché pravidlo – když dítě každý den dělá úkoly ve stejný čas, postupně si na to zvykne a nebude to pro něj další „bojová akce“. Zkuste zavést pravidlo, že si odpoledne odpočine a pak, třeba kolem páté hodiny začne řešit povinnosti. Bude vědět, co má čekat, a vy se vyhnete dohadům o „až za chvíli“. Výzkumy ukazují, že pravidelnost pomáhá dětem zvládat školní povinnosti s menším odporem a větším soustředěním. A když jim zároveň dopřejete volný čas, získají pocit, že jejich život není jen o povinnostech.
Není nic neznámého, že pochvala dělá zázraky! Když dítě dokončí úkol samo, ocení jednoduché uznání – nemusí to být hned dort nebo filmový maraton. Stačí, když si všimnete a řeknete něco jako: „Skvělá práce! Zvládls to úplně sám a to je super!“ Nebo ho třeba odměňte společnou chvilkou, jako je malý výlet nebo hra. Uvidíte, že postupně se na školní úkoly začne dívat pozitivněji. Snažte se při vyjadřování uznání být konkrétní. Pro menší děti je to v rámci jejich rozvoje důležité, protože se tak naučí soustředit na svoje konkrétní kvality a budou lépe chápat, co se po nich chce. Takže místo „Jsi šikovný, mám z tebe radost." zkuste spíš něco jako „Ten domácí úkol jsi udělal skvěle. Líbí se mi, že si umíš sám poradit a že se na to tak hezky soustředíš."
Dítě musí mít pocit, že si vážíte jeho snahy, ne jen výsledku. Povzbuzujte ho k tomu, aby vám řeklo, co se mu daří, s čím se potýká a co by mu pomohlo. Zkuste rozhovor otočit do roviny zájmu a všímejte si jeho názoru. Otevřené otázky typu: „Jsi skvělý v matematice. To je super. Je vidět, že tě baví. A jak vnímáš ostatní předměty? Baví tě i jiné? Je něco, co by ti pomohlo, aby se ti třeba v češtině více dařilo?" Tím dítě získává pocit, že doopravdy zvládá školu samo a má v tom vaši důvěru. Tato důvěra mu pomůže budovat sebevědomí – pokud ho podpoříte v tom, co samo chce zlepšit, budete se možná divit, jak rychle získá schopnost poradit si i bez vaší pomoci.
Víme, že to může být těžké, ale zkuste dát dítěti prostor se učit i na vlastních chybách. Každý se totiž učíme nejlépe právě z vlastních chyb. Ať už tedy dítě zapomene úkol nebo něco nestihne, není třeba ho hned kritizovat nebo úkol dělat za něj. Dejte mu pocit, že chyby jsou v pořádku – jsou přirozenou součástí každého procesu učení. Klidně mu řekněte: „Neboj, stane se. Co bys mohl příště udělat jinak?“ Mnoho studií potvrzuje, že děti, které mají prostor z chyb se učit, získávají větší odolnost a chuť zkoušet nové věci.
Pro dítě je důležité vědět, že ho rodiče vidí jako schopného a silného. Takže i když se vám zdá, že je nějaký úkol nad jeho síly, zkuste namísto zásahu říct: „Věřím, že to zvládneš. Když budeš potřebovat radu, jsem tu pro tebe.“ Dítě tak bude vědět, že vás nemusí mít "za zády," ale že jste připravena ho podpořit, když bude potřeba. Tento jednoduchý přístup mu dá možnost řešit školní úkoly s větší jistotou a bude vědět, že máte důvěru v jeho dovednosti.
Často se stává, že děti mají problém se soustředěním nebo samostatností, protože se necítí v pohodě. Buďte pro ně bezpečným místem, kde mohou sdílet nejen své školní úspěchy, ale i starosti. Povídejte si s nimi o tom, jak se jim ve škole daří, co je baví nebo co by si přály zlepšit. Tím jim ukazujete, že jejich názory a pocity jsou důležité. Otevřená komunikace pomáhá nejen v řešení problémů, ale také posiluje pouto mezi vámi a dítětem – a to je základem všeho.
